ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.58.2009.1
sp. zn. 4 Tz 58/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. září 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 2 To 35/2005, vydaného v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 11/2004 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 2 To 35/2005 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §34 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. Z.
Napadené usnesení, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2005 sp. zn. 46 T 11/2004 se zrušují .
Zrušují se i všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému státnímu zástupci v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2005 sp. zn. 46 T 11/2004 byl obviněný P. Z. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 15. 6. 2004 kolem 15.00 hod. v O. – H., na ul. P. poblíže prodejního stánku P. firmy S., nejprve přistoupil k poškozenému V. K., který zrovna ve stánku nakoupil a opakovaně po něm požadoval poskytnutí peněz na „pivo“, což však jmenovaný odmítal a odcházel, načež jej nejprve chvíli následoval, zastupoval mu cestu a snažil se mu i sahat do nákupní tašky s cílem získat od něj peníze i takto, a když svého nedosáhl, tak mu pojednou opět zastoupil cestu a prudce ho udeřil pěstí do kořene nosu, čímž jej srazil na zem. Při tomto pádu pak V. K. utrpěl naštípnutí malého výběžku horního konce stehenní kosti vpravo, avšak dále již obžalovaný poškozenému nestihl cokoliv odcizit, neboť v situaci, kdy se k němu sehnul, aby mu peníze vzal, přijel na místo L. S., který mu v tomto jednání zabránil a poraněného V. K., jehož osobně znal, odvezl svým vozidlem do jeho bydliště, v důsledku výše způsobeného poranění byl poškozený hospitalizován a léčen do 20. 9. 2004, kdy do současné doby je mobilní pouze za pomoci dvou francouzských holí.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, územní pracoviště O., náhradu škody ve výši 86.034,- Kč.
Odvolání obviněného P. Z. bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 2 To 35/2005 podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 2 To 35/2005 podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Z. Podle názoru stěžovatelky byl napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci porušen zákon v ustanoveních §254 poslední věta tr. ř., §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §34 odst. 1, 2 tr. ř.
Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003 sp. zn. 42 P a Nc 171/2001, který nabyl právní moci dne 17. 2. 2004 a jehož stejnopis je založen na č. l. 304 – 305 trestního spisu totiž vyplývá, že P. Z., v tomto řízení zastoupenému opatrovníkem E. V., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Ostravě, soud omezil způsobilost k právním úkonům tak, že vyšetřovaný P. Z. je oprávněn pouze hospodařit s finančními prostředky a majetkem v rozsahu nepřevyšujícím 1.000,- Kč měsíčně.
V době zahájení trestního stíhání již nabyl shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě o omezení způsobilosti P. Z. k právním úkonům právní moci. Bylo proto třeba již v přípravném řízení zjistit, kdo je zákonným zástupcem obviněného P. Z. a umožnit této osobě výkon jejích zákonných práv, vyplývajících z ustanovení §34 odst. 1 tr. ř. Pokud v této době obviněný zákonného zástupce neměl, bylo třeba mu dle §34 odst. 2 tr. ř. neprodleně ustanovit opatrovníka. Nic takového se však v průběhu celého trestního stíhání obviněného P. Z. nestalo.
Ministryně spravedlnosti proto soudí, že rozsudkem ze dne 1. 2. 2005 sp. zn. 46 T 11/2004 porušil Krajský soud v Ostravě zákon, neboť v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení §34 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. Z.
V odvolání podaném obviněným P. Z. nebyla absence zákonného zástupce namítnuta a odvolací soud se touto otázkou nezabýval. Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím tak porušil zákon zcela shodným způsobem, jako soud nalézací, v ustanovení §34 odst. 1, 2 tr. ř., porušil ho však i v ustanovení §254 odst. 1 poslední věta tr. ř., neboť nenamítaná, avšak zcela zjevná vada spočívající v porušení základních práv obviněného na obhajobu, vždy nutně musí mít reálný či aspoň hypotetický vliv na správnost odvoláním napadnutých výroků. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá povinnost odvolacího soudu na takovou vadu reagovat, přestože v podaném odvolání výslovně uplatněna nebyla. Nebylo proto možné odvolání obviněného P. Z. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnout.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 2 To 35/2005 byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 poslední věta tr. ř. a v ustanovení §256 tr. ř. a že v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §34 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. Z. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak aby toto usnesení Vrchního soudu v Olomouci v celém rozsahu zrušil a aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2005 sp. zn. 46 T 11/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté, aby podle §270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě k došetření.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Je skutečností, že v předloženém trestním spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 46 T 11/2004 se na č. l. 304 – 305 nachází stejnopis rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003 sp. zn. 42 P a Nc 171/2001, jímž byla omezena způsobilost k právním úkonům P. Z. Byť na tomto stejnopisu není vyznačena právní moc, přesto se jednalo o důležitou informaci, jež mohla mít významné procesně právní důsledky při přezkoumávání důvodnosti odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně. Na tomto místě je třeba uvést, že stejnopis předmětného rozsudku Okresního soudu v Ostravě byl do trestního spisu zařazen po vydání odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2005 sp. zn. 46 T 11/2004, proti němuž si obviněný po jeho vyhlášení do protokolu o hlavním líčení podal odvolání. Čili nejpozději odvolací soud, jímž byl Vrchní soud v Olomouci, měl v rámci odvolacího řízení reagovat na okolnost, že proti obviněnému P. Z., osobě soudním rozhodnutím omezené ve způsobilosti k právním úkonům, bylo od počátku vedeno trestní stíhání, aniž v něm vystupoval jeho zákonný zástupce. Nejvyšší soud si totiž u Okresního soudu v Ostravě ověřil, že předmětný rozsudek ze dne 9. 12. 2003 sp. zn. 42 P a Nc 171/2001, jímž byl P. Z. omezen ve způsobilosti k právním úkonům, nabyl právní moci dne 17. 2. 2004. Usnesení o zahájení trestního stíhání jmenovaného pro trestný čin loupeže, v té době ještě podle §234 odst. 1 tr. zák., bylo policejním orgánem vydáno dne 21. 6. 2004 a téhož dne bylo doručeno obviněnému i jeho obhájci. Je tedy zjevné, že trestní stíhání obviněného P. Z. pro trestný čin loupeže bylo zahájeno a posléze celou dobu vedeno v procesní situaci, kdy obviněného byl oprávněn zastupovat jeho zákonný zástupce.
Toto oprávnění vyplývá z ustanovení §34 odst. 1 tr. ř., podle něhož zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.
Podle §34 odst. 2 tr. ř. v případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může k výkonu těchto práv obviněnému ustanovit opatrovníka.
Jak již bylo výše konstatováno, trestní stíhání obviněného od jeho počátku, až do vydání rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, bylo vedeno bez toho, že by zákonnému zástupci obviněného (resp. ad hoc ustanovenému opatrovníku) bylo umožněno využívat procesních práv, která jsou mu trestním řádem přiznána.
Na tomto místě je nutné poznamenat, že prvotní poznatky o možném existujícím omezení obviněného ve způsobilosti k právním úkonům vyplývaly již ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (viz č. l. 35, 41, 43 trest. spisu), který byl na osobu obviněného vypracován v rámci přípravného řízení. Čili již policejní orgán, či dozorový státní zástupce měli na uvedené skutečnosti reagovat a nadále postupovat v souladu s trestním řádem, což se až do podání obžaloby nestalo. K příslušné reakci a rozhodnutí nedošlo ani v řízení před soudem prvního stupně, jenž měl v souladu s ust. §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. věc vrátit státnímu zástupci k došetření k odstranění závažné procesní vady přípravného řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem, případně tak měl nejpozději učinit odvolací soud, kterému to umožňuje ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. v návaznosti na ustanovení §260 tr. ř.
Je tomu tak proto, že v konkrétním případě obviněného P. Z. došlo k porušení jeho obhajovacích práv, když úkolem zákonného zástupce je pečovat o prospěch zastupované osoby. Jde o institut, jehož smyslem je náležitě chránit práva osob, jejichž vlastní schopnost v tomto smyslu lze v souvislosti s pravomocným rozhodnutím soudu o zbavení či omezení jejich způsobilosti k právním úkonům pokládat za sníženou. K takovým okolnostem pak přihlíží trestní řád, který obsahuje řadu ustanovení, jimiž je těmto osobám poskytována zvláštní ochrana. Orgány činné v trestním řízení jsou proto povinny zajistit, aby taková osoba byla v trestním řízení zastupována zákonným zástupcem (případně ad hoc ustanoveným opatrovníkem). V této souvislosti nemůže obstát případná námitka, že obhajoba obviněného byla po celou dobu trestního stíhání zajištěna jeho obhájcem, jelikož tento působí vždy nezávisle na zákonném zástupci, nehledě na to, že mezi práva zákonného zástupce právě patří volba obhájce obviněného.
Lze tedy uzavřít, že pokud trestní stíhání obviněného P. Z. proběhlo bez účasti jeho zákonného zástupce, případně ad hoc ustanoveného opatrovníka, a vyústilo v pravomocné odsouzení obviněného pro trestný čin, za nějž mu byl uložen trest, je takové trestní řízení zatíženo podstatnou procesní vadou, která ve svém důsledku činí nezákonným i konečné meritorní rozhodnutí soudu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 2 To 35/2005 byl v neprospěch obviněného P. Z. porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §34 odst. 1, 2 tr. ř. Odvolací soud totiž jako poslední ve věci rozhodující orgán řádně nesplnil svoji přezkumnou povinnost a odvolání obviněného nesprávně jako nedůvodné zamítl. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i předchozí rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2005 sp. zn. 46 T 11/2004 zrušil, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem k této změně, pozbyla svého podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak věc přikázal krajskému státnímu zástupci v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že veškerá již dříve vydaná procesní rozhodnutí z přípravného řízení budou doručena zákonnému zástupci obviněného, jímž je podle usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2009 č. j. O P 537/2004-156, 77 P a Nc, bratr obviněného V. Z. Na jím případně podané opravné prostředky bude reagováno podle trestního řádu a taktéž budou zopakovány veškeré důkazní úkony, pokud se jich zákonný zástupce obviněného bude chtít zúčastnit a případně klást vyslýchaným osobám či znalcům dotazy. Taktéž bude nutné reagovat odpovídajícím způsobem na jeho případné procesní návrhy, žádosti …. atd.
Krajský státní zástupce je při svém postupu vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony (viz §270 odst. 4 tr. ř.). Pokud bude ve věci podána nová obžaloba, bude v řízení před soudem třeba mít na paměti, že Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen výhradně v neprospěch obviněného, a proto v takovém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (viz §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec