ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.57.2009.1
sp. zn. 4 Tz 57/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2009 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 68 To 70/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 4 T 92/2007, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 1. 2008, sp.zn. 4 T 92/2007, byl obviněný P. F. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Dle zjištění soudu prvního stupně se trestného činu dopustil tím, že v době od 4. 5. 2007 do 9. 5. 2007 telefonicky prostřednictvím krátkých textových zpráv a záznamů, zanechaných v hlasové schránce z místa svého trvalého bydliště v P., Z. M., a z dalších míst, vyhrožoval svému nevlastnímu otci Ing. J. C. a své matce A. C. tím, že jim způsobí peklo na zemi, že je mu jedno, co se komukoli z nich stane a že se před ničím nezastaví a oni by měli být upáleni zaživa a současně je urážel hrubými vulgárními výrazy, čímž v Ing. J. C. i A. C. vyvolal strach z možného provedení svých výhrůžek. Za to mu byl uložen podle §197a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu na obžalovaným. Podle §60a odst. 2 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby se během zkušební doby podrobil psychologickému vyšetření klinickým psychologem se zaměřením na intelekt, osobnost, depresi, paranoiditu, eventuálně organicitu, a dále neurologickému vyšetření, včetně CT vyšetření mozku. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Přerově podal obviněný P. F. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. 3. 2008, sp.zn. 68 To 70/2008, tak, že napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o uložení omezení podle §60a odst. 3 tr. zák. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Zkušební doba tak obviněnému uplynula dnem 31. 9. 2009.
Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 4 T 92/2007, bylo podle §72 odst. 4 tr. zák. rozhodnuto o přeměně ochranného psychiatrického léčení, které bylo obviněnému P. F. uloženo rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 1. 2008, sp.zn. 4 T 92/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 3. 2008, sp.zn. 68 To 70/2008, ve formě ambulantní na ochranné psychiatrické léčení formou ústavní. Stížnost obviněného P. F. byla usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 68 To 8/2009, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 3. 2008, sp.zn. 68 To 70/2008, pokud jím byly ponechány beze změny výrok o vině trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a výroky o uložení trestu odnětí svobody a ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 4 T 92/2007, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. F.
Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §12 tr. zák. v neprospěch obviněného P. F.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti poukázala na znění shora uvedených právních předpisů a konstatovala, že okresní soud při rozhodování důsledně nedbal ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. neprovedl všechny dostupné důkazy, potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Ačkoli v průběhu hlavního líčení správně přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k vyšetření duševního stavu obviněného, zpracovaný znalecký posudek soud náležitě nevyhodnotil. Znalec z odvětví psychiatrie ve znaleckém posudku dospěl k závěru, že obžalovaný trpí duševní poruchou - smíšenou poruchou osobnosti, která má vliv na myšlení a jednání obviněného. Jeho schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání je podstatně snížená a schopnost toto jednání ovlivnit je snížena asi o 50%. Zmíněná duševní porucha se projevovala u obviněného již před spácháním činu. Znalec navrhl ochrannou psychiatrickou léčbu v ambulantní formě. Vzhledem k charakteru projevů doporučil znalec další vyšetření klinickým psychologem se zaměřením na intelekt, osobnost, depresi, paranoiditu, event. organicitu, a dále neurologické vyšetření, včetně CT vyšetření mozku k vyloučení případného organického podkladu jeho projevů.
Dále uvádí, že okresní soud v odsuzujícím rozsudku sice přihlédl při ukládání trestu ke stavu zmenšené příčetnosti obviněného, uložil obviněnému ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě a současně mu uložil podrobit se psychologickému vyšetření klinickým psychologem v rozsahu doporučeném znalcem - psychiatrem, avšak nezabýval se již tím, že odborné psychologické vyšetření klinickým psychologem, doporučované znalcem z odvětví psychiatrie, by mohlo být důležité i z hlediska dalšího posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného ve vztahu ke spáchanému činu. Teprve na základě takto doplněného dokazování by si soud vytvořil náležitý podklad pro své rozhodnutí o vině a trestu. Okresní soud však dalšího znalce z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie a neurologie k podrobnému psychologickému a neurologickému vyšetření, přes doporučení znalce psychiatra, nepřibral. Skutková zjištění soudu prvého stupně ohledně případné nepříčetnosti tak nelze v daném případě hodnotit jako dostatečná. Znalci z odvětví klinické psychologie popřípadě neurologie sice nepřísluší posuzovat otázku, zda byl pachatel schopen rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a zda byl schopen své jednání ovládat (srov. R 29/2001-I.), závěry těchto znalců však mohou mít vliv na další posouzení nepříčetnosti z hlediska psychiatrie. Proto měl být znalec z oboru psychiatrie nejdříve vyslechnut u hlavního líčení a dotázán, zda a v jakém směru může mít vyšetření klinickým psychologem a neurologem význam pro posuzování otázky příčetnosti obviněného, když toto vyšetření sám znalec navrhl, ovšem v rámci znaleckého zkoumání prostřednictvím konzultantů neuskutečnil.
Otázka nepříčetnosti je otázka právní. Její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Znalecký důkaz z tohoto oboru je však jen jedním z podkladů pro závěr o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy jen příčetnost ve vztahu k určitému činu (srov. R 17/1979). Proto i znalecké zkoumání znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie a neurologie může mít na tuto otázku, stejně jako na následující závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, značný vliv, zejména pokud by byl zjištěn organický podklad onemocnění nebo rozvíjející se onemocnění typu paranoidní psychózy nebo schizofrenie.
Odvolací soud pochybení nalézacího soudu ohledně jeho skutkových zjištění ve vztahu k příčetnosti obviněného neodstranil, když ponechal v platnosti celý výrok o vině a zbývající část výroku o trestu, resp. výrok o uložení ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. Odvolací soud měl přitom v souladu s §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumat i vady v dokazování zaměřené na všechny podstatné okolnosti případu, k nimž okolnost vylučující trestní odpovědnost zcela jistě patří. Poté měl napadený rozsudek zrušit ve výroku o vině i ve výroku o trestu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátit soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pokud krajský soud rozhodl toliko o zrušení vadného výroku o uložení přiměřených omezení ve smyslu §60a odst. 3 trestního zákona, nedostál tak zcela své přezkumné povinnosti dané mu ustanovením §254 tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31. 3. 2008, sp.zn. 68 To 70/2008, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. F. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 4 T 92/2007, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Ke stížnosti pro porušení zákona se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyjádřil. Obviněný uvedl, že s obsahem stížnosti pro porušení zákona souhlasí a navrhl, aby Nejvyšší soud uložil okresnímu soudu, aby provedl důkazy, které by prokázaly jeho nevinu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Přerově, obviněný P. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 4 T 92/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 68 To 70/2008, uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen podle §197a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným. Podle §60a odst. 2 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Trestné činnosti se měl dopustit tím, že v době od 4. 5. 2007 do 9. 5. 2007 telefonicky prostřednictvím krátkých textových zpráv a záznamů, zanechaných v hlasové schránce z místa svého trvalého bydliště v P., Z. M., a z dalších míst, vyhrožoval svému nevlastnímu otci Ing. J. C. a své matce A. C. tím, že jim způsobí peklo na zemi, že je mu jedno, co se komukoli z nich stane a že se před ničím nezastaví a oni by měli být upáleni zaživa a současně je urážel hrubými vulgárními výrazy, čímž v Ing. J. C. i A. C. vyvolal strach z možného provedení svých výhrůžek.
Jak soud prvního stupně tak soud odvolací v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že při úvaze o druhu a výši trestu vzaly v úvahu, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky.
Ze znaleckého posudku znalce MUDr. P. Ž., CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který prováděl psychiatrické vyšetření obviněného P. F. (č.l. 44 – 65 spisu) vyplývá, že obviněný byl znalcem vyšetřen dne 19. 11. 2007 v ambulanci psychiatrického oddělení V. O. Obviněný je zdvořilý, slušný a velmi rychle se dostává do silné tenze, když hovoří o ústrcích vůči své bývalé manželce, o tom co se dělo po rozvodu. Lucidní orientován všemi směry správně, psychomotorické tempo spíše zrychlené, emotivita labilní až inkontinentní. Dominující myšlenka o křivdě, která se děje jemu a jeho bývalé manželce, paranoida blížící se úrovni bludu. Poruchy vnímání neprokázány. Interní i neurologický nález orientačně v normě. Ze znalecké úvahy se podává, že obviněný se jeví jako osobnost závislá na psychoaktivních látkách. U obviněného se jedná o duševní poruchu – poruchu osobnosti. Specifické poruchy osobnosti znamenají trvalou povahovou odchylku od normy, jejíž počátky lze vystopovat již v dětství nebo dospívání a definitivní podobu nabývají v dospělosti. Dle rodiny obviněného byl vždy podivín, ale nikdy to nebylo tak nápadné. Poruchu osobnosti znalec hodnotil jako smíšenou poruchu osobnosti, nevyzrálou s rysy paranoidními, emočně nestabilními s impulsivními projevy a s výraznými histrionskými projevy (s teatrálností, mělkou, labilní emotivitou, sugestibilitou). Znalec se domnívá, že tyto osobnostní dekompenzované rysy se objevily již před spácháním trestního jednání a mají tendenci přetrvávat i nadále.
Ovládací schopnosti obviněného jsou ve vztahu k projednávané trestné činnosti sníženy do pásma mezi nepodstatným a podstatným snížením, rozpoznávací schopnosti jsou sníženy podstatně. Vzhledem k osobnostním rysům, verbálnímu i nonverbálnímu projevu obviněného a s přihlédnutím k charakteru trestného jednání znalec doporučil detailní vyšetření osobnosti obviněného klinickým psychologem se zaměřením na intelekt, depresi, paranoiditu a organicitu. Znalec doporučil vyšetření obviněného neurologem včetně CT vyšetření mozku k vyloučení eventuálního organického podkladu stávajících projevů.
Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 4 T 92/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 68 To 8/2009, bylo u obviněného P. F. podle §72 odst. 4 tr. zák. změněno ochranné psychiatrické léčení uložené shora citovanými rozhodnutími z formy ambulantní na formu ústavní. V řízení o změně formy výkonu ochranného psychiatrického léčení byl vyslechnut MUDr. D. M., který uvedl, že dne 17. 7. 2008 proběhlo komplexní psychiatrické vyšetření obviněného, kdy zásadní odchylka od diagnózy stanovené znalcem MUDr. P. Ž., CSc. zjištěna nebyla.
Podle ustanovení §105 odst. 1 tr. ř., je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce.
Jsou-li na základě výsledků dokazování v trestním řízení pochybnosti o plné příčetnosti obviněného, je třeba dle §116 odst. 1 tr. ř. přibrat (po novele č. 265/2001 Sb.) jen jednoho znalce z odvětví psychiatrie k vyšetření jeho duševního stavu (dva znalci by se přibírali jen za eventuality uvedené v §105 odst. 4 tr. ř.). Duševní stav se zkoumá vždy ve vztahu ke konkrétnímu skutku, v němž je spatřován trestný čin (NS ČSR - 1 Tz 15/81 - Rt 11/82). Za znalce z odvětví psychiatrie je možno přibrat výlučně lékaře se specializací v oboru psychiatrie. Nelze jako takového znalce přibrat klinického psychologa (ten by musel být přibrán jako druhý znalec). Ke zkoumání duševního stavu obviněného může být přibrán znalec z odvětví psychologie i jako konzultant. Rozmezí mezi psychologickým a psychiatrickým posudkem lze obecně spatřovat v tom, že jádro otázek řešených psychiatrem spočívá v oblasti psychopatologické, kdežto psychologovi je vyhrazena oblast psychologie pachatele, jehož duševní stav je poměrně v normě, a to ve sféře interpersonálních vztahů, při rozboru a objasňování motivačních faktorů, při zkoumání subjektivních podmínek a příčin trestného jednání pachatele a psychologických faktorů urychlujících či retardujících či vůbec znemožňujících proces resocializace pachatele. Závěry psychologických posudků mohou být užitečné, pokud objasňují některé osobnostní rysy, inteligenci pachatele, jeho sklony k afektivnímu jednání, otázky související s jeho myšlením, důsledky životního prostředí na utváření osobnosti pachatele a jeho přístupnost k psychoterapeutickému či jinému působení. Pouze a jedině znalci psychiatři (a nikoli psycholog) jsou povoláni k tomu, aby se vyjádřili, zda a jakou duševní poruchou trpěl pachatel v době činu a aby určili její vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti pachatele.
V dané trestní věci byl s ohledem na projevy obviněného řádně přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. P. Ž., CSc. Tento znalec provedl podrobné psychiatrické vyšetření obviněného P. F. a dospěl k jednoznačnému závěru, že obviněný trpí duševní poruchou, smíšenou poruchou osobnosti, která má vliv na myšlení a jednání obviněného. Jeho schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání je podstatně snížená a schopnost toto ovlivnit je snížená o padesát procent. Závěry učiněné znalcem jsou jednoznačné bez jakýchkoliv pochybností, přičemž nelze v žádném případě dovodit, že by znalec při stanovení schopností obviněného rozpoznat nebezpečnost jeho jednání pro společnost i v případě stanovení schopnosti obviněného své jednání ovládat o svých přijatých závěrech pochyboval a těmto by podmiňoval vypracování nějakého dalšího znaleckého posudku. V závěrech pod bodem 4. znaleckého posudku znalec uvádí, že pobyt obviněného na svobodě se aktuálně nejeví jako nebezpečný pro společnost, v budoucnu toto potenciálně vyloučit nelze, a proto navrhuje uložení ochranného psychiatrického léčení formou ambulantní. K tomuto bodu se pak váže i bod 6. znaleckého posudku kde znalec uvádí, že vzhledem k charakteru projevů obviněného doporučuje následně vyšetření klinickým psychologem.
Pokud se týká závěrů shora citovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zde je třeba poukázat i na provedené komplexní psychiatrické vyšetření obviněného MUDr. D. M. dne 17. 7. 2008, se závěrem, že zásadní odchylka od diagnózy stanovené znalcem MUDr. P. Ž., CSc. zjištěna nebyla.
Soud prvního stupně i odvolací soud náležitým způsobem hodnotily, v souladu s dalšími provedenými důkazy, již zmíněný znalecký posudek, a to jak při řešení otázky viny tak i trestu. Nelze než připomenou, že znalecký posudek je zvláštním samostatným druhem důkazu, který však nemá ve vztahu k ostatním druhům důkazů významnější postavení z hlediska důkazní hodnoty.
V daném konkrétním případě lze konstatovat, že v době rozhodování okresního soudu a následně i krajského soudu podmínky pro vyžadování vypracování dalšího znaleckého posudku, jak na to poukazuje stěžovatelka ve stížnosti pro porušení zákona, dle názoru Nejvyššího soudu dány nebyly.
Na základě všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k opačnému závěru než ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, když shledal, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 3. 2008, sp.zn. 68 To 70/2008, nebyl v neprospěch obviněného P. F. zákon porušen. Proto předmětnou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou v neveřejném zasedání (viz ustanovení §274 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata