ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4401.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4401/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. t., zastoupené advokátem, proti žalované M. L., o zaplacení částky 150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 42 C 360/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. 3. 2008, č.j. 30 Co 559/2007-9, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci potvrdil v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení platební rozkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 7. 2007, č.j. 42 C 360/2007-3,
a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Přes poučení, že proti rozhodnutí není dovolání přípustné, napadla žalovaná usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Všem třem případům přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; napadené rozhodnutí jím ale není. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlaví) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - §79 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §238, §238a a §239 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto
je Nejvyšší soud České republiky – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatelky advokátem (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) – podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni
v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2009
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu