ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.5043.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 5043/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovanému 1) J. K., 2) M. K., 3) P. K., 4) Z. B. a 5) A. B., o zaplacení částky 883.046,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 20/2005, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2007, č. j. 15 Nc 23/2007-205, takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení částky 883.046,75 Kč
s příslušenstvím, neboť neplnili své povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru.
Proti platebnímu rozkazu ze dne 20. září 2004, č. j. 50 Ro 1698/2004-71, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku žalobě vyhověl, podali žalovaní odpor. Následně první žalovaný a druhá žalovaná podali návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze,
o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl usnesením ze dne 31. ledna 2007, č. j. 29 Od 100/2006-180, tak, že věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 20/2005 se k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze nepřikazuje.
První žalovaný poté namítl podjatost soudců Okresního soudu ve Frýdku-Místku a též soudců Krajského soudu v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. listopadu 2007, č. j. 15 Nc 23/2007-205, rozhodl, že soudkyně JUDr. M. V. a JUDr. J. B., Ph.D., nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod. sp. zn. 40 C 20/2005, neboť neshledal, že mají poměr k věci, popř. k účastníkům, který by zakládal důvod k pochybnostem o jejich nestrannosti (§14 o. s. ř.). Námitkou podjatosti vznesenou vůči soudcům Krajského soudu v Ostravě, se nezabýval, neboť první žalovaný přes výzvu soudu tuto námitku nedoplnil.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl první žalovaný dovoláním, v němž vysvětluje důvody, pro které žádal o projednání věci soudy z jiného regionu.
Nejvyšší soud České republiky (dále též „dovolací soud“) se - z hlediska zkoumání podmínek dovolacího řízení - nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je dána funkční příslušnost dovolacího soudu pro projednání dovolání.
Podle §16 odst. 1 věta první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 112/97, vyslovil závěr, že rozhoduje-li krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu ve smyslu §16 odst. 1 ve spojení s §14 odst. 1 o. s. ř., není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím (tj. rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), které jedině může být způsobilým předmětem dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tyto závěry nemá žádný vliv.
Funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí o vyloučení soudců okresního soudu proto občanský soudní řád ani neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Dovolací soud proto řízení, které trpí touto vadou, zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve věci nekončí (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a
§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu