ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.84.2009.1
sp. zn. 4 Nd 84/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: J. H. proti žalované: České republice jednající: 1) Ministerstvem spravedlnosti ČR se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10 a 2) Nejvyšším státním zastupitelstvím, se sídlem Brno, Jezuitská 4, PSČ 660 55, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 69/2005, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Romana Vostrejšová a JUDr. Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 33/2009.
Odůvodnění:
Žalobce podal odvolání (č. l. 97 a 98) proti výzvě Městského soudu v Praze k úhradě soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč ve věci sp. zn. 32 C 69/2005 ze dne 15. 1. 2009 (č. l. 96).
Dne 3. 2. 2009 předložil Městský soud v Praze Vrchnímu soudu v Praze spis sp. zn. 32 C 69/2005 k rozhodnutí (podle §209 o. s. ř. pro nepřípustnost) o tomto odvolání proti usnesení na č. l. 95 p. v. U vrchního soudu je věc vedena pod sp. zn. 1 Co 33/2009.
Žalobce již předtím na č. l. 87 učinil návrh na vyloučení odvolacího Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 69/2005, které doplnil podáním na č. l. 100.
Předmětný návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze žalobce odůvodnil tím, že dne 4. dubna 2008 podal k Vrchnímu soudu v Praze návrh na vydání rozsudku pro jeho protiprávní postup ve věci sp. zn. „36 C 69/2005“ (pozn. správně zřejmě 32 C 69/2005) před Městským soudem v Praze. Bylo by proto v rozporu s právem, aby za stavu, kdy žalobce vede spor s Vrchním soudem v Praze, tento soud vyřizoval jakoukoliv věc s jeho účastí, včetně odvolání a jiných podání do věci sp. zn. 36 C 69/2005. Jeho návrh na vydání rozsudku proti Vrchnímu soudu v Praze staví tento soud a jeho soudce do vztahu, který není možno označit za nepodjatý. V doplnění návrhu zejména uvedl, že by bylo v rozporu s právem a soudní etikou, aby spornou věc vyřizoval soud, se kterým vede účastník této věci soudní spor a poukázal na usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Nd 60/2008-186.
Na dotaz Nejvyššího soudu sdělil Vrchní soud v Praze, že podání ze dne 4. dubna 2008 týkající se věci sp. zn. „36 C 69/2005“ Městského soudu v Praze mu není známo. Ke sp. zn. 32 C 69/2005 se nevyjádřil. U Vrchního soudu v Praze byl však dne 7. 4. 2008 přijat návrh na vydání rozsudku žalobce J. H. proti žalované České republice jednající ad 1) Vrchním soudem v Praze a ad 2) Ministerstvem spravedlnosti ČR týkající se usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Nco 178/2007 a věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C 125/2002.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě.
K rozhodnutí o námitce podjatosti soudců vrchního soudu je funkčně příslušný Nejvyšší soud.
K podání žalobce předložili své vyjádření členové senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze příslušného podle rozvrhu práce k rozhodnutí věci a to JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Romana Vostřejšová i zastupující soudce JUDr. Jiří Goldstein. Z nich plyne, že k věci, účastníkům či jejich zástupcům nemají žádný vztah a není jim známa žádná okolnost, která by vzbuzovala pochybnost o jejich nepodjatosti.
Lze prohlásit, že v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit důvody k pochybnosti o nepodjatosti výše jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Jak vyplývá z vlastních vyjádření těchto soudců, nemají k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům žádný vztah, který by mohl představovat důvod pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci z hlediska citovaného ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. a takový vztah nelze dovodit ani z obsahu předloženého spisu. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce, že proti Vrchnímu soudu v Praze podal v jiné věci žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nevypovídá nic o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci, a nelze z ní ani dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že pokud žalobce označil za podjatý Vrchní soud v Praze, tedy z logiky věci všechny jeho soudce, tak tímto způsobem postupovat nelze. Účastník řízení je totiž povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti. (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.). Z toho vyplývá, že nelze paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu. Pokud účastník z důvodů, které pokládá za závažné, podal žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být tato skutečnost důvodem pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., ale sama o sobě nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu. Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodování věci pouze v závislosti na tom, že účastník podal proti příslušnému soudu žalobu. Zároveň by to znamenalo, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení §16 odst. 1 větě druhé o. s. ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako složky státu. Protože, jak již bylo konstatováno, účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a rozhodnout předmětnou věc.
Pokud žalobce ve svém podání poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002 sp. zn. 22 Nd 138/2002 a též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008 sp. zn. 4 Nd 60/2008, je k tomu třeba uvést následující.
Prvně citované usnesení bylo vydáno v jiné procesní situaci, kdy ve věci byl žalován přímo Vrchní soud v Praze, přičemž bylo rozhodováno za jiné právní úpravy před účinností zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, mj. zvláště výrazně v ustanoveních §14 a násl. o vyloučení soudců, a před účinností zák. č. 220/2000 Sb., jímž bylo změnou dotčeno nejen ustanovení §21a o. s. ř. o jednání organizační složky za stát, ale zejména byl změněn právní status státu a jeho organizačních složek. Poukaz žalobce na toto usnesení Nejvyššího soudu proto není případný.
Pokud jde o druhé z citovaných usnesení, pak senát Nejvyššího soudu projednávající nyní posuzovanou věc zaujal k dané problematice na základě výše uvedených úvah odlišný právní názor a to mj. též proto, že obsahově obdobná věc byla podle §20 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů, předložena k projednání a rozhodnutí velkému senátu Nejvyššího soudu. Tento svým usnesením ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009 označil právní názor vyjádřený v usnesení sp. zn. 4 Nd 60/2008 za nesprávný a vyslovil v předmětné věci právní názor, z něhož je již v tomto rozhodnutí vycházeno. Zde je třeba zdůraznit, že tento právní názor velkého senátu Nejvyššího soudu je pro rozhodování v dalších obdobných věcech závazný.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Romana Vostrejšová a JUDr. Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Co 33/2009. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec