ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.207.2009.1
sp. zn. 4 Nd 207/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce B. V. , proti neoznačenému žalovanému, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 6/2008 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 118/2009, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 118/2009.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 6/2008 probíhá u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 118/2009 řízení o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 37 C 6/2008, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost i žaloba na obnovu řízení s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podáním ze dne 11. 3. 2009 podal žalobce spolu s odvoláním proti výše uvedenému usnesení i námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, a to bez bližšího odůvodnění. Krajský soud v Praze následně podáním ze dne 1. 6. 2009 vyzval žalobce k odstranění vad námitky ve smyslu ustanovení §15a odst. 3 o. s. ř., žalobce však vady ve stanovené lhůtě neodstranil.
Výše uvedenou námitku podjatosti spolu se spisem předložil následně Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soudu České republiky spolu s vyjádřením soudců senátu 11 Cmo, který má podle rozvrhu práce ve věci rozhodovat a zastupujících senátů 6 Cmo a 16 Cmo, tj. JUDr. Evy Sekaninové, JUDr. Milady Lukáčové, JUDr. Evy Keményové, JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Aleny Pavlíkové, JUDr. Jitky Horové a JUDr. Leandry Zilvarové.
Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že námitka podjatosti byla žalobcem v téže věci uplatněna opakovaně, Nejvyšší soud České republiky rozhodl již usnesením ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 4 Nd 321/2008, tak, že soudci Vrchního soudu v Praze (uvedení v citovaném usnesení) nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
V projednávané věci žalobce svou námitku podjatosti ani na výzvu příslušného soudu blíže neodůvodnil, je proto, v návaznosti na výše uvedené skutečnosti, nutno učinit závěr, že není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 118/2009.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu