ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.290.2009.1
sp. zn. 4 Nd 290/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně: C. G., zastoupené JUDr. A. Š., proti žalovanému: B. d. O., zastoupeného JUDr. J. N., za vedlejšího účastenství na straně žalovaného: Městská část Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. R. B., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 38/2007, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci senátu 11 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová a JUDr. Milada Lukáčová, zastupujícího senátu 6 Cmo JUDr. Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner, a zastupujícího senátu 16 Cmo JUDr. Jitka Horová, JUDr. Alena Pavlíková, a JUDr. Leandra Zilvarová, a JUDr. Stanislav Bernard coby člen obou zastupujících senátů, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 143/2009.
Odůvodnění:
Žalovaný podal k Vrchnímu soudu v Praze podání ze dne 24. 6. 2009 (soudu doručeno dne 25. 6. 2009), v němž vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze (č. l. 59). Uvedl, že daná věc byla přidělena k vyřízení JUDr. Evě Keményové, kterážto byla předsedkyní senátu odvolacího soudu – Městského soudu v Praze, který v právní věci sp. zn. 18 Co 33/2007 vydal dne 8. 6. 2007 rozsudek, který je předmětem žaloby pro zmatečnost, jejíž odvolání by jmenovaná soudkyně měla posuzovat. S ohledem na její poměr k věci se žalovaný domnívá, že výše jmenovaná soudkyně je z rozhodování uvedeného sporu vyloučena. Dále uvedl, že takovýto poměr k věci může zasáhnout i ostatní soudce Vrchního soudu v Praze, resp. se domnívá, že je zde důvodná obava, že i když bude věc přidělena jinému soudci Vrchního soudu v Praze, takovýto soudce může věc posuzovat s ohledem na kolegiální soudržnost a vzájemné vztahy mezi kolegy. Z tohoto důvodu se domnívá, že v dané věci mohou být podjati i ostatní soudci Vrchního soudu v Praze a navrhuje proto, aby věc byla postoupena jinému soudu stejného stupně, tj. Vrchnímu soudu v Olomouci.
Vrchní soud v Praze následně předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudců senátu 11 Cmo, který má podle rozvrhu práce ve věci rozhodovat, a zastupujících senátů 6 Cmo a 16 Cmo, tj. JUDr. Evy Sekaninové a JUDr. Milady Lukáčové, dále JUDr. Hany Voclové, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Jitky Horové, JUDr. Aleny Pavlíkové, JUDr. Leandry Zilvarové, a JUDr. Stanislava Bernarda coby člena obou zastupujících senátů. Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci, účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnost o jejich nepodjatosti.
Z předkládací zprávy vyplývá, že JUDr. Eva Keményová, proti níž byla námitka podjatosti výslovně vznesena, je vyloučena ze zákona, neboť žalobou pro zmatečnost je napadeno rozhodnutí soudu vydané senátem, jemuž jmenovaná soudkyně předsedala (§14 odst. 3 o. s. ř.). Věc byla JUDr. Evě Keményové přidělena dle rozvrhu práce dohodnutým způsobem rozdělování věcí v senátu 11 Cmo a jakmile JUDr. Keményová skutečnost, že je v dané věci ze zákona vyloučena, zjistila, neprodleně na to upozornila JUDr. Evu Sekaninovou, předsedkyni senátu 11 Cmo, jak vyplývá ze zprávy ze dne 18. 6. 2009 (č. l. 56).
Nejvyšší soud se proto v dané věci zabýval toliko námitkou podjatosti vznesenou vůči ostatním soudcům Vrchního soudu v Praze, resp. zbývajícím soudcům dotčeného senátu 11 Cmo a obou zastupujících senátů – 6 Cmo a 16 Cmo Vrchního soudu v Praze.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Praze, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Žalovaný ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců, toliko nastiňuje svou subjektivní obavu, že s ohledem na zákonné vyloučení JUDr. Evy Keményové, by ostatní soudci mohli rozhodovat s ohledem na tuto skutečnost. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti, je tak nutno učinit závěr, že není dán žádný objektivní důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.
Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalovaným neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 143/2009, byly vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata