ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.645.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 645/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 9/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 36 T 9/2001, byl obviněný P. H. uznán vinným ze spáchání tří trestných činů podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což byl odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 týdnů.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný P. H. odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že trestný čin podílnictví je akcesorické povahy k majetkové trestné činnosti přímého pachatele a pokud nebyl zjištěn hlavní pachatel (tj. osoba, od které měl obviněný koupit elektroniku a která se měla podílet na odcizení věcí), jen těžko může být stíhán obviněný jako podílník. Dále obviněný poukazuje na skutečnost, že u něj nebylo nalezeno nic nad rámec standardního vybavení domácnosti, věci nakupoval zcela náhodně na burze, přes inzerát, apod. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna rozhodnutí jemu předcházející a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření konstatoval, že dovolání bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovení v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a tato lhůta nebyla zachována ani za použití §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř., proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. a dovolání obviněného P. H. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno opožděně a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud České republiky zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání dovolání podle §265e tr. ř. a zjistil, že dovolání obviněného P. H. bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.).
Z předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, bylo obviněnému P. H. doručeno dne 22. 1. 2009 a to způsobem, který zákon předpokládá (viz §63 tr. ř.). Obhájci obviněného JUDr. M. H. bylo příslušné usnesení doručeno dne 9. 1. 2009. Dovolání obviněného bylo podle podacího razítka podáno osobně u Krajského soudu v Ostravě dne 24. 3. 2009.
Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
V případě projednávané věci tedy poslední den lhůty k podání dovolání připadl na pondělí dne 23. 3. 2009. Tento den byl tudíž posledním dnem lhůty k podání dovolání. Podal-li obviněný dovolání až dne 24. 3. 2009, je zřejmé, že dovolání podal opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nutno podotknout, že podle ustanovení §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Zákon tedy žádné výjimky v případech, kdy lhůta k podání dovolání oprávněným osobám marně uplynula, nepřipouští.
V návaznosti na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. H. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Za této situace Nejvyšší soud České republiky již nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2009
Předseda senátu
JUDr. J. P.