ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.6.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 6/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2009 o dovolání obviněné J. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 5 To 329/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 219/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 5 To 329/2008, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 5 T 219/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 5 T 219/2007, byla obviněná J. L. uznána vinnou pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustila tím, že dne 29. 8. 2006 kolem 01.30 hodin v K.-N. M., okres K., na ul. F. na parkovišti u domu po předchozí slovní rozepři napadla svou sestru M. T. údery rukou do hlavy, taháním za vlasy a po jejím upadnutí na zem ji kopala a udeřila větví po těle a v závěru ji udeřila lahví do hlavy, čímž jí způsobila krevní podlitinu v oblasti nosu, tržnou ránu v temenní krajině hlavy vlevo délky 1 cm s krevní podlitinou v okolí, zhmoždění v místě palce a druhého prstu, zhmoždění v bederní krajině vpravo a otřes mozku, kdy pouze náhodou nedošlo k poranění skeletu lbi či trupu, které by mohly vést k poškození na životě.
Za to jí byl v sazbě §222 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněná zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené M. T. částku 600,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště K., P., K.-F., částku 13.453,29 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená M. T. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 5 To 329/2008, tak, že je podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě, jež je výše specifikováno, napadla obviněná dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. G., a opřela je o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Obviněná soudům obou stupňů vytkla nesprávné právní posouzení skutku i jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci, protože odvolací soud ve vztahu k vině i trestu nesprávně vyložil ustanovení trestního zákona.
Podle názoru dovolatelky absentují základní znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zákona. Poškozená k mechanismu vzniku poranění, jež mělo být způsobeno lahví, vypovídala pouze v přípravném řízení, kde uvedla, že ji obviněná udeřila prázdnou lahví do hlavy. Z výpovědi poškozené však nevyplývá, zda mělo jít o láhev skleněnou či plastovou, plnou či prázdnou. Údery větví či pěstí, které rovněž uváděla, nemohly odůvodnit tu právní kvalifikaci skutku, která byla užita.
Zpochybněn byl i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, neboť znalec při zpracování posudku vycházel z podání vysvětlení, což je dle dovolatelky procesně nezpůsobilý důkaz. Popis vzniku zranění poškozenou nekoresponduje s obsahem lékařské zprávy, a rovněž znalec má výpověď poškozené za nepřesnou, pokud hovoří o bití. Znalec kopnutí považuje za mechanismus způsobilý ke vzniku závažnějších úrazových změn, kopnutí však nebylo zjištěno, stejně jako důležité další okolnosti – co měla obviněná obuto a v jaké poloze se poškozená nacházela v době, kdy měla být kopnuta.
Z výpovědi poškozené, ale ani ze znaleckého posudku nelze jednoznačně dovodit mechanismus vzniku poranění a je tak zpochybněn závěr, že mohlo dojít k těžkému ublížení na zdraví, avšak k dokonání činu nedošlo. Jediným zjištěným závěrem je existence zranění opravňující závěr, že jednání obviněné mohlo být právně kvalifikováno dle §221 odst. 1 tr. zákona.
Ze všech těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která shledala dovolací námitku dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve vztahu k užití právní kvalifikace skutku dle §8 odst. 1 a §222 odst. 1 jako relevantní, s výjimkou skutkové argumentace, k níž není možno vzhledem k dikci §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přihlížet. K důvodnosti užití dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu státní zástupkyně nezaujala stanovisko. Ve svém vyjádření poukázala na to, že argumentace nalézacího soudu je převzetím části obsahu a závěrů znaleckého posudku znalce MUDr. M. D., přičemž není možné přehlédnout, že tyto závěry týkající se možných těžších následků na zdraví poškozené jsou formulovány jako „pravděpodobné, pokud by bylo na její hlavu fixovanou tvrdou podložkou působeno kopy“. K doplnění znaleckého posudku došlo na základě výpovědi poškozené v přípravném řízení, jež se zmiňovala o klopýtnutí při útěku před obviněnou, pádu na zem a úderech větví do zad a lahví do hlavy – na druhé straně výpovědi svědka, který původ zranění poškozené spatřoval v tom, že poškozená si zranění v obličeji způsobila sama boucháním hlavou do zdi. Státní zástupkyně poukázala na neexistenci důkazu, potvrzujícího, že by obviněná poškozenou kopala. Zjištěná zhmoždění poškozené mohla být dle znalce způsobená pěstí. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku cituje závěry znalce z prvého znaleckého posudku v obecné rovině o zdravotních důsledcích v případě kopnutí napadené osoby, avšak tyto úvahy neskýtají podklad pro závěr o charakteru útoku a jeho následcích v konkrétním případě. Závěr soudu o těžším následku je výsledkem zhodnocení hypotetických úvah znalce a jeho obecných závěrů. Státní zástupkyně se ztotožnila s námitkou dovolatelky, že povahu, rozsah i závažnost posuzovaného jednání obviněné přiměřeně vystihuje právní kvalifikaci trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona. Na základě těchto úvah navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání obviněné J. L., podle §265k odst. 1, 2 a §265l odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil, stejně tak i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 5 T 219/2007, a současně i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně státní zástupkyně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265e tr. řádu zjistil, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu).
Obviněná dovolání opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle něhož lze dovolání podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jenž odůvodnila konkrétními námitkami, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je dovolání v této části uplatněno v souladu se zákonnými podmínkami a je-li důvodné.
Z dikce tohoto dovolacího důvodu plyne, že ve vztahu k zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, nikoli hmotně právních ustanovení. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
S ohledem na tyto obecné závěry je možno pod daný dovolací důvod podřadit námitku nesprávného právního posouzení spočívající v tvrzení dovolatelky, že skutek, pro který byla odsouzena, není pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zákona.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku m.j. proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) – k).
V daném případě spočívá uplatněný dovolací důvod v okolnosti, že řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženou m.j. vadou, která je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podstata tohoto dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takovýto procesní postup, opravný prostředek zamítl.
Nejvyšší soud shledal, že obě dovolací námitky byly uplatněny důvodně.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona se dopouští ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Z dikce tohoto zákonného ustanovení plyne, že uvedený trestný čin postihuje pachatele, který ať v přímém či nepřímém úmyslu způsobí jiné osobě takovou újmu na zdraví, kterou je nutno hodnotit jako vážnou poruchu na zdraví nebo vážné onemocnění, které jsou zároveň některým z taxativně uvedených případů v ustanovení §89 odst. 7 tr. zákona.
Soud prvního stupně formuloval výrok o vině tak, že obviněná poškozenou napadla jednak nespecifikovanými údery rukou do hlavy, tahala ji za vlasy, a po pádu poškozené na zem ji kopala, udeřila větví do těla a nespecifikovanou lahví do hlavy. Tyto čtyři mechanismy přivodily poškozené zranění – krevní podlitinu nosu, tržnou ránu v temenní krajině hlavy vlevo v délce 1 cm s krevní podlitinou v okolí, zhmoždění v místě palce a druhého prstu (bez udání o kterou končetinu šlo), zhmoždění v bederní krajině vpravo a otřes mozku.
Tomuto závěru soudu prvního stupně o mechanismu vzniku poranění, a jejich rozsahu a závažnosti předcházelo podrobné a rozsáhlé dokazování, které soud prvního stupně ve věci ve čtyřech hlavních líčeních provedl.
Při stanovení jednotlivých mechanismů vzniku poranění a popisu útoku obviněné vůči poškozené mohly soudy obou stupňů vycházet pouze z výpovědi poškozené M. T., kterou učinila v procesním postavení svědkyně v přípravném řízení dne 27. 6. 2007 (v protokolu o výpovědi svědkyně vadně uvedeno datum 27. 6. 2008), a která byla k důkazu v hlavním líčení přečtena za splnění procesních podmínek stanovených §211 odst. 4 tr. řádu. V hlavním líčení poškozená coby sestra obviněné využila svého práva odmítnout svědeckou výpověď podle §100 odst. 1 tr. řádu a nevypovídala. Z tohoto důvodu lze z provedeného důkazu zjistit pouze dva mechanismy vzniku poranění, a to několik úderů větví, které obviněná na zemi ležící poškozené zasadila do těla, a jeden úder prázdnou skleněnou lahví do hlavy, jiné způsoby napadení pak poškozená nezmínila.
Soudy obou stupňů vycházely při popisu útoku vůči poškozené také z výpovědi svědka A. T., manžela poškozené, bývalého manžela obviněné, kterou učinil v hlavním líčení dne 29. 2. 2008. Svědek sám konfliktu přítomen nebyl a popisoval to, co o něm slyšel od poškozené. Podle jeho tvrzení měla být poškozena obviněnou bita pěstmi, kopána, udeřena větví a posléze lahví do hlavy. Tato výpověď byla vyhodnocena jako věrohodná, nadto podporovaná závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který vypracoval znalec MUDr. M. D.
Jen pro úplnost třeba konstatovat, že znalec při zpracovávání závěrů znalecké expertizy v přípravném řízení vycházel z poskytnuté lékařské dokumentace, neměl k dispozici výpověď poškozené T., a při doplňku znaleckého posudku ze dne 21. 9. 2007 vycházel při určení mechanismu vzniku poranění z tzv. „výpovědi poškozené“, kterou učinila dne 29. 8. 2006, což je úřední záznam pořízený tohoto dne, přičemž k zahájení trestního stíhání obviněné došlo usnesením policejního orgánu až dne 4. 9. 2006. S ohledem na ustanovení §158 odst. 5, věta třetí tr. řádu per analogiam nelze tento úřední záznam předkládat znalci jako důkaz, z něhož by měl při formulování svých závěrů vycházet, neboť tímto způsobem je obcházen zákon pokud jde o zákonnost a validitu podkladů, z nichž se posléze odvíjejí znalecké závěry mj. o tak závažné okolnosti, jako jsou použité způsoby útoku proti tělu poškozené, a hodnocení intenzity takto zjištěného násilí vůči tělu poškozené, jakož i zhodnocení závažnosti poranění, která takto měla vzniknout.
Není pochyb o tom, že soud prvního stupně do odůvodnění svého rozhodnutí bez dalšího převzal všechny závěry znaleckého posudku znalce MUDr. M. D., přičemž je zřejmé, že znalec se jednak o mechanismu vzniku poranění, intenzitě útoků vůči tělu poškozené a možných následcích vyjadřoval v některých případech nejednoznačně, jednak k možným zdravotním následkům útoku v obecné poloze, aniž je v odůvodnění rozsudku patrno, jaký postoj k těmto okolnostem zaujal nalézací soud.
Znalec MUDr. M. D. své závěry o možných těžších následcích na zdraví poškozené formuloval jako – pravděpodobné, pokud bylo na její hlavu, jež byla fixována tvrdou podložkou, působeno kopy – avšak kvantifikace této pravděpodobnosti byla vyvozována z obecného hodnocení různých mechanismů násilí, jimiž může k vážnému poškození zdraví dojít. Byť byl znalecký posudek v řízení před soudem doplňován, a to vzhledem k procesně použitelné výpovědi poškozené učiněné v hlavním líčení, a vzhledem k výpovědi svědka M. T., který popsal sebepoškozující chování M. T. (bouchala hlavou do zdi), ani toto doplnění nevedlo k jednoznačným závěrům znalce. MUDr. D. připustil, že zranění na hlavě si mohla poškozená skutečně způsobit sama způsobem, který popsal svědek M. T., ale tento úrazový děj nevysvětluje všechna konstatovaná zranění v obličeji. Drobné odřeniny na zádech, které mohly být způsobeny tak, jak poškozená popsala, neměly dle znalce žádnou výpovědní hodnotu pro posouzení či stanovení intenzity násilí, neboť nebylo objasněno, zda větev byla klackem, tupým nástrojem, kterým vážná poranění způsobit lze, či prutem, svazkem prutů, metlou, od kterýchžto předmětů lze způsobení vážných poranění stěží očekávat. V zájmu objektivního posouzení očekávaného následku jednání obviněné vůči poškozené, tedy zda vůči poškozené útočila tak, že vznik těžkých zranění očekávala či zamýšlela, nelze výše uvedené závěry pominout.
Jak již výše podrobněji rozvedeno, neměly soudy obou stupňů k dispozici procesně způsobilý důkaz svědčící závěru, že obviněná L. poškozenou kopala. K zhmoždění obličeje mohlo dle znalce dojít i útokem pěstí, přičemž dokazování nebylo zaměřeno na zjištění jak je obviněná fyzicky disponována a také na to, zda mohla předpokládat, že by úderem pěstí mohla poškozené zlomit některou z obličejových kostí.
Lze jistě souhlasit s obecným závěrem znalce, že následkem kopání do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, je bezprostřední ohrožení poškozeného, avšak s ohledem na výsledky dokazování v konkrétním případě, je tento závěr po výtce obecný.
Obdobný závěr lze učinit o konstatování znalce ve vztahu k možným zraněním a jejich dopadu na zdraví a život poškozeného, je-li udeřen lahví do hlavy. Není zpochybňován závěr o možném vzniku závažných řezných poraněních, dojde-li k rozbití lahve, o vykrvácení, poruše pohyblivosti apod. Je však třeba vycházet ze zranění, které skutečně způsobeno bylo – tj. 1 cm hluboká tržná rána na temeni a zhmoždění jejího okolí. Tento konkrétně zjištěný stav měl být hodnocen nejen s ohledem na hypotetické závěry znalce, ale také s ohledem na tělesnou dispozici obviněné, jakož i pregnantní závěr, že obviněná chtěla svou sestru říznout do cévního systému krku. K naplnění trestného činu dle §222 odst. 1 tr. zákona nestačí, aby pachatel úmyslně vykonal něco, co způsobilo těžkou újmu na zdraví, ale je třeba, aby jeho úmysl směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví (srov. R 19/1963 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Prokázané jednání obviněné v době činu těžší následek nemělo, a pokud ho soudy obou stupňů dovodily, vycházely pouze a jedině z obecných a hypotetických závěrů znalce, které zjevně přecenily. Závěr o možných následcích v intencích ustanovení §89 odst. 7 tr. řádu, které mohlo jednání obviněné přivodit, jakož i závěr o úmyslném zavinění k tomuto následku, když jen náhodou nebyl trestný čin dokonán, nemá oporu v objektivně zjištěných mechanismech útoku, ani ve zjištěních objasňujících tělesnou zdatnost a dispozice obviněné.
Pro rozlišení, zda přichází v úvahu právní posouzení skutku jakožto pokusu trestného činu ublížení na zdraví dle §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zákona nebo trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona je rozhodující, jestli úmysl pachatele směřoval ke způsobení závažnějšího následku v podobě těžké újmy na zdraví. Pokus trestného činu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zákona je obecně charakterizován cílevědomým zaměřením jednání pachatele na dokonání trestného činu, tj. musí zde existovat vůle pachatele způsobit zamýšlený následek (srov. rozhodnutí 7/2001-T 192, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Není vyloučeno, že byť pachatel použije při útoku nástroje způsobilého přivodit závažnější újmu na zdraví, než jaká vznikla, a třebaže útočil proti důležitým částem těla poškozeného, cílevědomě ke způsobení závažného následku na zdraví nesměřoval.
Nejvyšší soud uzavírá, že nalézací soud přecenil a jednostranně akcentoval závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vycházel z jeho obecných závěrů, aniž naopak individualizoval skutek a jeho následky vzhledem ke konkrétně zjištěnému skutkovému stavu. Z povahy útoku lze usuzovat pouze na úmysl obviněné způsobit poškozené zranění v rozsahu lehkého ublížení na zdraví, když z hlediska úmyslu obviněné způsobit těžkou újmu na zdraví soudy obou stupňů neprovedly potřebná zjištění, že by obviněná chtěla nebo věděla, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek a byla s tím srozuměna ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zákona.
Na základě konstatovaných vad Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí nelze za současného stavu dokazování považovat za správná a přesvědčivá, a proto rozhodl tak, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 5 To 329/2008, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 5 T 219/2007, podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil, podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se vrací soudu prvního stupně, na němž bude, aby dokazování doplnil o zjištění tělesné váhy a výšky obviněné a poškozené k porovnání jejich tělesné konstituce a dispozic, o doplnění důkazů, jež by objasnily bližší okolnosti k tomu o jaký prut, s nímž měla obviněná útočit, se mělo jednak (délka, váha, pevnost), stejná zjištění provede k lahvi, které mělo být k útoku užito. V neposlední řadě bude třeba objasnit co měla obviněná v době útoku obuto. S konkrétními výsledky dokazování v tomto směru bude nutno seznámit znalce MUDr. M. D., který se s těmito novými okolnostmi vypořádá z hlediska ve znaleckém posudku již položených otázek, přičemž musí být upozorněn na to, že musí abstrahovat od zjištění, která učinil v souvislosti se studiem úředního záznamu ze dne 29. 8. 2006.
Po provedení dokazování v naznačeném směru, případně po zajištění a provedení dalších důkazů, jejichž potřeba se projeví, bude na soudu prvního stupně, aby z jeho výsledků vyvodil adekvátní právní závěry. Jen na okraj Nejvyšší soud připomíná, že se soudy obou stupňů nevypořádaly ani s vyhodnocením věrohodnosti svědka A. T., který byl v minulosti manželem obviněné, posléze manželem poškozené, v kritické době měl udržovat opět vztah s obviněnou a v době, kdy podával svědeckou výpověď, obnovil soužití s poškozenou. Bez povšimnutí zůstala také okolnost, že poškozená původně z útoku vůči sobě obvinila i manžela, jenž se měl na vzniku jejich zranění podílet.
Teprve poté, co budou všechny uvedené okolnosti objasněny, bude možno o žalovaném skutku mimo pochybnosti rozhodnout.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná