ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.789.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 789/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2009 dovolání obviněného S. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 11 To 178/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 4/05, a rozhodl takto:
Dovolání S. K. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 49 T 4/05, byl obviněný S. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona a pokusem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §8 odst. 1 tr. zákona k §171 odst. 2 písm. b) tr. zákona.
Za tyto trestné činy byl podle §187 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
I. obviněný S. K. a E. M. společně s dalšími obviněnými V. M., V. S., V. I., J. K., K. D. a J. P. počátkem roku 2001 obviněný M. společně s dalšími osobami působícími v B. a K. rámcově dohodl dodávku drogy Extazy (MDMA) a za tím účelem pak kontaktoval obžalovaného S., jemuž zadal instrukce k přípravě realizace přepravy této nelegální zásilky, následně obžalovaný S. společně s obžalovanou I. se spojili s obviněným K. a všichni společně začali ve smyslu zadaných instrukcí vyhledávat vhodný zájezd s cestovní kanceláří a osoby, které by s předmětnou zásilkou vycestovaly jako kurýři, přičemž o těchto přípravách obviněný K. informoval obžalovanou K. a dohodl s ní, že by cestu se zásilkou vykonala společně s obžalovaným J. P., jehož o tomto záměru včetně přepravy zásilky, také informovala, následně v průběhu zajišťování zájezdu došlo ke změně dispozic a obžalovaná K. byla určena jako náhradnice a namísto sebe k cestě zjednala obžalovaného D., jehož též informovala o přepravě zásilky, poté se společně s obžalovaným S., I. a K. aktivně podílela na zajišťování formalit potřebných k vycestování obžalovaného D. a P., obžalovaná M. se na zajišťování vývozu nelegální zásilky podílela zajišťováním spojení mezi obžalovaným M., obžalovaným S., obžalovanou I. a dalšími zainteresovanými osobami, předáváním vzkazů a pokynů a následně podle instrukcí obžalovaného M. předala obžalované I. část finančních prostředků na úhradu nákladů spojených s vycestováním kurýrů obžalovaných D. a P., přičemž další finanční prostředky poskytla sama obžalovaná I. po zastavení cenných předmětů, obžalovaní D. a P. byli vybaveni zavazadly, která večer před odletem podle pokynů obžalovaného S. převzala obžalovaná I., a po uložení inkriminovaných zásilek je spolu s obžalovaným S. následující den 23. 5. 2001 předali na domluvené schůzce obžalovanému K., jenž pak s obžalovanými D., P. a K. odjel na letiště v P. – R., kam se dostavil též obžalovaný S. s obžalovanou I., kteří pokyny předávanými prostřednictvím obžalovaného K. telefonicky obžalované K., jež oba kurýry doprovázela k odletu linkou do K., usměrňovali chování kurýrů před odbavením, na letiště se dostavil též obžalovaný M., jenž do ČR přicestoval předchozího dne a obratem informoval o podrobnostech odletu, příletu a osobách kurýrů J. E. v M., přičemž byl vybaven fotografií jejich (kurýrů) osobních dokladů, která u něho byla následně zajištěna, na letišti byl současně přítomen S. S. S., jehož odlet zajišťoval obžalovaný S., a ten měl za úkol skrytě doprovázet v průběhu cesty oba kurýry, následně byli oba kurýři podrobeni celní kontrole, při níž bylo v zavazadle obžalovaného D. nalezeno 11.943,7 gramu tablet Extazy (MDMA) a u obžalovaného P. celkem 13.072,5 gramu tablet Extazy (MDMA), načež byli zadrženi a poté následovalo zatčení dalších osob,
II. obviněný S. K. dne 24. 8. 2001 kolem 12,00 hod. v P. v prostoru křižovatky ulic B. a H., v průběhu eskorty z Věznice S. p. R., kde vykonával vazbu do níž byl vzat na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. Nt 2359/2001, ze dne 25. 5. 2001, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu s účinností od 23. 5. 2001, do Vazební věznice P. – P., při zastavení eskortního vozidla před přechodem pro chodce, napadl úderem rukou do obličeje příslušníka eskorty Vězeňské služby nstržm. L. J., který jej střežil, poté se snažil otevřít dveře v úmyslu uprchnout z vozidla, což se mu podařilo a na ulici dále pokračoval ve fyzické potyčce směřujíce k dokončení útěku až do té doby, než se jej podařilo za přispění dalších příslušníků eskorty přemoci a účinně spoutat, přičemž v důsledku tohoto fyzického napadení utrpěl nstržm. J. zlomeninu nosních kůstek a zlomeninu horního řezáku vpravo.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání jednak státní zástupce v neprospěch obviněného S. K., jednak obviněný S. K.
Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném ve dnech 29. – 30. května 2007 Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 30. května 2007, sp. zn. 11 To 178/2006, jednak zamítl podle §256 tr. řádu odvolání státního zástupce jako nedůvodné, jednak při nezměněném výroku o vině a výměře trestu zrušil výrok o způsobu výkonu trestu a sám nově rozhodl tak, že obviněného S. K. zařadil pro účely výkonu trestu odnětí svobody podle §39a odst. 3 tr. zákona do věznice s dozorem.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný S. K. ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 11 To 178/2006, dovolání, ve kterém napadl výrok o vině i výrok o trestu, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu a §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s citací těchto zákonných ustanovení.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, dovolatel uvedl, že neměl v období ode dne 18. 6. 2001, kdy mu vypověděl plnou moc obhájce JUDr. K., do dne 20. 8. 2001. kdy převzal obhajobu JUDr. J. J., obhájce. K ustanovené obhájkyni JUDr. V. dovolatel poznamenal, že tato mu byla ode dne 7. 9. 2001 ustanovena v jiné trestní věci. Vzhledem k tomu, že v posuzované trestní věci jde o nutnou obhajobu podle §36 odst. 3 tr. řádu, musel mít obhájce již v přípravném řízení; jelikož neměl více jak dva měsíce obhájce, bylo jeho právo na obhajobu v tomto období omezené, orgány činné v trestním řízení jednaly bez obhájce, ačkoliv byly povinny jednat s obhájcem. Na skutečnost, že nemá obhájce, dovolatel opakovaně upozorňoval, nicméně jeho námitky byly zcela pominuty a soudy včetně Vrchního soudu v Praze na tyto námitky nereagovaly a nevydaly k nim žádné stanovisko.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel se v obsahu svého mimořádného opravného prostředku omezil toliko na citaci tohoto zákonného ustanovení, aniž by uvedl jakoukoli okolnost, ve které spatřuje nesprávné právní posouzení, z jakého důvodu a v čem spatřuje konkrétní naplnění tohoto dovolacího důvodu.
Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek ze dne 20. 2. 2008 doplnil dalším podáním ze dne 13. 8. 2008, a to i přesto, že v samotném dovolání uvedl, že podrobné doplnění podá do 30 dnů. V tomto doplnění, podaném po značném překročení zákonné dvouměsíční lhůty pro podání dovolání, během které lze ještě měnit (a tedy i nově uvést) důvody dovolání, dovolatel nedoplnil, v čem spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, dovolatel doplnil o tvrzení, že v době, kdy neměl obhájce, činily orgány činné v trestním řízení nepřípustné úkony, jimiž bylo přibrání znalců usnesením ze dne 2. 7. 2001, ze dne 16. 7. 2001, ze dne 20. 7. 2001 a ze dne 14. 8. 2001. Podle jeho názoru v době, kdy neměl obhájce, mu bylo takto znemožněno, aby se mohl s obhájcem radit, připravovat strategii obhajoby apod., a to navíc za situace, kdy byl ve vazbě, takže nemohl sám účinně hájit svá práva bez odborné právní pomoci.
Dovolatel v petitu svého mimořádného opravného prostředku, stejně jako v jeho výše uvedeném doplňku, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, přičemž žádný další postup dovolacího soudu nenavrhl (a contrario §265f odst. 1 tr. řádu).
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázala na skutečnost, že dovolatel ani v minimální míře neodůvodnil uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, jsou podle státní zástupkyně zjevně neopodstatněné. Pod tento dovolací důvod nelze zahrnout jakékoli porušení práva na obhajobu, ke kterému v průběhu trestního řízení došlo, nýbrž jen ty případy, kdy obviněný neměl obhájce a orgány činné v trestním řízení v té době prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikované pod č. R 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Státní zástupkyně konstatovala, že ze spisového materiálu neměla možnost zjistit konkrétní rozsah úkonů, prováděných ve vztahu k dovolateli v době od 18. 6. 2001 do 20. 8. 2001, nicméně z odůvodnění soudních rozhodnutí a obsahu odvolací argumentace obviněného není patrno, že by byl kterýkoli výrok o vině obviněného opřen o některý z důkazů, jež by nebyl pro zmíněný nedostatek procesně použitelný.
S ohledem na výše uvedené stanovisko proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V projednávané trestní věci je zjevné, že dovolatel sice na toto ustanovení formálně odkázal včetně citace jeho zákonného textu, v dovolání ani jeho doplňku však nikterak nespecifikoval, v čem by mělo nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení dle jeho názoru spočívat. Za tohoto stavu věcí tedy nelze mít za to, že obsah dovolání je s tímto dovolacím důvodem v souladu, byť na tento dovolací důvod formálně odkazuje. Uplatněnému dovolacímu důvodu totiž musí odpovídat i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení a právních názorů, jimiž je podle dovolatele opodstatněna existence uplatněného důvodu dovolání. Důvody dovolání je třeba chápat materiálně, nestačí na ně jen formálně poukázat v podaném dovolání, aby bylo učiněno zadost ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu.
Za tohoto stavu věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud by se podané dovolání omezovalo toliko na tu část, v níž dovolatel namítá existenci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že s tímto dovolacím důvodem je charakter námitek obviněného v souladu, neboť dovolatel poukazuje na to, že po určitou dobu v průběhu trestního řízení neměl obhájce, ačkoli se jednalo o případ nutné obhajoby a že během doby, kdy neměl obhájce, činily orgány činné v trestním řízení úkony, které dle názoru dovolatele činěny být v této době neměly. Jelikož obsah podaného dovolání je tedy s tímto dovolacím důvodem v souladu, zabýval se Nejvyšší soud otázkou opodstatněnosti námitek obviněného uplatněných v rámci tohoto dovolacího důvodu, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
K tomuto dovolacímu důvodu uvádí Nejvyšší soud následující:
Obviněný S. K. byl zadržen dne 23. 5. 2001, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. Nt 2351/2001, byl vzat do vazby se započetím vazby od 23. 5. 2001. Důvody vazby byly dány podle §67 písm. a), b) c) tr. řádu. Vzetím obviněného do vazby vyvstal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, a vzhledem k tomu, že se konalo řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let [§187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona], byl současně dán i důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu.
Obviněný dne 23. 5. 2001 udělil plnou moc k zastupování obhájci JUDr. J. K., advokátu AK H., P. Přípisem ze dne 18. 6. 2001, který byl Policii ČR, Úřadu pro vyšetřování doručen dne 25. 6. 2001, tento obhájce sděluje, že „ukončil dnem 18. 6. 2001 zastupování obviněného a dále již jeho obhajobu neprovádí“, aniž by expresis verbis deklaroval, že obviněnému vypověděl plnou moc. Dne 28. 6. 2001 byl Vězeňskou službou zaslán Úřadu vyšetřování dopis Advokátní kanceláře JUDr. J. J., jehož přílohou byla plná moc k zastupování v tomto trestním řízení, zaslaná obviněnému k podpisu, obviněný obhájci zaslal písemnost dne 11. 7. 2001. Obhájce JUDr. J. J. však dne 14. 8. 2001 písemně obviněnému sdělil, že ani rodinnými příslušníky případně jeho známými nebyla složena požadovaná a nezbytná finanční záloha a proto právní zastoupení obviněného nepřebírá. Tvrzení obviněného, že byl právně zastupován tímto obhájcem nemá oporu ve zjištěních, která plynou z trestního spisu. Když tuto okolnost zjistil dne 20. 8. 2001 vyšetřovatel, požádal téhož dne Obvodní soud pro Prahu 4 o ustanovení obhájce obviněnému. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením rovněž z téhož dne sp. zn. Nt 1734/2001, obviněnému podle §39 odst. 1 tr. řádu ustanovil obhájkyni JUDr. M. V. z AK H., P., která obhajobu převzala.
V době, kdy obviněný neměl v přípravném řízení z důvodů výše uvedených obhájce, ač dle §36a odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. řádu ho mít již v přípravném řízení musel, byl trestní spis především opakovaně předkládán nadřízenému soudu k projednání stížností spoluobviněných, jež podávali proti rozhodnutím o dalším trvání vazby. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je dále patrno, že v období od 18. 6. 2001 do 20. 8. 2001 byly učiněny vyšetřovatelem následující procesní úkony: Dne 2. 7. 2001 byl požádán Kriminalistický ústav PČR o znalecký posudek z oboru biologie, balistika a daktyloskopie, který se týkal spoluobviněných M. a N. Dne 16. 7. 2001 byl k řízení přibrán Kriminalistický ústav PČR k podání znaleckého posudku z oboru kriminalistické techniky, odvětví chemie, jehož zadání se týkalo obviněných M., I. a S. Stejných obviněných se pak dotýkal i znalecký posudek, k jehož podání byl Kriminalistický ústav PČR přibrán dne 20. 7. 2001, přičemž posudek měl být vypracován z oboru kriminalistické techniky, odvětví kriminalistické počítačové expertízy. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že ani jeden z uvedených důkazů nebyl prováděn ve vztahu k obviněnému S. K. Jiné důkazy v kritické době prováděny nebyly.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod je třeba vykládat tak, že je dán jen tehdy, jestliže pro tu část řízení, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoliv ho mít měl, prováděly orgány činné v trestním řízení úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo posléze napadeno dovoláním. Pokud se orgány činné v trestním řízení takovýchto úkonů zdržely a ve vztahu k obviněnému je vůbec neprováděly, není dovolací důvod naplněn. Okolnost, že obviněný byl v době od 18. 6. 2001 do 20. 8. 2001 bez obhájce, žádným způsobem neovlivnila a ani nemohla ovlivnit průběh ani výsledek trestního řízení, důkazy nebyly prováděny ve vztahu k obviněnému a nadto těmito důkazy nebylo argumentováno v rozhodnutím soudů obou stupňů v neprospěch obviněného.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy nutno mít námitky obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu za zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že - jak výše uvedeno - Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného S. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 23. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á