ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.66.2009.1
sp. zn. 4 Tz 66/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. D., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 T 64/2009, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 T 64/2009, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se dle zjištění soudu dopustil tak, že v období od 1. 4. 2008 do 17. 12. 2008 v C., okres P., v B., okres T., ani jinde, vědom si své vyživovací povinnosti, neplatil výživné na nezletilou dceru A. D., ačkoli mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a je konkretizována pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. 1 C 682/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 1. 2008, sp. zn. 30 P 267/2007, v částce 2.500.- Kč splatné do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky H. B., takže dluží částku 22.500,- Kč. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen podle §213 odst. 1 tr. zák. za použití §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 24 měsíců za současného uložení povinnosti podle §59 odst. 2 tr. zák., během zkušební doby platit běžné výživné a podle svých sil zaplatit dlužné výživné. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 7. 5. 2009. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 28. 4. 2009 a právní moci nabyl dne 7. 5. 2009.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 T 64/2009, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. D.
Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §105 odst. 1 a §314e odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §12 a §213 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. D.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti poukázala na znění shora uvedených právních předpisů a konstatovala, že jich okresní soud při rozhodování důsledně nedbal.
V průběhu trestního řízení bylo ze zprávy P. l. L. ze dne 29. 1. 2009 zjištěno, že obviněný se v tomto ústavu léčí od 10. 1. 2009 pro suicidální proklamace při depresivní fázi bipolární afektivní poruchy. V jeho zdravotním stavu dominuje depresivní ladění, vágní sebevražedné myšlenky, úzkost, napětí, poruchy spánku, poruchy soustředění, nízké sebevědomí, pesimismus, bezradnost, pasivita. Pacient je lucidní, orientovaný, spolupracuje, myšlení je souvislé, bez přítomnosti bludné produkce, bez poruch vnímání, aktuálně beze známek auto či heteroagrese, sebevražedné myšlenky bez tendence k realizaci.
Na tuto zprávu reagovala státní zástupkyně pokynem, aby byl obviněný vyslechnut k tomu, zda se u něho duševní choroba projevila v době od 1. 4. 2008 do 17. 12. 2008 a zda se v této době pro tuto chorobu léčil. Pokud ano, měl policejní orgán opatřit zprávu ošetřujícího lékaře. Obviněný byl znovu vyslechnut dne 17. 3. 2009, kdy se ještě nacházel ve výše uvedené psychiatrické léčebně a sdělil, že v kritickém období se pro žádnou duševní chorobu neléčil, ale už v létě roku 2008 (červenec-srpen) pociťoval na sobě zvýšenou aktivitu v podnikání i v osobním životě, nepovažoval však za důležité vyhledat odbornou pomoc.
Dle názoru stěžovatelky si orgány trestního řízení nevyžádaly podrobnější zprávu psychiatrické léčebny, ze které by bylo patrno, zda se výše uvedené onemocnění potvrdilo, zda se ze strany obviněného nejedná o účelovou simulaci a zda byl obviněný pro toto onemocnění v minulosti již léčen a hospitalizován. Přitom pokud konkrétní okolnosti případu nasvědčují skutečnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to zpravidla přibráním znalce. Posuzování takové okolnosti jen laickou úvahou soudu, která není založena na odborných vědomostech, není dostačujícím prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (R 33/1968-1.).
Okresní soud tak rozhodoval o vině obviněného na základě neúplného dokazování a navíc rozhodl formou trestního příkazu, přestože vzhledem k výše uvedené okolnosti - tedy důvodným pochybnostem o duševním zdraví obviněného, resp. jeho příčetnosti, nebyla splněna základní podmínka pro takový postup, tedy spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy.
Na základě dosavadní důkazní situace ve věci se jeví nezbytné přibrat ve věci znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie s tím, aby znalecký posudek odpověděl na otázku, zda obviněný v době páchání trestné činnosti trpěl bipolární afektivní poruchou, případně jinou duševní chorobou a zda případně zjištěná choroba ovlivnila jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací, případně od znalce též vyžádat stanovisko, zda v případě obviněného nebude vhodné použití konkrétního ochranného opatření, zejména ochranného léčení (§72 tr. zák.), tedy odborně zkoumat předpoklad k právnímu posouzení soudu, zda byl v době páchání trestné činnosti příčetný či nikoliv.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 T 64/2009, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. D. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Ke stížnosti pro porušení zákona se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ani obviněný nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Táboře obviněný J. D. byl Policií ČR, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování v Táboře stíhán pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. jehož se měl dopustit tak, že v období od 1. 4. 2008 do měsíce prosince 2008 v C., okres P., v B., okres T., ani jinde, neplnil úmyslně svou zákonnou povinnost vůči nezletilé dceři A. D., která mu byla určena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. 1 C 682/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 1. 2008, sp. zn. 30 P 267/2007, v částce 2.500.- Kč splatné do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky H. B., takže dluží částku 22.500,- Kč. Usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno dne 17. 12. 2008.
Obviněný J. D. byl dne 23. 1. 2009 vyslechnut a uvedl, že o vyživovací povinnosti ke své dceři A. D. věděl. Výživné na dceru ve výši 2.500,- Kč řádně každý měsíc platil až do dubna 2008. Od 1. 4. 2008 změnil zaměstnání, dostal se do finanční tísně a nebyl schopen výživné platit. Dále uvedl, že do března 2008 pracoval jako kuchař v restauraci v P. V březnu ze zaměstnání odešel, neboť chtěl sám podnikat. Otevřel si bistro na poliklinice v P. Podnikání mu nevyšlo, proto od července do prosince 2008 vypomáhal v restauraci R. v Ch., kde pobíral plat kolem 3.000,- Kč čistého měsíčně. Začátkem ledna 2009 sám, dobrovolně nastoupil do P. l. L.
Vzhledem k tomu, že se obviněný po zahájení trestního stíhání nacházel v psychiatrické léčebně, byl mu ustanoven obhájce a obviněný byl vyslechnut ke svému zdravotnímu stavu. Do protokolu uvedl, že se pro žádnou duševní chorobu neléčil. V období od 1. 4. 2008 do 17. 12. 2008 pouze pociťoval zvýšenou aktivitu v podnikání i v osobním životě.
Ze zprávy P. l. L. ze dne 29. 1. 2009 (č.l. 31 spisu) vyplývá, že obviněný J. D. se léčí v tamní léčebně od 10. 1. 2009 pro suicidální (sebevražedné) proklamace při depresivní fázi bipolární afektivní poruchy. Pacient je orientovaný, spolupracuje, myšlení je souvislé bez poruch vnímání.
Podle ustanovení §105 odst. 1 tr. ř., je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce.
V daném konkrétním případě lze konstatovat, že v době rozhodování okresního soudu podmínky pro vyžadování odborného vyjádření, případně znaleckého posudku, dle názoru Nejvyššího soudu dány nebyly.
Z výpovědi obviněného vyplynulo, že v minulosti netrpěl duševní chorobou a teprve po zahájení trestního stíhání nastoupil dobrovolně léčbu v psychiatrické léčebně, a to z důvodů depresí a sebevražedných myšlenek bez tendence k realizaci. V období od dubna 2008 do prosince 2008, tj. v době kdy se měl dopouštět trestné činnosti, neměl žádné zdravotní problémy pouze pociťoval zvýšenou aktivitu v podnikání. Je nepochybné, že to byl právě obviněný, kdo opustil zaměstnání ačkoliv věděl, že má vyživovací povinnost vůči své dceři. Soukromé podnikání mu nevyšlo, takže následně, již od července 2008, znovu pracoval. Přesto na výživném neuhradil žádnou, byť minimální částku. Pokud obviněný teprve po zahájení trestního stíhání začal trpět depresemi lze jednoznačně jeho zdravotní stav přičíst situaci, do které se dostal sám, vlastním zaviněním. To však nemůže mít vliv na jeho trestní odpovědnost. Pokud za daného stavu věci samosoudce Okresního soudu v Táboře v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. vyhodnotil v přípravném řízení shromážděný důkazní materiál a dospěl k závěru, že na straně obviněného v době páchání trestné činnosti nebyly zjištěny skutečnosti, které by svědčily pochybnostem o příčetnosti obviněného a v souladu s ustanovením §314e odst. 1 tr. ř. vydal trestní příkaz, nelze mu ničeho vyčítat.
Na základě všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k opačnému závěru než ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, když shledal, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 T 64/2009, nebyl v neprospěch obviněného J. D. zákon porušen. Proto předmětnou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou v neveřejném zasedání (viz ustanovení §274 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata