ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3996.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3996/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K., proti žalovanému L. R., zastoupenému advokátem, o zaplacení 37.102,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 209/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2007, č. j. 11 Co 130/2007-83, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2007, č. j. 11 Co 130/2007-83, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. října 2006, č. j. 9 C 209/2005-66, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
V dovolání byla zpochybněna právní otázka naplnění podmínek pro postup podle §114b o. s. ř. Nejvyšší soud se již ve svém rozsudku ze dne 8. 3. 2005, sp. zn.
21 Cdo 1951/2004, zabýval výkladem ustanovení §114b o. s. ř., konkrétně revidoval postup, kdy soud rozhodl o věci rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř.
v případě, kdy se žalovaný po výzvě podle §114b o. s. ř. bez vážného důvodu nevyjádřil sice včas (ve stanovené lhůtě), ale ještě před vydáním rozsudku pro uznání. Dospěl k závěru, že má-li se za řízení ve smyslu ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle §153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když
ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. Jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené
v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle §114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo
o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (§114b odst. 5 o. s. ř.). Tyto závěry je na místě respektovat
i v posuzovaném případě, kdy žalovaný, který podal odpor proti platebnímu rozkazu dne 30. 1. 2006, se po výzvě soudu podle §114b o. s. ř. vyjádřil ve věci samé k žalobě teprve ve svém podání z 15. 3. 2006, aniž prokázal, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, resp. aniž soudu takový vážný důvod ve stanovené lhůtě sdělil. Na tom,
že nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou, nemůže nic změnit ani nevhodnost a nesprávnost procesního postupu soudu prvního stupně, který - ačkoli nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou - nařídil na 21. 7. 2006 a posléze na 17. 10. 2006 jednání ve věci, při nichž prováděl poměrně rozsáhlé dokazování. Protože odvolací soud rozhodl v intencích závěrů dovolacího soudu, je jeho rozhodnutí správné a závěry,
na nichž založil své rozhodnutí, jej nemohou činit zásadně právně významným. Dovolací soud proto dovolání žalovaného odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný (§243b odst. 5 věty první
a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu