ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.25.2009.1
sp. zn. 4 Tz 25/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 2. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. E., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného J. E.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, podle §152 odst. 1 písm. b) tr. řádu o povinnosti obviněného J. E. nahradit České republice – Krajskému soudu v Praze náhradu odměny a hotových výdajů, které ustanovenému obhájci Mgr. R. U., advokátu se sídlem v B. n. L., R., uhradil stát ve výši 93.167,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 8. 2008.
Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. E. Podle názoru stěžovatele byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Ministr spravedlnosti poukázal na zákonné znění ustanovení §152 odst. 1 písm. b)tr. řádu, a konstatoval, že obviněný byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 47/2007, pravomocně odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona. Pokud bylo trestní řízení vedeno i pro pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zákona, bylo v této části trestní stíhání Vrchním soudem v Praze v rámci odvolacího řízení pro uvedený skutek podle §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu zastaveno. Krajský soud v Praze nezohlednil tuto skutečnost, a zavázal obviněného k úhradě celé částky, jíž účtoval obhájce a která mu byla přiznána i vyplacena. Nebylo na místě ukládat obviněnému náhradu celé vynaložené částky, ale pouze té poměrné části, která odpovídala výroku o vině, přičemž do svých úvah měl rozhodující soud zahrnout i správný výpočet částky, jež by se odvíjel od adekvátní aplikace §10 odst. 3 zákona č. 177/1996 Sb., v platném znění.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného J. E., aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že na obviněného J. E. byla dne 10. 7. 2007 podána krajským státním zástupcem v Praze obžaloba ke Krajskému soudu v Praze, jíž mu byly kladeny za vinu skutky kvalifikované jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zákona, trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), e) tr. zákona a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona spáchaný v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 5 T 47/2007, byl obviněný J. E. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zákona, a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona. Za to mu byl v sazbě §219 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let a trest propadnutí věci – kapesního nože. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 2 T 263/2006. Naproti tomuto byl obviněný podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), e) tr. zákona.
Z podnětu odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný J. E., Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 7 To 39/2008, rozsudek Krajského soudu v Praze podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve výrocích o vině pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zákona, a o trestu a náhradě škody, a sám rozhodl podle §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu tak, že skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu vraždy zastavil. Za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon trestu zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Dále obviněnému uložil trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let, a současně zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 2 T 263/2006, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zprošťující výrok v rozsudku soudu prvního stupně zůstal beze změn.
Obhájce obviněného Mgr. R. U. po právní moci rozhodnutí vyúčtoval náklady obhajoby a hotové výdaje v této trestní věci v celkové výši 93.167,50 Kč a tato částka mu byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, podle §151 odst. 3 tr. řádu přiznána. Obhájce účtoval za jeden úkon právní služby podle §10 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a §15a vyhlášky č. 235/1997 Sb. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 6. 2008.
Podle ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. řádu byl-li obviněný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou.
Výši odměny obhájce stanoví vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění, a činí ji závislou na tarifní hodnotě odstupňované podle výše trestu odnětí svobody dopadajícího na konkrétní trestný čin. U obhájce je tím míněn trestný čin, pro který se v daném okamžiku trestní řízení vede, u obviněného to může být pouze ten trestný čin, jímž byl pravomocně uznán vinným.
Z této premisy bylo nutno vycházet v posuzované trestní věci, kdy obhájce důvodně účtoval za jeden úkon právní služby podle ustanovení §10 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, částku 2.790,- Kč, avšak v návaznosti na pravomocný výrok o vině měl obviněný hradit částku 1.350,- Kč za jeden úkon, když bylo nutno aplikovat ustanovení §10 odst. 3 písm. b) citované vyhlášky. Je zřejmé, že částka, k jejíž úhradě byl obviněný podle §152 odst. 1 písm. b) tr. řádu zavázán, byla vypočtena nesprávně a zákon byl v tomto ustanovení porušen v neprospěch obviněného.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, byl porušen zákon v ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného J. E.
Podle §269 odst. 2 tr. řádu bylo napadené usnesení zrušeno, a současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Věc byla podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázána Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná