ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.739.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 739/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) A. P., b) A. P., a c) T. M., (právních nástupců E. P.), zastoupených advokátem, proti žalované P. s. r. o., zastoupené advokátem, o 958.006,50 Kč s příslušenstvím, vedené o Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 120/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2007, č.j. 19 Co 8/2007-227, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 30. 5. 2006, č.j. 10 C 120/2002-199, uložil žalované zaplatit právnímu předchůdci žalobců (E. P.) 989.000,- Kč s 4% úroky z prodlení od 8. 8. 2002 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení. Důvody pro odstoupení od smlouvy o dílo stanovené v §642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), měl soud prvního stupně za splněny. Důsledkem odstoupení je zrušení smlouvy od počátku a povinnost žalované vrátit druhé straně to, oč se bezdůvodně obohatila. Soud prvního stupně – vycházeje ze znaleckého posudku L. K. – výši plnění určil částkou 989.000,- Kč, která představuje rozdíl mezi vyplacenými zálohami na opravu domu (2.750.000,- Kč) a cenou prací provedených na nemovitosti (2.589.530,- Kč) s připočtením ceny oprav, které musí být vynaloženy na odstranění vad díla (828.530,- Kč). Protože žalované bylo odstoupení od smlouvy doručeno 7. 8. 2002, mají právní nástupci žalobce nárok na požadované úroky z prodlení (§517 odst. 2 obč. zák.).
Rozsudkem ze dne 7. 2. 2007, č.j. 19 Co 8/2007-227, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že co do 958.006,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, ve zbytku věci samé, tj. v části týkající se 30.993,50 Kč s příslušenstvím, je potvrdil a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků. Ve vztahu k měnícímu výroku odvolací soud oproti soudu prvního stupně uzavřel, že odstoupení od smlouvy je neplatným právním úkonem ve smyslu §39 obč. zák., protože odporuje ustanovení
§642 odst. 1 obč. zák., jež dovoluje objednateli odstoupit od smlouvy o dílo jen do jeho zhotovení. Z důkazů, které odvolací soud provedl, zjistil, že dílo (oprava rodinného domu) bylo dokončeno v únoru 2001. I kdyby – pokračuje odvolací soud – odstoupení bylo platné, měla by žalovaná ve smyslu ustanovení §642 odst. 1 obč. zák. nárok na „úhradu prací již vykonaných;“ podřídit výši nároku obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení (§451 a násl. obč. zák.) proto nelze.
Rozhodnutí odvolacího soudu – v měnícím výroku věci samé – napadli žalobci dovoláním, jímž ohlašují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), tj. nesprávné právní posouzení smlouvy o dílo jako platného právního úkonu, otázky dokončení (zhotovení) díla a otázky způsobu vypořádání vzájemného plnění. Výhrady snesené v dovolání jsou však podřaditelné výlučně dovolacímu důvodu uvedenému v §241a odst. 3 o.s.ř. Z důkazů provedených v odvolacím řízení – namítají dovolatelé – nevyplývá zjištění, že dílo bylo dokončeno v únoru 2001. Opak se podává nejen ze znaleckých posudků, ale i z korespondence účastníků, z níž vyplývá, že „neustále docházelo k jednáním a pokusům o sjednání dohod za účelem dokončení díla.“ Předávací protokol právní předchůdce žalobců nepodepsal, naopak žalované zaslal připomínky, které nebyly nikdy akceptovány. Dovolatelé dále připomínají, že se účastníci shodli na tom, že smlouva o dílo je neplatný právní úkon; „v tomto smyslu by neměla být ... přehlížena vůle smluvních stran, které musí vědět, zda smlouvu o dílo řádně uzavřely či nikoli a jaká byla jejich vůle a zda tato vůle našla svého vyjádření ve smlouvě.“ Pokud jde o výši pohledávky za žalovanou, odkazují dovolatelé na závěry soudu prvního stupně. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v (části) věci samé; důvodné však není.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a
odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem – zde důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. – včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem přezkumu posouzení, zda zjištění, že dílo bylo dokončeno (zhotoveno) v únoru 2001, vyplývá z provedených důkazů.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které
z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak,
z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího.
Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo
za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoliv. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V projednávaném případě vyšel odvolací soud z toho, že 1. 9. 2000 uzavřeli
E. P. (objednatel) a žalovaná (zhotovitelka) smlouvu, jejímž předmětem byla oprava rodinného domku č.p. 262 na parc. č. 873 v katastrálním území H., podle stavebního povolení č.j. SÚ-1158/90-Na z 7. 5. 1990. Rozsah jednotlivých prací, jejich specifikace a cena měly být podle smlouvy odsouhlaseny objednatelem před jejich zahájením s tím, že termín plnění byl sjednán od 4. 9. 2000 do 17. 11. 2000. V únoru 2001 převzal E. P. v plném rozsahu stavbu (opravu rodinného domku) jako dokončenou bez závad bránících jejímu užívání.
Skutkový závěr o zhotovení díla (oprav rodinného domku) odvolací soud učinil – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – hodnocením důkazů, a to smlouvy o dílo z 1. 9. 2000, zápisu o předání a převzetí díla /oprava rodinného domu č.p. 262, H., okr. P.
z 12. 2. 2001, připomínek objednatele k zápisu o předání a převzetí díla z 27. 2. 2001, žádosti zmocněnce E. P. o vrácení přeplatku z 17. 6. 2002, které při odvolacím jednání určeným způsobem provedl (§129 odst. 1, §211 o.s.ř.). Zápis o předání a převzetí díla vyhotovila 12. 2. 2001 žalovaná a E. P. v připomínkách k němu pouze doplnil formulaci – týkající se převzetí stavby jako dokončené bez závad bránících jejímu užívání s tím, že drobné vady a nedodělky, které byly zjištěny při předávacím řízení, budou dokončeny, resp. odstraněny „dle seznamu vad a nedodělků dle dohodnutých termínů“ – o to, že drobné vady a nedodělky, které budou případně zjištěny v průběhu záruční lhůty, budou odstraněny ve vzájemně dohodnutých termínech. Odvolacímu soudu nelze vytknout, že pominul skutečnosti vztahující se k závěru o zhotovení díla v únoru 2001, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Je tomu tak proto, že soud prvního stupně z korespondence účastníků, resp. jejich zmocněnců a z dalších listinných důkazů (zápis o prohlídce domu) neučinil žádné zjištění týkající se dokončení rekonstrukce nemovitosti (v dopisech objednatel /jeho manželka/ toliko vytýkal vady díla a požadoval jejich odstranění); totéž platí o posudcích, které si nechal vypracovat právní předchůdce žalobců, a o znaleckém posudku L. K., které jsou zaměřeny na vady a jiné nedostatky, resp. vyúčtování jednotlivých položek provedených prací. Zhotovení (dokončení) totiž nelze ztotožnit se stavem, kdy dílo nevykazuje vady (srov. §653 odst. 1 obč. zák.).
Na skutkové zjištění o dokončení oprav rodinného domku v únoru 2001, které (jak vyplývá z výše uvedeného výkladu) oporu v provedeném dokazování má, odvolací soud aplikoval ustanovení §642 odst. 1 a 2 obč. zák. ústící v právní závěr o neplatnosti odstoupení od smlouvy, který dovolatelé k tomu určeným dovolacím důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) nezpochybnili. Námitku neplatnosti smlouvy o dílo z 1. 9. 2000 dovolatelé neformulují jako nesprávnost právního posouzení; soudům obou stupňů totiž vytýkají, že s (údajným) „tvrzením“ účastníků, že smlouva je neplatná, nenaložily způsobem vyplývajícím z §120 odst. 4 o.s.ř. Závěr o platnosti (neplatnosti) právního úkonu však je závěrem právním, nikoliv skutkovým, k němuž soud dospívá hodnocením důkazů provedených k ověření (verifikaci) tvrzení účastníků řízení.
Není-li napaden (právní) závěr o neplatnosti odstoupení od smlouvy, jsou bezcennými námitky proti způsobu výpočtu částky představující nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
Lze uzavřít, že správnost napadeného rozsudku se dovolatelům nepodařilo zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty
před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalobci na jejich náhradu nemají právo a žalované /podle obsahu spisu/ žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu