ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.99.2009.1
sp. zn. 4 Nd 99/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobkyně: Č. p., a. s., proti žalované: “J., s r. o.“ v likvidaci, zast. obecným zmocněncem J. S., o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 144/2008 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 81/2009, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Zachystalová a JUDr. Eva Hodanová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 81/2009.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 81/2009 vznesla žalovaná podáním ze dne 6. 3. 2009 námitku podjatosti ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze. Vznesenou námitku podjatosti žalovaná odůvodnila tvrzením, že u Vrchního soudu v Praze byla již projednávána jiná věc, ve které byla rovněž účastníkem řízení a v této jiné věci Vrchní soud v Praze odvolání žalované zamítl, i když bylo, dle názoru žalované, plně oprávněné. Žalovaná z uvedeného důvodu navrhla, aby o odvolání v předmětné věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 81/2009 nerozhodoval žádný předseda senátu ani soudce, který rozhodoval ve zmíněné jiné věci.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze příslušného k projednávání a rozhodnutí předmětné věci – tj. senátu 9 Cmo (JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D.) a zastupujícího senátu 5 Cmo (JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Zachystalová a JUDr. Eva Hodanová). Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření dotčených soudců. Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když ani z obsahu námitky podjatosti samotné nevyplývají jako důvod této námitky žádné jiné skutečnosti, než rozhodování soudců v jiných věcech, tj. skutečnosti, která je jako důvod pro vyloučení soudce vyloučena přímo zákonným ustanovením §14 odst. 4 o. s. ř.
V daném případě tedy nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Zachystalová a JUDr. Eva Hodanová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal