ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.8.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 8/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce S. J. s místem podnikání v M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 35.800,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 476/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2006, č. j. 26 Co 110/2006-232, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 18. května 2004, č. j. 5 C 476/2003-119, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.408,- Kč s 0,03% úrokem denně od 14. 2. 2002 do zaplacení, v rozsahu částky 61.120,90 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. prosince 2004, č. j. 26 Co 426/2004-146, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc mu v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení.
Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) poté rozsudkem
ze dne 6. prosince 2005, č. j. 5 C 476/2003-204, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 25.320,- Kč s 0,05% úrokem denně od 14. 2. 2002 do zaplacení, v rozsahu částky 35.800,90 Kč s 0,05% úrokem denně od 14. 2. 2002 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2006, č. j. 26 Co 110/2006-232, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení; jinak jej v zamítavém výroku o věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatele“) opírá o §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že nemá právo
na zaplacení těch prací a materiálu, které směřovaly k odstranění vad díla – vytápění rodinného domu tepelným čerpadlem. Při zhotovování díla totiž žalobce vycházel z ujištění žalovaného (jež se následně ukázalo nesprávným), že studny, z nichž bude čerpána voda, jsou dostatečně vydatné, a proto nebyla provedena čerpací zkouška. Odvolací soud řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nerozhodl o části předmětu řízení. V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. prosince 2005, č. j. 5 C 476/2003-204, žalobce rozšířil žalobu o požadavek na zaplacení 5% DPH, přičemž tímto návrhem se odvolací soud nezabýval. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, neboť přestože předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. května 2004, č. j. 5 C 476/2003-119, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne
15. prosince 2004, č. j. 26 Co 426/2004-146, zrušen, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. prosince 2005, č. j. 5 C 476/2003-204, v rozsahu částky 35.800,90 Kč s příslušenstvím shodně jako v původním rozsudku, tj. žalobu zamítl.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bez významu je tudíž výhrada dovolatele, že byl ujištěn žalovaným
o dostatečnosti vodního zdroje (studen) a že žalovaný odmítl nabídku provedení čerpací zkoušky. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci; ten ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani výhrada, že soud prvního stupně nerozhodl o části předmětu řízení, neboť nerozhodl o změně žaloby spočívající v jejím rozšíření o požadavek na zaplacení 5% DPH. Tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu podle §237 odst. 3 o. s. ř., jelikož nejde o otázku výkladu procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 962/2006); nelze přehlédnout, že posouzení otázky, zda měl odvolací soud v konkrétní věci připustit změnu žaloby, postrádá i potřebný judikatorní přesah.
Žalobce sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnil. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Rozhodnutí odvolacího soudu neodporuje ani hmotnému právu (§631, §645 odst. 1 a 2 a §648 odst. 1 obč. zák.).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c)
o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu