ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4355.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. K., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 31/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. února 2008, č. j. 59 Co 67/2007-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 11. listopadu 2005, č. j.
9 C 31/2005-43, určil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí a to „domu čp. 36
na pozemku parc. č. 49/1 a parc. č. 49/4, pozemku parc. č. 49/1 zastavěné plochy
a nádvoří o výměře 353 m2, id. 2/6 pozemku parc. č. 49/2 zastavěné plochy a nádvoří
o výměře 50 m2, id. 2/6 pozemku parc. č. 49/3 zastavěné plochy a nádvoří o výměře
19 m2, id. 2/6 pozemku parc. č. 51 zahrada o výměře 164 m2, id. 2/6 pozemku
parc. č. 59/3 zastavěné plochy a nádvoří o výměře 16 m2, pozemku parc. č. 1397/3 lesní pozemek o výměře 18 m2, pozemku parc. č. 1398/2 lesní pozemek o výměře 156 m2, nemovitostí zapsaných na LV pro obec U. H., katastrální území J. u U. H. u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště U. H.“ (výrok I.); návrh žalobkyně, aby bylo určeno,
že je vlastnicí „id. 4/6 pozemku parc. č. 49/2 zastavěné plochy a nádvoří o výměře 50 m2, id. 4/6 pozemku parc. č. 49/3 zastavěné plochy a nádvoří, id. 4/6 pozemku parc. č. 51 zahrada o výměře 164 m2, id. 4/6 pozemku parc. č. 59/3 zastavěné plochy a nádvoří
o výměře 16 m2 a parc. č. 60/2 zahrady o výměře 213 m2, nemovitostí zapsaných na LV pro obec U. H., k. ú. J. u U. H. u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště U. H.“, zamítl (výrok II.); uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku nemovitosti: „dům čp. 36 na pozemku parc. č. 49/1 a parc. č. 49/4, pozemek parc. č. 49/1 zastavěnou plochu a nádvoří o výměře 353 m2, lesní pozemek parc. č. 1397/3 o výměře 18 m2 a pozemek parc. č. 1398/2 o výměře 156 m2, nemovitosti zapsané na LV pro obec U. H., katastrální území J. u U. H. u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště U. H.“ (výrok III.); návrh žalobkyně, aby byl žalovaný povinen vyklidit „nemovitosti zapsané na LV pro obec U. H., k. ú. J.
u U. H. u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště U. H., a to pozemek parc. č. 49/2 zastavěnou plochu a nádvoří o výměře
50 m2, pozemek parc. č. 49/3 zastavěnou plochu a nádvoří o výměře 19 m2, pozemek parc. č. 51 zahradu o výměře 164 m2, pozemek parc. č. 59/3 zastavěnou plochu
a nádvoří o výměře 16 m2 a parc. č. 60/2 zahradu o výměře 213 m2“, zamítl, a rozhodl
o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem
ze dne 28. února 2008, č. j. 59 Co 67/2007-182, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhá určení, že je vlastnicí id. 2/6 pozemku parc. č. 49/3 zastavěné plochy a nádvoří o výměře 19 m2 v k. ú. J.
u U. H., zamítl; ve zbytku výroku I., jakož ve výrocích II., III., IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvádí v něm sice,
že jím napadá rozsudek odvolacího soudu, avšak podle obsahového vylíčení dovolacích námitek je zřejmé, že jím brojí pouze proti té jeho části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, kterými bylo žalobě vyhověno. Ostatně proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku, a proti jeho výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba byla částečně zamítnuta, by ani dovolání nebylo subjektivně přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 3/1998, ze dne
1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněné v Souboru pod č. C 154, a usnesení
ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 7/2000).
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Podle §242 odst. 4 věty první o. s. ř. účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah,
ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že vázanost dovolacího soudu dovolacími důvody se projevuje nejen v tom, který z důvodů obecně uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. Přitom platí, že po uplynutí dovolací lhůty již nemůže dovolatel úspěšně měnit konkrétní vylíčení dovolacích důvodů obsažené
v původním (ve lhůtě podaném) dovolání. V takovém případě dovolání sice lze opravit či doplnit, ale toliko ve smyslu opravy a doplnění dovolacích důvodů, které už dříve byly uplatněny. Doplnit dovolání uplatněním důvodů, jež dosud v dovolání uvedeny nebyly, oproti tomu možné není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 738/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod č. C 279).
Z uvedených důvodů dovolací soud nemohl přihlížet k dovolacím námitkám, které žalovaný uplatnil až po uplynutí dovolací lhůty ve svých podáních ze dne 14. 4. 2009, 27. 7. 2009 a 30. 9. 2009, nad rámec té, která byla uplatněna v dovolání ze dne
22. 5. 2008. Navíc námitkou, že ve věci rozhodoval podjatý soudce, uplatnil žalovaný zmatečnost ve smyslu §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. I kdyby žalovaný tuto námitku vznesl před uplynutím dovolací lhůty, neměl by dovolací soud možnost se jí zabývat, neboť ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/
a §229 odst. 3 o. s. ř. (jakož i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) lze přihlížet jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemohou. K posouzení důvodnosti namítané zmatečnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2002,
sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod R 32/2003). Žalovaný rovněž pomíjí, že podle §241a odst. 4 o. s. ř. se v dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo důkazy; tj. takové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v §205a a §211a o. s. ř. v řízení před odvolacím soudem (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 709/2003). Předložení znaleckého posudku znalce Ing. B. L. až v průběhu dovolacího řízení proto nemohlo mít žádný význam.
Vzhledem k řečenému dovolací soud zvažoval otázku přípustnosti dovolání (proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl částečně potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, kterými bylo žalobě vyhověno) z pohledu dovolací námitky uplatněné v původním dovolání ze dne 22. 5. 2008 a dospěl k závěru,
že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li
o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn.
29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná
v Souboru pod označením C 23/1 a C 71/1).
Přestože žalovaný v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil pouze dovolací důvod podle §241a
odst. 3 o. s. ř.; podstatu jeho dovolacích námitek tvoří pouze výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu
a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Výhrada, že odvolací soud rozhodl
o nemovitostech, které nebyly předmětem darovací smlouvy uzavřené účastníky, tedy
že mu je žalobkyně nedarovala, není totiž námitkou právní, nýbrž skutkovou, která není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek), dovolací soud je odmítl (243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu