ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.644.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 644/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 dovolání obviněného Ing. P. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 5 To 11/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 3/2008, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. P. P. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 32 T 3/2008, byl obviněný Ing. P. P. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §40 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný Ing. P. P. po déletrvajících sporech s J. K., týkající se vzájemného peněžního a materiálního vyrovnání, a déletrvajících sporech s příbuzným Mgr. L. J., se rozhodl oba jmenované usmrtit anebo J. K. způsobit zranění a poničit zařízení jeho pivního baru. Prostřednictvím P. G., v tomto úmyslu navázal telefonické a posléze i osobní kontakty s R. Š. a R. J., se kterými se osobně setkal v O. – P. ve dnech 6. 12. 2007, 7. 12. 2007, 9. 12. 2007 a 17. 12. 2007 a žádal po nich, aby od J. K. vymohli částku 250.000,- Kč, kterou mu dluží a současně je žádal o jeho fyzickou likvidaci, anebo aby mu zbitím způsobili zranění a poškodili zařízení jeho pivního baru provozovaný v objektu O. v O. – P. Svůj požadavek posléze vystupňoval tak, že po nich opakovaně s příslibem peněžní odměny žádal fyzickou likvidaci J. K. a následně i Mgr. L. J., také po nich žádal, pokud by to nechtěli provést, aby mu opatřili střelnou zbraň, že J. K. a Mgr. L. J. usmrtí sám. Současně po nich chtěl, aby mu předem oznámili datum jejich útoku na jmenované, aby si mohl zajistit na tuto dobu alibi. Požadavky R. Š. a R. J. zdánlivě akceptovali ve snaze získat majetkový prospěch, aniž měli v úmyslu cokoliv z této domluvy uskutečnit, a od obžalovaného převzali částku 25.000,- Kč za likvidaci obou jmenovaných jako zálohu, kterou jim obžalovaný v hotovosti předal dne 7. 12. 2007. Tímto svým jednáním úmyslně a reálně vytvářel podmínky pro spáchání trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. R. Š. a R. J. požadovaný útok na J. K. a Mgr. L. J. nespáchali, neboť P. G. po dohodě s nimi v obavě, aby obžalovaný svůj úmysl nevykonal sám anebo si nenajal jiné osoby, kontaktoval Policii ČR a obžalovaný byl dne 19. 12. 2007 zadržen.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné osmidenní lhůtě obviněný i státní zástupce odvolání, která projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2009 Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem sp. zn. 5 To 11/2009 z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že Ing. P. P. při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §219 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Ing. P. P. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu dovolání, kterým napadá všechny výroky tohoto rozsudku ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, přičemž odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, když tvrdí, že jednak rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení přípustnosti aplikace ustanovení §40 tr. zákona, jednak že v této souvislosti mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně.
V obsáhlém odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný v prvé řadě vznesl námitku, že nebyla náležitě zhodnocena osobnost obviněného, resp. že nebyly řádně zhodnoceny znalecké posudky MUDr. S. S. – soudního znalce z oboru psychiatrie a PhDr. P. V. – znalce z odvětví klinické psychologie.
Dovolatel ve svém dovolání poukázal na to, že již soud prvního stupně ve skutkové větě svého rozsudku uvádí, že se odsouzený rozhodl oba jmenované usmrtit anebo J. K. způsobit zranění a poničit zařízení jeho pivního baru a že v tomto ohledu se tedy jedná o alternativu v rozhodování, která je v trestním řízení nepřípustná, neboť vina obžalovaného musí být prokázána nade vší pochybnost a pokud měl soud objektivní pochybnosti o tom, co subjektivně hodlal odsouzený spáchat, měl v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnout pro obviněného příznivěji.
Dovolatel poukázal na to, že odvolací soud se sice vyjadřuje k „nešťastné“ formulaci skutkového popisu jednání obviněného, nicméně uzavírá, že tento nedostatek nemohl být důvodem pro zrušení napadeného rozsudku, aniž zohledňuje, že zde existují pochybnosti co do subjektivní stránky trestného činu. Odvolací soud naopak uvádí, že pokud již byla na první schůzce odsouzeným požadována fyzická likvidace dvou osob, nemohlo dojít na dalších schůzkách ke stupňování těchto požadavků a fakticky byly odsouzeným tyto požadavky pouze modifikovány. Dovolatel namítá, že odvolací soud zejména opomíjí přihlédnout k tzv. finální domluvě [což má význam pro možné vyhodnocení jednání odsouzeného jako upuštění od přípravy či přípravu jednání právně jinak kvalifikovaného v souladu s ustanovením §7 odst. 3 písm. a) tr. zákona], tedy to, co obžalovaný po svědcích Š. a J. nakonec požadoval. Dovolatel má za to, že kdyby odvolací soud tuto skutečnost zohlednil, musel by přijít k závěru, že obviněný nepožadoval nic jiného, než to, aby poškozenému J. K. bylo ublíženo a aby mu byl poškozen majetek.
Pokud jde o právní kvalifikaci, je dovolatel toho názoru, že skutek nelze podřadit pod kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, nýbrž že přiléhavou právní kvalifikací pro popsané jednání i z pohledu subjektivní stránky je naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání ve smyslu §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákona, a to ve fázi přípravy dle §7 odst. 1 tr. zákona, kdy dovolatel žádal po svědcích vymožení dluhu a byl za tímto účelem srozuměn s tím, že J. K. bude vyhrožováno a může mu být způsobena újma na zdraví a škoda.
Dovolatel dále namítá, že v žádném případě nebylo možno uzavřít, že by jedním jednáním připravoval vraždu dvou osob současně, když oba zúčastnění popisují, že na ně působil rozrušeným, labilním, zmateným, duševně nevyrovnaným dojmem a často své požadavky měnil, přičemž z domluvy o případné „další práci“, kterou by odsouzený pro svědky měl, nelze vyvodit, že by již ve chvíli svého jednání zadává těmto osobám, aby zavraždili L. J. Dle názoru dovolatele by se o přípravu další vraždy jednalo teprve tehdy, až by byl svědkům jednoznačně úmysl dovolatele zavraždit L. J. sdělen a započalo by samotné organizování avizovaného skutku. Započetí přípravy vraždy dvou osob nelze dovodit z pouhého konstatování dovolatele, že po vykonání jedné práce pro ně bude mít práci jinou (zvláště když finální domluva měla znít tak, že poškozenému K. bude pouze fyzicky ublíženo a způsobena případně majetková újma), není tedy ani z tohoto hlediska dána kvalifikovaná skutková podstata vraždy, a to i s přihlédnutím k tomu, že nebylo zřejmé, kdy by teoreticky mělo dojít k zadání „druhé práce“.
Pokud jde o výši trestu, má dovolatel za to, že odvolací soud nesprávně posoudil možnost aplikace ustanovení §40 tr. zákona. V prvé řadě v této souvislosti uvedl, že již samotné odůvodnění aplikace tohoto ustanovení soudem prvního stupně je dosti neobratné a kusé, kdy z použité formulace nelze vyloučit mimořádné snížení trestu odnětí svobody též dle §40 odst. 1 tr. zákona, i když se soud výslovně dovolává §40 odst. 2 tr. zákona.
Dovolatel s přihlédnutím k tomu, že dle jeho názoru nemohlo jeho jednání naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu vraždy dle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona ve stádiu přípravy dle §7 odst. 1 tr. zákona, má za to, že okolnosti případu i poměry pachatele odůvodňují aplikaci nejen §40 odst. 1 tr. zákona, ale též §40 odst. 2 tr. zákona. Z tohoto pohledu má za to, že uložený trest nejenže byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně (tj. v případě vyhodnocení skutku jako trestného činu vydírání dle §235 tr. zákona ve stádiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zákona), ale že byl dán zároveň důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, což odvolací soud vyloučil.
Navíc má dovolatel za to, že i kdyby byly splněny podmínky pro odsouzení za trestný čin ve kvalifikované skutkové podstatě, je zapotřebí i v tomto směru přihlédnout k okolnostem případu, popř. k povaze a závažnosti přípravy, tj. k porovnání závažnosti přípravy kvalifikované skutkové podstaty ve srovnání s obdobnou činností, kdy by použití trestní sazby odnětí svobody bylo v porovnání s obdobnými skutky nepřiměřeně přísné a účelu trestu by bylo možno dosáhnout mírnějším trestem.
Dovolatel vyjadřuje názor, že pokud by měly závěry odvolacího soudu obstát, nebylo by nikdy možno uložit trest pod dolní hranicí trestní sazby v případech značné škody či škody velkého rozsahu, v případech členství obviněného v organizované skupině, v případech excesu z nutné obrany, kdy dojde k usmrcení dvou útočníků a dalších analogických případech, takže by dle názoru dovolatele docházelo k ukládání naprosto necitlivých trestů, aniž by byla zvažována společenská nebezpečnost konkrétního jednání, osoba pachatele, motiv a okolnosti případu, jakož i smysl a účel trestu.
Dovolatel má za to, že takto necitlivě byl uložen trest i v jeho případě.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu rozsudek odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl o vině obžalovaného trestným činem vydírání dle §235 tr. zákona ve stádiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zákona a uložil mu přiměřený trest. Pro případ, že by jej Nejvyšší soud uznal vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona ve stádiu přípravy dle §7 odst. 1 tr. zákona, navrhl, aby za současného zrušení rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud sám rozhodl o uložení trestu za tento trestný čin s tím, že byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody dle §40 odst. 1, 2 tr. zákona.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Ve svém vyjádření uvedl, že dle skutkové věty měl obviněný současně požadovat po nájemných pachatelích vzájemně se do značné míry vylučující činnost směřující proti J. K., a to vymožení částky 250.000,- Kč, jeho fyzickou likvidaci nebo jeho zranění zbitím a poškození zařízení jím provozovaného pivního baru. Přestože skutková věta proklamuje, že posléze svůj požadavek vystupňoval tak, že žádal fyzickou likvidaci J. K. a následně i Mgr. L. J., podává se z odůvodnění rozsudku, že při poslední (monitorované) schůzce obviněný uvedl, že „...stačí, že K. nejdříve dostane nakládačku, podrazí mu nohy a zkopou ho, hnusné prase, a že se svými 140 kily se ani nezvedne a jestli všechno klapne, oba (Š. a J.) budou mít časem další práci a nemusí spěchat“.
Státní zástupce tedy dovolateli přisvědčuje, že v konečné fázi svůj požadavek redukoval na pouhé zbití J. K. Má tedy za to, že skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě jsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními vyjádřenými v odůvodnění téhož rozsudku.
Pokud jde o námitky dovolatele vůči uloženému trestu, vyslovuje státní zástupce názor, že v této části se dovolání neslučuje se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který se dovolatel sice odkazuje, nicméně nenamítá ani nepřípustnost uloženého trestu, ani uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu, nýbrž naopak se uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu (pod její spodní hranici) domáhá.
Ve svém vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podanému dovolání vyhověl, dále aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí a aby podle §265l odst. 4 tr. řádu rozhodl o vazbě obviněného Ing. P. P.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z hlediska naplnění dovolacích důvodů je relevantní pouze ta část podaného dovolání, která napadá výrok o vině s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V části, ve které dovolatel odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, toto dovolání s tímto dovolacím důvodem v souladu není, neboť se v daném případě nejedná ani o trest, který zákon nepřipouští, ani o trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolatel ostatně tento dovolací důvod zmiňuje v té souvislosti, že má za to, že dle jeho názoru měl být uznán vinným jiným trestným činem a v takovém případě by tedy uložený trest byl uložen mimo zákonem stanovenou trestní sazbu.
Dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu z povahy věci neodpovídá ani ta část dovolání, ve které dovolatel namítá otázku aplikace ustanovení §40 tr. zákona.
Pokud by tedy obsahem dovolání byla toliko ta její část, která napadá výrok o trestu s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, muselo by být toto dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu. Touto částí dovolání se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Jelikož však v té části, ve které dovolatel napadá výrok o vině trestným činem podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zákona, dovolání je charakterem svých námitek v souladu s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zabýval se Nejvyšší soud otázkou důvodnosti námitek obviněného směřujících proti nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
V této otázce dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Obsah námitek obviněného proti výroku o vině jímž byl uznán vinným přípravou trestného činu dle §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a §7 odst. 1 tr. zák. je prakticky shodný s předchozí obhajobou uplatněnou již v rámci řádného opravného prostředku. S těmito námitkami se beze zbytku vypořádal soud druhého stupně, který sice na jedné straně poukázal na nepříliš kvalitní formulaci tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, nicméně současně konstatoval – a toto konstatování také řádně odůvodnil – skutečnost, že zjištěné nedostatky spočívající v do jisté míry alternativním popisu úmyslu obžalovaného nemohly být důvodem pro zrušení napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení §258 tr. řádu, když nemají žádný vliv na jinak věcnou správnost napadeného rozsudku.
Aniž by Nejvyšší soud považoval za potřebné opakovat odůvodnění soudu druhého stupně, přesto považuje za vhodné zdůraznit například skutečnost, že obhajoba obviněného spočívající na tvrzení „já jsem to tak nemyslel“ s tím, že soud toto měl náležitě zvážit dospět k závěru o vině toliko trestným činem vydírání, nemůže obstát. I k posouzení subjektivní stránky je totiž nezbytné, aby soud nejprve učinil náležitá skutková zjištění, provést potřebné důkazy a řádně je zhodnotit. Samotné tvrzení obviněného, že sice nějakým způsobem jednal, něco jiného však svým jednáním zamýšlel, nemůže mít patřičnou relevanci a být pro hodnocení subjektivní stránky rozhodující (pokud by tomu tak bylo, byl by prakticky při tomto způsobu obhajoby vyloučen závěr o naplnění subjektivní stránky u kteréhokoli úmyslného trestného činu).
Odvolací soud se řádně vypořádal i s námitkou obviněného v tom smyslu, že v konečné fázi obviněný upustil od úmyslu nechat zavraždit J. K. a poté i Mgr. J. Soud správně v odůvodnění svého rozsudku poukázal na ustanovení §7 odst. 3 tr. zákona a konstatoval, že s ohledem na učiněná skutková zjištění nemohla aplikace tohoto ustanovení přicházet v úvahu, a to s ohledem na skutečnost v posuzovaném případě evidentně chyběl znak dobrovolnosti, když svědci popsali, že korekce požadavků - minimálně vůči J. K. - souvisela s jejich odmítnutím vyplnit takové zadání - usmrtit jej. Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožňuje a dodává, že z hlediska případné aplikace ustanovení §7 odst. 3 písm. a) tr. zákona by byl značně problematický i znak odstranění nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy.
Nejvyšší soud nemá důvodu – a s ohledem na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku svého druhu ani není oprávněn – revidovat samotná skutková zjištění učiněná v dosavadním řízení u soudů prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud respektuje skutkový závěr vyjádřený v odůvodnění odvolacího soudu, že je zjevné, že obžalovaný chtěl dosáhnout likvidace dvou osob, s tím, že v závěru ujednání s vykonavateli došlo sice k časovému odstupu jednání vůči poškozenému Mgr. J., avšak obžalovaný si jedním jednáním vytvářel podmínky k usmrcení dvou osob. Z tohoto pohledu nelze považovat právní kvalifikaci skutku jako přípravu k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona jako důsledek nesprávného právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení.
Přes výše zmíněné výhrady vůči formulaci tzv. skutkové věty z rozsudku soudu prvního stupně se Nejvyšší soud neztotožnil s výše uvedeným názorem státního zástupce, že se v daném případě jedná o extrémní rozpor mezi touto skutkovou větou a odůvodněním téhož rozsudku. S touto skutečností se – jak již bylo výše uvedeno – řádně vypořádal již odvolací soud, který správně konstatoval, že nepřesná formulace skutkové věty nemohla být důvodem pro zrušení napadeného rozsudku, a to s ohledem na učiněná skutková zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že – jak výše uvedeno – Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. P. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á