ECLI:CZ:NS:2009:4.TR.54.2009.1
sp. zn. 4 Tz 54/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. září 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. J. S., proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 11. 2008 sp. zn. 33 T 140/2007 a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 11. 2008 sp. zn. 33 T 140/2007 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného Ing. J. S.
Tento rozsudek Okresního soudu v České Lípě se zrušuje ve výroku, jímž byl obviněnému Ing. J. S. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat podnikatelskou činnost na základě živnostenského oprávnění v trvání 4 let.
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 11. 2008 sp. zn. 33 T 140/2007, který nabyl právní moci ve výroku o vině a trestu dne 25. 11. 2008, byl obviněný Ing. J. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že na podkladě smluv uzavřených dne 9. 9. 2005 o pronájmu prodejní plochy a společném prodeji řeziva a o zprostředkování prodeje řeziva převzal ve své provozovně P. M. v M., R. ul., v průběhu měsíce září 2005 od firmy poškozené Mgr. D. K., různé druhy řeziva v celkové hodnotě 572.911,10 Kč s tím, že zajistí prodej tohoto řeziva dle smluvních podmínek, přičemž dle bodu 7/ prvé smlouvy zůstává majitelkou předmětného řeziva až do uhrazení faktur obviněným poškozená, v období do konce roku 2005 řezivo rozprodal, poškozené však uhradil třemi platbami v době od 30. 9. 2005 do 22. 11. 2005 pouze celkovou částku 115.000,- Kč, zbylou finanční částku poškozené nevyplatil a způsobil jí tak škodu ve výši 457.911,10 Kč.
Podle §37 tr. zák. bylo citovaným rozsudkem upuštěno od uložení souhrnného trestu k trestu odnětí svobody ve výměře 28 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let, za současného vyslovení dohledu nad obviněným, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 3 T 150/2007, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2007. Zároveň byl cit. rozsudkem Okresního soudu v České Lípě obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat podnikatelskou činnost podle živnostenského zákona v trvání 4 let.
Dále byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené Mgr. D. K. ve výši 457.911,- Kč s tím, že se zbytkem svého nároku byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek podle §314d odst. 3 tr. ř. neobsahuje odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se státní zástupce i obviněný výslovně vzdali práva na odvolání.
Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 11. 2008 sp. zn. 33 T 140/2007, konkrétně proti jeho výroku o trestu zákazu činnosti, podala podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. J. S. V jejím odůvodnění namítla, že tímto rozsudkem Okresní soud v České Lípě porušil v neprospěch obviněného zákon v ustanovení §37 tr. zák.
Stěžovatelka dále poukázala na zřejmost existence podmínek pro uložení souhrnného trestu ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., což soud konstatoval správně, neboť odsuzoval pachatele za trestný čin, který byl spáchán dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný pachatelův trestný čin. Okresní soud pak zjevně učinil i závěr, že jsou splněny podmínky pro upuštění od uložení souhrnného trestu, neboť trest uložený dřívějším rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 3 T 150/2007 je dostatečný, tj. přiměřený v relaci k celé sbíhající se trestné činnosti téhož obviněného, nicméně přesto ve výroku o trestu obviněnému uložil další trest zákazu činnosti. Samosoudkyně Okresního soudu v České Lípě nepostupovala v souladu s ust. §37 tr. zák., když při upuštění od uložení souhrnného trestu ve vztahu k jinému rozhodnutí zároveň nesprávně přejala i dříve uložený trest zákazu činnosti v trvání 4 roků do výroku o trestu napadeného rozhodnutí. Tímto postupem v neprospěch obviněného vytvořila stav, kdy vedle sebe běží dva pravomocně uložené tresty téhož druhu, neboť napadeným rozhodnutím o upuštění od uložení souhrnného trestu zcela logicky nebyl zrušen výrok o trestu z předchozího odsouzení. Nad rámec věci lze dovodit, že samosoudkyně neměla v úmyslu uložit další trest zákazu činnosti, do kterého ostatně ani nezapočítala podle §38 odst. 2 tr. zák. již vykonanou část dříve uloženého trestu stejného druhu, nýbrž omylem znovu přejala do výroku o trestu původně uložený trest zákazu činnosti.
V této souvislosti stěžovatelka poukázala na existující judikaturu (publ. nakl. C. H. B. v Souboru rozhodnutí NS 13/2002 pod č. T 319), která takový postup pokládá za vyloučený a zároveň na to, že trest zákazu činnosti uložený vedle výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu je nutné považovat za trest ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť pro jeho uložení nebyly dány podmínky stanovené příslušným ustanovením obecné části trestního zákona.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 11. 2008 sp. zn. 33 T 140/2007 byl v ust. §37 tr. zák. v neprospěch obviněného Ing. J. S. porušen zákon. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 11. 2008 sp. zn. 33 T 140/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a pro případ, že pro takový postup neshledá podmínky, aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z obsahu předloženého spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 33 T 140/2007 je zjevné, že v průběhu hlavního líčení konaného dne 8. 9. 2008, byl kromě jiných důkazů konstatován i připojený spis Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 150/2007 a z něho mj. rozsudek na č. l. 251 a násl.
Tímto rozsudkem ze dne 12. 9. 2007 byl Ing. J. S. uznán vinným jednáními, jichž se dopustil v období od ledna 2004 do začátku roku 2006. Soud v nich spatřoval trestné činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 2 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Byl za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků za současného vyslovení dohledu. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat podnikatelskou činnost na základě živnostenského zákona v trvání 4 roků. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2007.
Z uvedeného je tedy zjevné, že pokud Okresní soud v České Lípě obviněného Ing. S. následně projednával za defraudační jednání, jehož se dopustil v období konce roku 2005, přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., neboť trestné činy spáchané obviněným tvořily vícečinný souběh.
Pokud se samosoudkyně Okresního soudu v České Lípě po provedeném hlavním líčení rozhodla po uznání obviněného vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. upustit od uložení souhrnného trestu, což jí umožňuje ustanovení §37 tr. zák., podle něhož soud upustí od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. nebo od uložení dalšího trestu podle §36 tr. zák., má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný, měla při svém rozhodování toto zákonné ustanovení důsledně respektovat. Samosoudkyně jmenovaného soudu ale v rozporu s dikcí tohoto ustanovení obviněnému Ing. S. uložila trest zákazu činnosti, čímž porušila zákon v jeho neprospěch.
Na tomto místě je třeba připomenout, že pokud je o trestu rozhodováno za situace, kdy tu je vztah souhrnnosti v poměru k jinému rozsudku, je vyloučeno, aby ohledně téhož obviněného bylo rozhodnuto tak, že se podle §37 tr. zák. upouští od uložení souhrnného trestu a že se zároveň ukládá trest propadnutí věci (případně jakýkoli jiný druh trestu). Naznačené dva výroky vedle sebe nemohou obstát, protože jsou v logickém rozporu a vzájemně se vylučují. Výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu je podmíněn závěrem soudu, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. To znamená, že dříve uložený trest i ve vztahu k trestné činnosti, jíž byl obviněný uznán vinným pozdějším rozsudkem, splňuje hlediska stanovená v §31 odst. 1 tr. zák., příp. i hlediska stanovená v §31 odst. 2 tr. zák., a odpovídá účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. Pokud soud učiní takový závěr a upustí od uložení souhrnného trestu, nemůže již dřívější trest nijak doplňovat výrokem o žádném dalším druhu trestu. Jestliže hlediska stanovená v §31 odst. 1 tr. zák., resp. v §31 odst. 2 tr. zák., nebo účel trestu vymezený v §23 odst. 1 tr. zák. vyžadují, aby trest uložený dřívějším rozsudkem byl doplněn uložením nějakého dalšího druhu trestu, nemůže soud upustit od uložení souhrnného trestu, ale naopak musí souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. uložit a v jeho rámci stanovit onen další druh trestu, při současném zrušení dřívějšího výroku o trestu a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. (Srov. rozsudek NS z 23. 10. 2001 sp. zn. 7 Tz 278/2001, publ. v Souboru trest. rozhod. NS sv. 13/2002 pod č. T 319).
Těmito zásadami se ale Okresní soud v České Lípě neřídil. Pokud by považoval za důvodné uložit obviněnému Ing. S. přísnější trest zákazu činnosti, měl tak učinit v rámci uložení souhrnného trestu a neměl od uložení souhrnného trestu upouštět. Přitom by se musel řídit i ustanovením §314e odst. 2 tr. ř., z něhož vyplývá, že souhrnný trest nemůže uložit samosoudce, jestliže dřívější trest byl uložen senátem.
V konkrétním případě lze souhlasit s názorem ministryně spravedlnosti, že výrok o uložení trestu zákazu činnosti obviněnému, zároveň vyslovený v rámci jednoho rozsudku s výrokem, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, je výrokem, který nemůže obstát ani v konfrontaci s kriterii obsaženými v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., podle něhož proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Takto nesprávně a v rozporu se zákonem uložený trest je nepochybně trestem, který není a nemůže být v souladu s účelem trestu, jak o něm hovoří trestní zákon ve svém ustanovení §23.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ing. J. S. v ustanoveních §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. Tento rozsudek pak podle §269 odst. 2 tr. r. zrušil, ale nikoli celý, nýbrž pouze v jeho vadném výroku o uložení trestu zákazu činnosti obviněnému na 4 roky. Zároveň zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu.
Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo k nápravě existujícího nezákonného stavu a protože dalšího procesního postupu a rozhodnutí ze strany Nejvyššího soudu ani soudů nižších stupňů není zapotřebí, nebylo nutné aplikovat ustanovení §271 odst. 1, příp. §270 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec