ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.249.2009.1
sp. zn. 4 Nd 249/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce Ing. P. G., proti žalovanému Mgr. M. N., Ph.D., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 127/2009, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, senátu 5 Cmo Vrchního soudu JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Zachystalová, JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová, a senátu 12 Cmo JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Marta Chrastilová a Mgr. Marcela Tuscanyová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 127/2009.
Odůvodnění:
Žalobce podal k Vrchnímu soudu v Praze podání označené jako „žaloba pro zmatečnost“ proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. Nco 211/2008 (č. l. 1). Vrchní soud v Praze jej následně vyzval k vyjádření k otázce věcné příslušnosti soudu (č. l. 6). Žalobce reagoval mimo jiné přípisem ze dne 19. 6. 2009 (č. l. 8), v němž vznesl námitku podjatosti „všech soudců, vyšších soudních úředníků a asistentů soudců“ Vrchního soudu v Praze s tím, že je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvod pochybnosti o nepodjatosti všech soudců, asistentů soudců i vyšších soudních úředníků je dle žalobce spatřován v jejich vztahu k zástupci žalovaného. Žalobce následně hrubými a nevhodnými výrazy popsal, v čem tento vztah spatřuje, označil jej jako „vydírací“, mimo jiné „s ohledem k jejich korupci při přijímacích zkouškách na práva“ či „při získávání lustračních osvědčení nutných pro výkon jejich funkce“. V závěru uvedl, že nebude-li moci Vrchní soud v Praze o věci jednat, Nejvyšší soud má určit „nezávislý, nezkorumpovaný a nezkorumpovatelný spravedlivý soud prvního stupně k projednání a rozhodnutí věci“.
Vrchní soud v Praze následně předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudců senátu 6 Cmo, který má podle rozvrhu práce ve věci rozhodovat a zastupujících senátů 5 Cmo a 12 Cmo, tj. JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Hany Zachystalové, JUDr. Evy Hodanové, Mgr. Mileny Filingerové, JUDr. Ladislava Derky, JUDr. Marty Chrastilové a Mg. Marcely Tuscanyové.
Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci, účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, a není jim známa žádná okolnost, která by odůvodňovala pochybnosti o jejich nepodjatosti, resp. pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Praze (či další jeho pracovníci), o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Žalobce ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců, toliko hrubých a nevhodným způsobem popisuje okolnosti, které nemají s osobami jmenovaných soudců žádnou spojitost. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti, je tak nutno učinit závěr, že není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.
Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 127/2009, byly vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata