ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.56.2009.1
sp. zn. 4 Tz 56/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. H., proti výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí na Labem se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době nejméně od 1. 1. 2005 do 9. 9. 2006 v Ú. n. L., v P., ani na jiném místě úmyslně neplatil výživné na svého nezletilého syna T. H., ačkoli mu tato povinnost vyplývala z ustanovení §85 odst. 2 zákona o rodině tak, že v jeho možnostech, schopnostech a majetkových poměrech bylo přispívat na výživu svého syna částkou nejméně 500,- Kč měsíčně k rukám matky J. H. a za sledované období tak na výživném dlužil částku nejméně 9.700,- Kč.
Za uvedené jednání a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 39 T 86/2006, byl obviněný K. H. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 let, a to za současného zrušení výroku o trestu z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 39 T 86/2006, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, obsahuje dále zprošťující výrok podle §226 písm. b) tr. ř. ohledně dalšího trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se měl obviněný K. H. dopustit neplacením výživného na svoji manželku J. H. Zmíněný výrok je však z hlediska předmětu rozhodování o dané stížnosti pro porušení zákona irelevantní.
Obviněný K. H. podal proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, odvolání, které však při veřejném zasedání odvolacího soudu dne 8. 1. 2008 vzal zpět. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, tak nabyl právní moci dne 8. 1. 2008.
Rovněž je třeba připomenout časově předcházející odsouzení obviněného K. H. v dalších třech věcech, a to:
1) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 39 T 86/2006, v právní moci dne 13. 9. 2006, kterým byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., spáchaným dne 10. 9. 2006. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s dozorem a dále trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 let.
2) Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 145/2006, v právní moci dne 24.11.2006, který byl obviněnému doručen dne 15. 11. 2006, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 27. 8. 2006, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 40 Nt 146/2007, byl poté nařízen výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací, avšak obviněný k výkonu dosud nenastoupil a trest nevykonal.
3) Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 3 T 55/2006, ve vztahu k obviněnému K. H. v právní moci dne 18. 1. 2007, který byl obviněnému doručen dne 1. 12. 2006, byl obviněný K. H. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., spáchaným dne 16. 8. 2006. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, jehož výkon nebyl dosud nařízen.
Proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. H. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45 odst. 2, věty druhé a §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že Okresní soud v Ústí nad Labem se neřídil citovanými zákonnými ustanoveními, neboť v době jeho rozhodování mu byly známy všechny skutečnosti pro uložení souhrnného trestu a uložením souhrnného trestu by napravil protiprávní stav, kdy obviněnému byly uloženy dva tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin, čímž byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací. Navíc rozhodující soud neodstranil ani protiprávní situaci, kdy vedle dvou trestů obecně prospěšných prací existoval současně i nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Tím, že Okresní soud v Ústí nad Labem stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců vedle dosud nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, porušil zákon také v ustanovení §45 odst. 2 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. H. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok o trestu z citovaného rozsudku včetně všech dalších na tento výrok obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předmětného spisového materiálu předně zabýval námitkou ministryně spravedlnosti, že stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, měl být uložen souhrnný trest nejen ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 39 T 86/2006, ale i ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 145/2006 a trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 3 T 55/2006.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (úhrnný trest), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že z hlediska časového jako poslední rozhodoval Okresní soud v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 11/2007 – rozsudek byl vyhlášen dne 28. 2. 2007 a odsouzení se týkalo trestné činnosti ukončené dne 9. 9. 2006. V dalších třech dotčených trestních věcech obviněného K. H. (tj. ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 86/2006, ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 145/2006 a ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 55/2006) vyhlásily soudy prvého stupně odsuzující rozsudek (popř. doručily obviněnému trestní příkaz) za jiný jeho trestný čin dříve, a to:
-Obvodní soud pro Prahu 7 dne 13. 9. 2006,
-Okresní soud v Trutnově dne 15. 11. 2006,
-Okresní soud v Příbrami dne 1. 12. 2006 (obhájci obviněného dne 9. 1. 2007).
Pokud tedy obviněný K. H. spáchal předmětný trestný čin v období od 1. 1. 2005 do 9. 9. 2006, spáchal jej dříve, než byly příslušnými soudy vyhlášeny (doručeny trestní příkazy) výše specifikovaný odsuzující rozsudek a 2 trestní příkazy za jiné jeho trestné činy. Všechny zmíněné trestné činy jsou tedy ve vztahu souběhu a za uvedené situace je proto třeba přisvědčit námitce ministryně spravedlnosti uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, měl být obviněnému K. H. za příslušné trestné činy správně uložen souhrnný trest podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., a to za současného zrušení výroků o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 39 T 86/2006, z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 145/2006 a z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 3 T 55/2006.
Okresní soud v Ústí nad Labem postupoval správně pouze v případě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 39 T 86/2006.
Z obsahu předmětného trestního spisu však vyplývá, že Okresnímu soudu v Ústí nad Labem byly v době rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 11/2007 známy všechny skutečnosti rozhodné pro uložení souhrnného trestu, avšak tento soud z nich (s výjimkou věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 86/2006) nevyvodil zákonu odpovídající závěry.
Nejvyšší soud České republiky přisvědčil i námitce ministryně spravedlnosti v tom, že Okresní soud v Ústí nad Labem pochybil, když neodstranil protiprávní stav, kdy obviněnému byly uloženy dva tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin (trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 145/2006, ve výměře 300 hodin a trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 3 T 55/2006, ve výměře 400 hodin), čímž byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací a neodstranil ani situaci, kdy vedle dvou trestů obecně prospěšných prací existoval současně i nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
Podle ustanovení §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §45 odst. 2, věty druhé, tr. zák. nelze uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 55/2006 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství Příbram podáním ze dne 28. 5. 2008 návrh na povolení obnovy řízení z důvodu překročení horní hranice zákonné trestní sazby u trestu obecně prospěšných prací obviněného, který byl však usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 3 Nt 1302/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 11 To 392/2008, zamítnut. Ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 145/2006, podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově podáním ze dne 22. 5. 2007 rovněž návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného K. H. z výše popsaných důvodů, podáním ze dne 6. 3. 2008 jej však vzala zpět. Je tedy patrné, že i státní zástupci se neúspěšně snažili cestou obnovy řízení napravit nedostatky při ukládání trestů obviněnému K. H.
Okresní soud v Ústí nad Labem v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci a nevyvodil z nich patřičné závěry. Okresní soud v Ústí nad Labem měl zjistit, že proti obviněnému byla vedena další trestní řízení, měl učinit potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věci nachází a zda již ve věcech byla vydána rozhodnutí. Okresní soud v Ústí nad Labem tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud České republiky zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli a rovněž uložení dvou trestů vedle sebe za situace, kdy to zákon výslovně zakazuje, to vše při nutnosti ukládat souhrnný trest, je třeba zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 11/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr.zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků, Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku pouze výrok o trestu a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného K. H. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §35 odst. 2, §36, §45 odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. a uložil souhrnný trest nejen ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 39 T 86/2006, ale i ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 145/2006 a trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 3 T 55/2006. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného K. H., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.