ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.772.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 772/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. E. D., zastoupenému opatrovnicí I. T., advokátkou, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 116.820,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 8 C 150/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2005, č. j. 24 Co 330/2005-60, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.805,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2005, č. j. 24 Co 330/2005-60, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. května 2005, č. j. 8 C 150/2003-41, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 116.820,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé
po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobcem předestřená právní otázka platnosti ujednání o smluvní pokutě
z hlediska (ne)souladu s dobrými mravy (§39 obč. zák.) je vždy založena na zcela konkrétních a individuálně daných skutkových okolnostech, a proto postrádá potřebný judikatorní přesah do obecné rozhodovací praxe soudů.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky
č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 bodu 5., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 5.505,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle
§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. (srovnej
čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.) ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu