ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.38.2009.1
sp. zn. 4 Tz 38/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. července 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. Š., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 1 T 118/2005, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 1 T 118/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §152 odst. 1 písm. b) a §155 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Š.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně vydal dne 5. 1. 2009 usnesení pod sp. zn. 1 T 118/2005, jímž podle §152 odst. 1 písm. b) a §155 odst. 1 tr. ř. rozhodl o tom, že obviněný M. Š. je povinen uhradit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení Českému státu – Městskému soudu v Brně mimosmluvní odměnu a hotové výdaje spolu s 19% DPH ve výši 15.053,50 Kč, které byly státem uhrazeny ustanovenému obhájci JUDr. J. Š., Advokátní kancelář B., H.
Stížnost obviněného byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. 4 To 108/2009 podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána opožděně. Předmětné usnesení tak nabylo právní moci dne 13. 2. 2009.
Proti tomuto pravomocnému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Š., když podle jeho názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních §152 odst. 1 písm. b) a §33 odst. 2 tr. ř. v jeho neprospěch.
Podstata stížnostních námitek ministra spravedlnosti spočívá v konstatování, že ze spisového materiálu vyplývá předchozí pravomocné usnesení Městského soudu v Brně z 20. 7. 2006 sp. zn. 1 T 118/2005 o přiznání nároku obviněného na bezplatnou obhajobu. Za takového právního stavu pak nepřicházelo vůbec v úvahu vydání rozhodnutí o povinnosti obviněného hradit odměnu a hotové výdaje jež byly státem uhrazeny ustanovenému obhájci. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného v namítaném rozsahu, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. bylo toto usnesení zrušeno, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu přezkoumávaného spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný M. Š. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 1 T 118/2005 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil jednáním v něm uvedeným a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací na 300 hodin. Tento rozsudek ohledně jeho osoby nabyl právní moci dne 19. 4. 2007.
Ještě v průběhu soudního řízení k žádosti obviněného bylo jmenovaným soudem vydáno usnesení ze dne 20. 7. 2006 sp. zn. 1 T 118/2005, jímž byl obviněnému M. Š. podle §33 odst. 2 tr. ř. přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 10. 2006.
Ze spisu je dále patrné, že soudce Městského soudu v Brně podle §39 odst. 1 tr. ř. z důvodu podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. ustanovil dne 19. 7. 2005 pod sp. zn. 70 Nt 751/2005 obviněnému pro řízení v této trestní věci obhájce JUDr. J. Š., advokáta se sídlem v B., K.
Obhájce obviněného po právní moci odsuzujícího rozsudku v souladu s ustanovením §151 odst. 2 tr. ř. požádal o přiznání výše odměny a náhradu hotových výdajů ve výši 15.053,50 - Kč. Usnesením ze dne 11. 1. 2008 rozhodla vyšší soudní úřednice Městského soudu v Brně podle §151 odst. 2, 3 tr. ř. s odkazem na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti České republiky o odměnách advokátů č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, že se obhájci přiznává celková částka 15.053,50 - Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 2. 2008, když stížnost obviněného byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2008 sp. zn. 3 To 207/2008 zamítnuta, jako opožděně podaná.
Následně vyšší soudní úřednice vydala dne 5. 1. 2009 pod sp. zn. 1 T 118/2005, usnesení, jímž obviněného podle §155 odst. 1 a §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. zavázala k povinnosti nahradit odměnu a hotové výdaje uhrazené obhájci státem spolu s 19 % DPH ve výši 15.053,50 - Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Stížnost obviněného byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. 4 To 108/2009, jako opožděně podaná, zamítnuta. Napadené rozhodnutí tak nabylo dne 13. 2. 2009 právní moci.
Podle ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl-li obviněný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou.
Podle §155 odst. 1 tr. ř. o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem /§152 odst. 1 písm. a), b)/ rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
Podle §33 odst. 2 tr. ř. osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu.
Z výše uvedeného je evidentní, že Městský soud v Brně pravomocně rozhodl o tom, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu. Tento jednoznačně formulovaný závěr nelze vykládat jinak, než že obviněný nemá povinnost zpětně uhradit státu náklady a hotové výdaje, které v souvislosti s jeho obhajobou byly obhájcem účtovány a soudem mu byly přiznány a vyplaceny. V takovémto případě nese tyto náklady plně stát. Je zjevné, že městský soud při vydávání usnesení ze dne 5. 1. 2009 učiněném podle §155 odst. 1 a §152 odst. 1 písm. b)tr. ř. přehlédl své vlastní dřívější pravomocné usnesení ze dne 20. 7. 2006 o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, takže se vydáním pozdějšího rozhodnutí dostal do konfliktu se zákonem. Vzhledem k tomu, že vada nemohla být napravena ve stížnostním řízení (stížnost obviněného byla podána po zákonné lhůtě ), důvodně bylo postupováno cestou mimořádného opravného prostředku, jedině jehož prostřednictvím mohl být nezákonný stav konvalidován.
Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 1 T 118/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §152 odst. 1 písm. b) a §155 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Š. Podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jiná procesní opatření Nejvyšší soud nečinil, neboť zrušením napadeného usnesení byl nezákonný stav napraven.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec