ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.287.2009.1
sp. zn. 4 Nd 287/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně S. Š. Š., bytem v Karviné – Starém Městě, Za Vsí 386, t. č. bytem v Praze 3, Viklefova 8, zastoupené JUDr. A. K., proti žalovanému L. Š., bytem v Karviné – Starém Městě, Za Vsí 386, t. č. bytem v Praze 9, Na Obrátce 3, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 41/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 41/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného, aby věc – řízení o vypořádání společného jmění manželů, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 26 C 41/2009, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
Žalovaný návrh (č. l. 68) odůvodnil tím, že jak on, tak žalobkyně mají momentálně bydliště v Praze. Domnívá se, že předmětný spor bude vyžadovat opakovaná ústní jednání a bude náročný na dokazování. On i žalobkyně se všech soudních jednání účastní, nicméně poukazuje též na to, že on i žalobkyně jsou nemocní lidé. Jako nejvhodnější se mu proto zdá předat celou věc k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 9, tj. k soudu, v jehož obvodu má žalovaný momentálně faktické bydliště.
Žalobkyně k návrhu uvedla, že se sice momentálně zdržuje v Praze, na druhou stranu ale řízení o rozvod manželství probíhalo u Okresního soudu v Karviné, stejně jako řízení o výživné manželky a výživné rozvedené manželky, ke kterému byl shromážděn rozsáhlý listinný důkazní materiál, který bude nutné použít i v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Stejně tak svědci, kteří budou vyslýcháni, mají bydliště v obvodu Okresního soudu v Karviné, v jehož obvodu též leží nemovitost, která tvoří podstatnou masu společného jmění manželů. Žalobkyně v závěru uvedla, že „za této situace nemá vyhraněný názor na to, zda je vhodné přenést místní příslušnost k projednání sporu o vypořádání SJM k jinému soudu“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Karviné) a Obvodnímu soudu pro Prahu 9, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 odůvodňuje tím, že on i žalobkyně se účastní všech ústních řízení a s ohledem na předmětný spor má za to, že bude třeba opakovaných ústních jednání ve věci, a jelikož mají oba zdravotní problémy a oba mají momentálně bydliště v Praze, zdá se nejvhodnější delegovat věc k Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Prvá okolnost uváděná žalovaným, tj. nepříznivý zdravotní stav, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci. Nutno též připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, v němž Nejvyšší soud vyslovil, že pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Nelze opominout, že žalovaný své tvrzení nikterak nedoložil (např. lékařskou zprávou). K dalším okolnostem uváděných žalovaným je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Ačkoli žalobkyně má bydliště stejně jako žalovaný v Praze a vedení sporu by tak bylo pro oba s ohledem na dojíždění k ústním jednáním jistě jednodušší, je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 nevyjádřila jasný souhlas, ale toliko uvedla, že za dané situace, kdy veškerá předcházející řízení byla vedena u Okresního soudu v Karviné, nemá na delegaci věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 vyhraněný názor.
Nejvyšší soud danou věc posoudil ze všech hledisek a dospěl k závěru, že je třeba vzít v úvahu možnost, že z důvodu absence jasného souhlasu by delegací věci mohl být navozen stav pro žalobkyni nepříznivý. Navíc nelze přehlédnout, že Okresní soud v Karviné projednával předcházející spory účastníků a požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Okresní soud v Karviné již ve věci nařídil jednání a s věcí je již obeznámen.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a