ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.64.2009.1
sp. zn. 4 Tz 64/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné L. S., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 2 T 7/2009, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 2 T 7/2009, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněné L. S.
Napadený trestný příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jeseníku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudce Okresního soudu v Jeseníku vydal dne 26. 1. 2009 trestní příkaz sp. zn. 2 T 7/2009, jímž byla obviněná L. S. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona. Těchto trestných činů se dopustila tím, že v přesně nezjištěné době od konce měsíce října 2008 do 4. 11. 2008 v J. – L., okres J., odcizila z peněženky V. L., kterou měla poškozená uloženou v neuzamčené skříni v šatně pokojských lázeňského domu J. v., platební kartu P. s. M. vedenou na jméno V. L., bytem Č. V., a následně dne 4. 11. 2008 pomocí této karty a PIN kódu, který byl u karty přiložen, vybrala z bankomatu G. M. B. na N. S. v J. celkovou částku 5. 000,-Kč.
Za to byl obviněné v sazbě §247 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Současně byla obviněné dle §45a odst. 1 tr. zákona uložena povinnost v průběhu výkonu uloženého trestu uhradit způsobenou škodu. Poškozená V. L. byla podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 2. 2009.
Proti tomuto pravomocnému rozhodnutí podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné L. S. Podle názoru stěžovatelky byl zákon v neprospěch obviněné porušen v ustanoveních §45a odst. 1, §36 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Ministryně spravedlnosti napadenému rozhodnutí vytýká, že jím byl uložen trest ve výměře, která přesahuje horní hranici obecné výměry pro tento druh trestu tak, jak je stanoven v §45a odst. 1 tr. zákona. Samosoudce přehlédl, že obviněné v době vydání napadeného trestního příkazu již byl předcházejícím rozhodnutím téhož samosoudce uložen stejný druh trestu ve výměře 250 hodin, a vzhledem k tomu, že z takto uloženého trestu obviněná v době rozhodování vykonala pouze 22 hodin, celková výměra obou uložených trestů obecně prospěšných prací dosáhla úhrnu 478 hodin, byť zákon stanoví horní hranici pro tento druh trestu na 400 hodin. Tuto okolnost mohl a měl samosoudce zjistit z obsahu trestního spisu a měl ji s ohledem na znění ustanovení §36 tr. zákona zahrnout do svých úvah o druhu a výši trestu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby napadené rozhodnutí zrušil, včetně rozhodnutí, jež na ně obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu, věc přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku podal Okresnímu soudu v Jeseníku dne 23. 1. 2009 obžalobu na obviněnou L. S. pro shora uvedené trestné činy. Po nápadu obžaloby vedoucí soudní kanceláře v souladu s ustanovením §8 písm. a) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 1. 2001, kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění instrukce č. 15/2003 Sbírky instrukcí a sdělení MS ČR, vyznačila na opisu obžaloby, že proti obviněné bylo u tohoto soudu vedeno trestní řízení v jiné věci a vyznačila také spisovou značku, pod nímž bylo toto řízení vedeno – sp. zn. 2 T 199/2008. Stejnou skutečnost bylo možno zjistit i z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen na čl. 47, totiž, že dne 1. 8. 2008 vydal Okresní soud v Jeseníku rozhodnutí, jímž byla obviněná pravomocně uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona a byl jí uložen trest obecně pospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Z procesního postupu samosoudce, který je dokumentován v přezkoumávaném trestním spise je patrno, že těmto skutečnostem nevěnoval dostatečnou pozornost, předmětný spis si nevyžádal a tudíž ani nezjistil, zda předchozí trest obecně prospěšných prací již obviněná vykonala zcela či zčásti, přičemž toto zjištění bylo rozhodnou okolností pro úvahu jaký druh trestu a v jaké výši lze obviněné v posuzované trestní věci uložit.
Ustanovení §36 tr. zákona stanoví soudu povinnost, jestliže odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Hranice trestních sazeb pro trest obecně prospěšných prací stanoví §45a odst. 1 tr. zákona, jenž ji vymezuje v rozpětí od 50 hodin do 400 hodin.
Pokud by samosoudce okresního soudu řádně aplikoval ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu, jež mu stanoví povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, přičemž tato povinnost se vztahuje i na pečlivé zjišťování podmínek pro stanovení adekvátního druhu a výměry trestu, zjistil by, že obviněná před vydáním trestního příkazu ve věci sp. zn. 2 T 7/2009, vykonala z předchozího trestu obecně prospěšných prací jen 22 hodin, jak potvrzuje zpráva Probační a mediační služby ČR, středisko Jeseník ze dne 8. 1. 2009. Pokud tedy zamýšlel nově uložit trest obecně prospěšných prací, bylo jeho povinností v intencích §36 tr. zákona zohlednit stav, že obviněná dosud nevykonala 228 hodin z předchozího trestu a toto zjištění nutně muselo deklinovat i jeho úvahu o možné výši nově ukládaného trestu v souvislosti s již citovaným ustanovením §45a odst. 1 tr. zákona. Pokud však potřebná skutková zjištění v tomto směru neučinil, pak i hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovením §23 a §31 tr. zákona bylo vadné. Uložením dalšího trestu ve výměře 250 hodin byl porušen zákon, neboť celkový součet nevykonaných hodin trestu činil 478 hodin, což je nad povolenou horní hranicí pro tento druh trestu, jež činí 400 hodin.
Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením dvou samostatných trestů tohoto druhu je nutno považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. řádu.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mj. v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti činu pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit. Její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tak musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, neboť jen správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má za následek, že takto stanovený druh trestu nemůže zásadně splnit jeho účel, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
Nad rámec stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud konstatuje i zcela nelogický závěr samosoudce na jedné straně o povinnosti obviněné, jež jí byla stanovena dle §45a odst. 1 tr. zákona, uhradit během výkonu trestu obecně prospěšných prací způsobenou škodu, na druhé straně však poškozenou V. L. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. řádu. Pokud o výši škody a zavinění obviněné, jakož i příčinné souvislosti mezi nimi samosoudce nepochyboval ve výroku o vině, a také v rámci uloženého omezení ve výroku o trestu, měl obviněnou podle §228 odst 1 tr. řádu zavázat k povinnosti škodu poškozené uhradit.
Vzhledem k výše uvedené argumentaci Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 2 T 7/2009, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněné L. S. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, stejně tak zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Okresního soudu v Jeseníku si musí před novým rozhodnutím ve věci opatřit spis téhož soudu sp. zn. 2 T 199/2008, zjistit v jakém rozsahu obviněná vykonala trest obecně prospěšných prací, který byl v této věci uložen, tato zjištění učiní rovněž u Probačnía mediační služby ČR, doplní dokazování i vyžádáním nového opisu rejstříku trestů obviněné a teprve po takto doplněném dokazování při nezpochybňovaných zjištěních učiněných ve vztahu k výroku o vině, může ve věci dospět k relevantním úvahám o adekvátní výměře trestu. Samosoudce při novém rozhodování bude limitován zněním ustanovení §273 tr. řádu, které stanoví zásadu zákazu reformationis in peius.
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á