ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4064.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4064/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Z. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) A. K. a 2) F. K., zastoupeným advokátem, o návrhu žalovaných na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 961/2004, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2008, č. j. 49 Co 314/2005-55, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaní se návrhem podaným u soudu dne 23. 9. 2004 domáhali, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově, jenž jim rozsudkem ze dne 12. června 2000, č. j. 7 C 340/2000-23, ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2004, č. j. 7 C 340/2000-52, uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 389.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a náklady řízení. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2004, č. j. 44 Co 556/2000-49, a nabyl právní moci dne 16. června 2004. Návrh odůvodnili tvrzením, že při výslechu svědka L. B. dne 22. 6. 2004 ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 504/2000 vyšla najevo pravdivost jejich tvrzení, že půjčka nebyla poskytnuta jim, ale R. M., který rovněž tuto skutečnost potvrdí. Soudy přitom v řízení, o jehož obnovu jde, tomuto jejich tvrzení neuvěřily a Krajský soud v Brně jejich návrh na výslech svědka M. pro nadbytečnost neprovedl.
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 14. června 2005, č. j. 7 C 961/2004-35, zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 340/2000 a rozhodl o poplatkové povinnosti a o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. února 2008, č. j.
49 Co 314/2005-55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě není naplněn důvod povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 1. 2001 (dále
„o. s. ř.“). Konstatoval, že obnovu řízení neodůvodňují případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně skutečností nebo důkazů, jež byly účastníkem navrženy, jestliže je soud pokládal za nerozhodné. Nepřisvědčil žalovaným ani v tom, že tzv. novými důkazy jsou výslechy svědků B. a M., neboť nejde o důkazy, které žalovaní nemohli bez své viny v původním řízení použít.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž jednotlivými argumenty polemizují s právním závěrem odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nejsou dány důvody pro povolení obnovy řízení. Navrhli usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce vyjádřil názor, že dovolání žalovaných není přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu v platném znění, jelikož napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam. Navrhl je proto zamítnout.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů
(tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Jelikož v původním řízení, o jehož obnovu jde, rozhodl Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 12. června 2000, č. j. 7 C 340/2000-23 (ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2004, č. j. 7 C 340/2000-52), tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., a Krajský soud v Brně postupoval v řízení o odvolání proti tomuto rozhodnutí podle dosavadních právních předpisů (srovnej část dvanáctou, hlavu první, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.), správně odvolací soud (a před ním i soud prvního stupně) návrh na obnovu řízení projednal a rozhodl rovněž podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001. Proto i v dovolacím řízení bylo nutno postupovat podle dosavadních právních předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.). Znamená to, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 511/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 14/2004).
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, je-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §159 odst. 1 ve spojení s §167 odst. 2 a §211 o. s. ř. doručené usnesení, které již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu nelze napadnout odvoláním, nabývá právní moci dnem, kdy bylo doručeno všem účastníkům řízení. Protože v daném případě bylo napadené usnesení doručeno zástupci žalobce R. Z. i zástupci žalovaných V. F. dne 21. 4. 2008, nabylo tentýž den právní moci. Poslední den lhůty k podání dovolání tak připadl na středu 21. 5. 2008 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaní podali dovolání proti usnesení odvolacího soudu u tohoto soudu osobně dne 20. 8. 2008.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, bylo pro opožděnost odmítnuto (§243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Sluší se navíc poznamenat, že i kdyby dovolání žalovaných bylo podáno včas, bylo by nutné je odmítnout, neboť (jak účastníky správně poučil odvolací soud v napadeném usnesení), dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno či změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na obnovu řízení, nebylo podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001 přípustné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy náklady spojené s písemným vyjádřením žalobce k dovolání prostřednictvím advokáta nelze s ohledem na věcný obsah tohoto podání považovat za náklady potřebné k účelnému bránění práva žalobce v této fázi řízení (§243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu