ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.793.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 793/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. B., zastoupeného advokátem, proti žalované M. L., zastoupené advokátem, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 271/2006, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 10. 2007, č.j. 22 Co 144/2007-133, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne
31. 10. 2007, č.j. 22 Co 144/2007-133, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 30. 11. 2006, č.j. 11 C 271/2006-105, (mimo jiné) vyhověl žalobě, jíž se žalovaná domáhala obnovy řízení vedeného
u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 179/2004. Soud prvního stupně
po zjištění, že žalobce byl obviněn a v jednom případě i pravomocně odsouzen
za páchání skutků kvalifikovaných jako trestné činy, a že po datu, kdy mu měla I. R. automobil vrátit, spolupracoval s jejím manželem, dospěl k závěru, že se objevily nové skutečnosti a důkazy, jimiž byla podstatně oslabena žalobcova věrohodnost. Dále soud prvního stupně z úředního záznamu sepsaného 2. 6. 2005 Policií ČR, okresním ředitelstvím v H. K., o podaném vysvětlení I. R. „shledal, že v souladu s kupní smlouvou, kterou na Ing. B. převedla předmětný automobil (I. R.), využila předkupního práva, za automobil Ing. B. zaplatila částku 759.000,- Kč, takže pokud ho nadále převáděla na další osobu, činila tak zcela po právu.“ Podle soudu prvního stupně je tak výpověď I. R., která nemohla být v nalézacím řízení jako svědkyně vyslechnuta, neboť se nezdržovala na adrese uvedené v centrální evidenci obyvatel a jiná adresa nebyla soudu známa, důkazem, který nemohl být bez viny žalované použit v původním řízení, a který nepochybně může přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 10. 2007, č.j. 22 Co 144/2007-133, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výše uvedeném výroku změnil tak, že žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud neshledal naplnění důvodů pro obnovu řízení uvedených v §228 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Zejména uzavřel, že úspěch vindikační žaloby nestál na samotné věrohodnosti tvrzení či účastnické výpovědi žalobce, nýbrž na listinných důkazech a výsledky dokazování nemůže zvrátit průkaz pravomocného trestního odsouzení žalobce či případný možný střet žalobce se zákonem v jiných trestních věcech. Důkaz výpovědí I. R. pak podle odvolacího soudu není důkazem ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť tento důkaz, který měl směřovat k objasnění toho, zda I. R. svědčilo vlastnické právo k uvedenému automobilu, nebyl proveden proto, že jej soudy obou stupňů v původním řízení nepovažovaly za rozhodný. Dále uvedl, že „pokud se žalovaná dovolávala svědecké výpovědi I. R. v návaznosti na zjištění plynoucí z jejího podání vysvětlení ze dne 2. 6. 2005, odvolací soud podotýká, že i kdyby bylo možno uvedený listinný důkaz považovat za nový,“ nemohl sám o sobě přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci, neboť se I. R. nevyjádřila ke všem skutečnostem rozhodným pro závěr o jejím vlastnickém právu, a hodnotu důkazu navíc snižuje fakt, že podávala vysvětlení ve věci, v níž čelila podezření ze spáchání trestného činu. Odvolací soud ještě dodal, že důkazy výpověďmi svědků E. R., R. R., P. R. a K. S. „mohla žalovaná uplatnit již v původním nalézacím řízení, resp. v tomto řízení byly proveditelné.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla ve výše uvedeném měnícím výroku (hodnoceno podle obsahu) žalovaná dovoláním, v němž ohlašuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Nesouhlasí s odmítnutím výpovědi I. R. jako důkazu, který by pro ni mohl přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, přičemž namítá, že ke všem odvolacím soudem blíže nespecifikovaným skutečnostem rozhodným pro závěr o jejím vlastnictví osobního automobilu může I. R. vyslechnout soud. Názor odvolacího soudu, že I. R. poskytla policii tvrzení ve svůj prospěch, označila dovolatelka za spekulativní a napadá také závěr, že svědecké výpovědi E. R., R. R., P. R. a K. S. nelze podřadit pod zákonné důvody obnovy řízení. O vrácení půjčky za přítomnosti těchto osob vypověděla I. R. až 2. 6. 2005 a rozsudek v nalézacím řízení vynesl soud prvního stupně 29. 4. 2005. Odvolacímu soudu dovolatelka ještě vytýká, že pominul důležité okolnosti, a sice že smlouva ze dne 29. 10. 1999 ve skutečnosti není kupní smlouvou, ale zajišťovacím mechanismem pro půjčku 750.000,- Kč, a proto také žalobce nikdy údajné vlastnictví nepřevedl na sebe před dopravním inspektorátem (referátem), nestaral se o pohyb vozidla, nežádal jeho vrácení ani vyplacení sankce za nevrácení vozidla sjednané. Stran věrohodnosti žalobce dovolatelka poukazuje na to, že žalobce je kromě předchozího odsouzení stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4, zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), a pokusu podvodu v téže právní kvalifikaci; v dalších třech věcech bylo trestní stíhání zastaveno jen s ohledem na to, že mu hrozí vysoký trest právě podle §250 odst. 4 tr. zák. Z uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu. K navrhovanému důkazu výslechem I. R. uvedl, že tato „v rámci odvolacího řízení svým prohlášením učiněným u notáře ... zhojila jakékoli spekulace žalované o jejím vlastnictví k předmětnému automobilu.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání – přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – je důvodné.
Dovolatelka předně prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) zpochybnila závěr odvolacího soudu, že skutečnosti uvedené v úředním záznamu sepsaném Policií ČR, okresním ředitelstvím v H. K., o podaném vysvětlení I. R. ze dne 2. 6. 2005 a důkaz výslechem svědků I. R., R. R., P. R. a K. S. nejsou těmi, které předvídá ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §228 odst. 1 o.s.ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít
v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených
v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též
před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Skutečnosti a důkazy jsou nové tehdy, jestliže je účastník řízení – přestože
v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít. Původním řízením se rozumí vždy řízení před soudem prvního stupně. Bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, rozumí se „původním řízením“ také řízení před odvolacím soudem, avšak jen za předpokladu, že šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění v odvolání nebo v odvolacím řízení umožňují ustanovení §205a a §211a o.s.ř. Obnovu řízení neodůvodňují případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Pro vyhovění žalobě na obnovu řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími či důkazy.
Žalovaná se domáhala obnovy řízení mimo jiné s tvrzením, že žalobce půjčil I. R. částku 750.000,- Kč, kterou mu I. R. později před svědky vrátila, a že smlouva o prodeji automobilu uzavřená mezi žalobcem a I. R. byla ve skutečnosti pouze zajištěním této půjčky s tím, že vozidlo bude nadále užívat I. R. a vozidlo se nebude „přehlasovat“ na Ing. B. Tyto informace čerpala žalovaná z úředního záznamu o podaném vysvětlení I. R. ze dne 2. 6. 2005. V návaznosti na svá tvrzení (doslova „k ověření, zda Ing. B. byla vrácena půjčka 750.000,- Kč“) žalovaná navrhla důkazy výslechem svědků I. R., R. R., P. R. a K. S.
Uvedené skutečnosti, které vyšly najevo až po rozhodnutí soudu prvního stupně v původním řízení, a sice při podání vysvětlení I. R. dne 2. 6. 2005, mohou mít zásadní vliv na správnost závěru, který byl stěžejní pro rozhodnutí soudu v původním řízení, že žalobci svědčí vlastnické právo k automobilu, jehož vydání se domáhal. Uvedené skutečnosti mohou jednak znamenat splnění rozvazovací podmínky sjednané žalobcem a I. R. v kupní smlouvě ze dne 29. 10. 1999, jednak mohou mít význam pro závěr o (ne)platnosti uvedené smlouvy, a mohou tak pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V této souvislosti je třeba připomenout, že pro vyhovění žalobě na obnovu řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že nové skutečnosti nebo důkazy (nebo rozhodnutí) mohou přivodit pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci.
Navrhuje-li žalovaná ve smyslu ustanovení §228 odst. l písm. a) o.s.ř. k prokázání nových skutečností důkaz výslechem I. R., nelze tento důkaz odmítnout s poukazem na to, že jej bylo možné provést již v původním řízení, ale soudem byl pokládán za nerozhodný, neboť je zřejmé, že v původním řízení nemohl být navrhován k prokázání uvedených nových skutečností.
Dovolací soud proto – aniž se zabýval zbývajícími námitkami dovolatelky – rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
(§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud
v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu