ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.319.2009.1
sp. zn. 4 Nd 319/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně Č. o. b. , a.s., zastoupené Mgr. D. U. , advokátem, proti žalovaným: 1) Mgr. A. J. , správce konkurzní podstaty úpadce Z. V. – N. , a. s., v likvidaci, se sídlem v P. , M. , zastoupenému JUDr. M. M. , advokátem, 2) MMB S. A., zastoupenému JUDr. J. B. , advokátkou, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 38/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 38/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného 2), aby věc – řízení o určení pravosti pohledávky, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 9 Cm 38/2009, byla přikázána Městskému soudu v Praze.
Žalovaný 2) svůj návrh (č. l. 17) odůvodnil procesní ekonomikou celého řízení, jelikož v dané věci žádný z účastníků, ani jejich zástupců, nemá sídlo v O. , tedy v obvodu věcně a místně příslušného soudu. Naopak většina účastníků sídlí v P. Pro složitost věci nebude rozhodnuto při jediném stání, neboť předcházející řízení vedené u Okresního soudu ve V. pod sp. zn. 8 C 259/2002 vyžadovalo konání celé řady jednání, a pravidelná účast na jednáních u Krajského soudu v Ostravě bude znamenat pro účastníky řízení jak ekonomickou zátěž (značné finanční náklady), tak i značné časové zatížení (nezanedbatelnou časovou ztrátu). S ohledem na procesní ekonomiku je z tohoto pohledu zcela bezproblémové projednání věci u Městského soudu v Praze, který je snadno dostupný zástupcům žalobkyně i žalovaného 2). Co se týče žalovaného 1), který má bydlištěm v obci V. B. vzdálené od O. cca 80 km, pak dle názoru navrhovatele může žalovaný 1) spojit účast při soudním řízení v P. s jinými svými aktivitami v P. Dle názoru žalovaného 2) bude věc Městským soudem v Praze projednána hospodárněji a rychleji.
Žalobkyně s delegací věci k Městskému soudu v Praze vyslovila nesouhlas (č. l. 41). Konkurzní řízení vedené na majetek úpadce Z. V. – nástroje , a. s., v likvidaci, je vedeno Krajským soudem v Ostravě a v konkurzním spise se nachází důkazy, jejichž provedení žalobkyně navrhuje v tomto řízení. O pohledávce je vedeno sporné nalézací řízení u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 259/2002, a i v tomto spise je založena celá řada důkazů relevantních pro toto řízení. Navíc se toto řízení nachází ve fázi odvolání u Krajského soudu v Ostravě, tj. soudu totožného se soudem, u něhož je veden tento incidenční spor. Pobočka žalobkyně se nachází též v O. , a právě tato pobočka jednala se společností Z. V. – N. , a. s., v likvidaci, při uzavírání úvěrové a zajišťovací dokumentace, která bude též předmětem dokazování v tomto řízení. Žalobkyně dále navrhuje výslech svědků, jejichž bydliště je v obvodu příslušného soudu. S ohledem na zatíženost navrhovaného soudu, tj. Městského soudu v Praze, má žalobkyně za to, že věc u navrhovaného soudu nebude projednána rychleji, spíše naopak. Právní zástupce žalobkyně má klienty po celé ČR a pravidelně dojíždí i do obvodu Krajského soudu v Ostravě. Na závěr žalobkyně uvádí, že přikázáním věci jinému soudu bude narušen princip zakotvený v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Žalovaný 1) se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Ostravě) a Městského soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného 2) na přikázání věci Městského soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný 2) svůj návrh na delegaci věci Městskému soudu v Praze odůvodňuje tím, že žádný z účastníků ani jejich zástupců nemá sídlo v O. , a dojíždění z P. do O. pro účastníky představuje značnou ekonomickou a časovou zátěž, resp. že věc bude Městským soudem v Praze projednána rychleji.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá sídlo (bydliště, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem sídla (bydliště, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci Městskému soudu v Praze nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobkyni nepříznivý.
Taktéž požadavek na hospodárnost a rychlost řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, nelze mít v daném případě za splněný s ohledem na skutečnost, že u Krajského soudu v Ostravě jsou vedena návazná řízení, tedy že Krajský soud v Ostravě má k dispozici potřebný spisový a důkazní materiál.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. ani jednomu z těchto soudů nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata