Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.09.2009, sp. zn. 33 Cdo 738/2009 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.738.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.738.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 738/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) Z. L., dříve A., b) M. R., a c) P. R., všech zastoupených advokátkou, proti žalované D. T., zastoupené advokátkou, o splnění povinnosti z kupních smluv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 451/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2008, č. j. 21 Co 251/2008-119, takto: Dovolání se odmítá. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.035,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky. Odůvodnění: Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2008, č. j. 21 Co 251/2008-119, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. února 2008, č. j. 25 C 451/2004-104, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). Přestože žalobci v dovolání avizují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnili - jak vyplývá z obsahu jejich dovolání - výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Odvolacímu soudu totiž vytkli pouze nesprávně zjištěný skutkový stav věci ústící v závěr, že se žalovaná smluvně nezavázala dokončit rekonstrukci domu v P. na své vlastní náklady. V této souvislosti je namístě připomenout, že otázka, co bylo obsahem kupních smluv, je otázkou skutkovou, nikoli právní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000). Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže tedy v dané věci soudy zjišťovaly obsah právních úkonů, jimiž žalovaná převedla bytové jednotky na žalobce (a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák.), šlo o skutkové zjištění. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by dovodit, že žalovaná svůj závazek z kupních smluv nesplnila, a je tudíž povinna dokončit rekonstrukci domu. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Protože dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.250,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 485,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 23. září 2009 JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/23/2009
Spisová značka:33 Cdo 738/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.738.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08