ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.4.2009.1
sp. zn. 4 Tz 4/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. Š.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v části týkající se obviněného Z. Š.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Sokolově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 4 T 84/2007, byli obvinění Z. Š. a R. J. uznáni vinnými trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a obviněný Z. Š. též trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustili tak, že dne 5. 4. 2007 v době kolem 15.00 hodin oba střídavě řídili mezi obcemi M. a K., okres O. osobní automobil značky Škoda 105 S, ačkoliv ani jeden z nich není držitelem příslušného řidičského oprávnění pro řízení jakéhokoliv motorového dopravního prostředku; obviněný Z. Š. se tohoto jednání dopustil přesto, že mu rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 2 T 205/2004, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2005, byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let s účinností do 15. 2. 2008 a další sankce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel s účinností do 15. 3. 2009, a to Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 2 T 102/2004 a Městským úřadem ve Šternberku pod sp. zn. ODSH-472/04. Obviněný Z. Š. byl odsouzen podle §180d tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Obviněný R. J. byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému Z. Š. doručen dne 2. 5. 2007 a právní moci u něj nabyl dne 11. 5. 2007.
Trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, byli obvinění Z. Š. a L. F. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustili jednáním ze dne 25. 7. 2008, za což byl obviněný Z. Š. odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. řádu k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a L. F. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému Z. Š. doručen dne 9. 9. 2008 a právní moci nabyl dne 18. 9. 2008.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Sokolově se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 4 T 84/2007.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, byl výrokem o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného Z. Š. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Dle zjištění Nejvyššího soudu byl obviněný Z. Š. v projednávané trestní věci odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 4 T 84/2007, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 T 84/2007, výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin nebyl obviněnému Z. Š. dosud nařízen a obviněný tak výkon trestu nezapočal. Tyto skutečnosti rovněž potvrzuje vyjádření Probační a mediační služby ČR středisko S. ze dne 20. 11. 2008. V době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 7. 8. 2008 tak obviněný Z. Š. vůbec nezapočal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 4 T 84/2007.
Dle názoru Nejvyššího soudu je za této situace zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému Z. Š. trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 4 T 84/2007, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 400 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, byl porušen zákon v ustanoveních §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného Z. Š.
Podle §2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 trestního řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 129/2008 vyplývá, že Okresní soud v Sokolově v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména spisy týkající se předchozí trestné činnosti obviněného Z. Š. Ačkoliv Okresní soud v Sokolově věděl, a to z opisu rejstříku trestů založeném na č. l. 33 spisu, že obviněnému Z. Š. byl rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 4 T 84/2007, uložen vedle trestu zákazu činnosti i trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, předmětný spis si nevyžádal a neprovedl důkaz tímto spisem pro zjištění, zda obviněný Z. Š. trest obecně prospěšných prací uložený dřívějším trestním příkazem vykonal, případně v jakém rozsahu. Okresní soud v Sokolově tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. Š.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 400 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 6 T 129/2008, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. Š., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v části týkající se obviněného Z. Š., neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného Z. Š. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného Z. Š., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.