ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.267.2009.1
sp. zn. 4 Nd 267/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, s adresou pro doručování: Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471, proti žalované S. B., spol. s r. o., se sídlem v Brně, Cejl 83, zastoupené JUDr. D. H., o zaplacení částky 6.669.228,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 125/2008, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 125/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze ani některému z obvodních soudů.
Odůvodnění:
Žalovaná podala ve výše uvedené věci u Městského soudu v Brně k výzvě soudu vyjádření ze dne 21. 1. 2009 (soudu doručeno dne 22. 1. 2009), v němž mimo jiné namítla věcnou nepříslušnost Městského soudu v Brně a taktéž navrhla delegaci věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. k Městskému soudu v Praze.
Vrchní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. Ncp 221/2009, rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti Městského soudu v Brně, a to tak, že k věci je příslušný dle §9 odst. 1 o. s. ř. okresní soud.
Následně byl Nejvyššímu soudu předložen návrh žalované na delegaci věci Městskému soudu v Praze.
Žalobce návrh odůvodnil hospodárností, rychlostí a procesní ekonomikou řízení s tím, že jak žalobkyně, tak právní zástupce žalované a jednatel žalované, sídlí v Praze a většina svědků, které pravděpodobně bude nutno v řízení vyslechnout, jsou též pracovně zařazeni v Praze.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s návrhem na delegaci věci nesouhlasí. Má za to, že v dané věci neexistuje žádný důvod se domnívat, že by žalovanou navrhovaný Městský soud v Praze, kterému však nesvědčí věcná příslušnost ve věci, věc projednal a rozhodl rychleji. Dále uvedla, že zastává názor, že věc má být projednána zákonným soudem, tj. Městským soudem v Brně, neboť v Brně se nachází provozovna žalované, z čehož lze naopak vyvodit domněnku, že většina svědků by mohla být právě z Brna. Kritérium sídla právního zástupce dle názoru žalobkyně není (a nemůže být) důvodem k delegaci věci jinému soudu, neboť takto by se mohl úplně každý s úspěchem vyhýbat svému zákonnému soudci.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc dle názoru žalované přikázána, návrh žalované na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná svůj návrh na delegaci věci Městskému soudu v Praze odůvodňuje sídlem žalobkyně a sídlem právních zástupců žalobkyně i žalované, stejně jako pracovním zařazením předpokládaných svědků.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá sídlo (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem sídla (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy (např. z důvodu, že sídlo právního zástupce se nachází mimo obvod příslušného soudu), jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci Městskému soudu v Praze nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobkyni nepříznivý. K požadavku na hospodárnost a rychlost řízení je třeba uvést, ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by vedly Nejvyšší soud k závěru, že věc by byla navrhovaným soudem rozhodnuta rychleji.
Je nutno podotknout, že návrh žalované je zatížen vadou, jelikož není možné věc delegovat soudu instančně nadřízenému, v daném případě Městskému soudu v Praze. Návrh žalobce však neobsahuje konkrétní určení příslušného soudu stejné instance, tj. některého z obvodních soudů v Praze.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze – a ani některému z obvodních soudů – nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a