ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.82.2009.1
sp. zn. 4 Tz 82/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného D. S., proti výroku o náhradě škody v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 4 To 540/2009, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Výrokem pod bodem II. pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 4 To 540/2009, a v řízení předcházejícím, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §43 odst. 3, §228 odst. 1 a §259 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného D. S.
Tento výrok se v napadeném rozsudku zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §253 odst. 1 tr. řádu se odvolání poškozené V. z. p. ČR, O., P., proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 5 T 181/2008, z a m í t á jako podané neoprávněnou osobou.
Odůvodnění:
Obviněný D. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 5 T 181/2008, uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, za což mu byl v sazbě ustanovení §221 odst. 1 tr. zákona uložen podle §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §228 odst. l tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozenému L. L. na náhradě škody částku 22.635,- Kč.
Podle rozsudku soudu prvního stupně se obviněný skutku dopustil tím, že dne 25. 5. 2008 kolem 00.30 hod. v obci S., okres P., před pohostinstvím v době probíhající zábavy, po předchozí slovní rozepři s L. L., k níž došlo již uvnitř pohostinství, jmenovaného fyzicky napadl tak, že jej několikrát udeřil pěstí do obličeje, strhl na zem, sedl si na něj a bil jej údery pěstí do hlavy a když jej z poškozeného strhli další svědci, stačil jej ještě kopnout do hlavy, přičemž L. L. způsobil otřes mozku II. stupně, tržnou ránu jazyka, zlomeninu nosních kůstek, zhmoždění hlavy a očnice, pro kterážto zranění byl poškozený léčen a práce neschopen v době od 25. 5. 2008 do 16. 6. 2008.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali v zákonné lhůtě odvolání jak obviněný D. S., tak poškozená V. z. p. ČR, O., P., územní pracoviště P. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o podaných odvoláních ve veřejném zasedání dne 30. 7. 2009 rozsudkem sp. zn. 4 To 540/2009, tak, že výrokem ad. I. zamítl podle §256 tr. řádu odvolání obviněného S. jako nedůvodné, výrokem ad II. doplnil rozsudek podle §259 odst. 2 tr. řádu a obviněného podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázal k povinnosti zaplatit poškozené V. z. p. ČR (adresa výše) na náhradě škody částku 3.919,- Kč.
Proti výroku ad II. odvolacího soudu podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr.řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. S. Podle jejího názoru byl tímto výrokem porušen zákon v ustanoveních §43 odst. 3 a §259 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného.
Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že se V. z. p. jako poškozená již v přípravném řízení připojila k trestnímu řízení proti obviněnému s nárokem na náhradu škody, byť výši škody nespecifikovala. Při nařízení hlavního líčení nebyla poškozená o termínu hlavního líčení soudem prvního stupně vyrozuměna, a bylo jí tak znemožněno na začátku hlavního líčení svůj nárok upřesnit. Ten specifikovala až v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud, který k odvolání poškozené doplnil ve svém rozsudku podle §259 odst. 2 tr. řádu chybějící výrok o povinnosti obviněného podle §228 odst. 1 tr. řádu zaplatit poškozené na náhradě škody částku 3.919,- Kč, nezdůvodnil proč poškozené nárok přiznal, přestože byl uplatněn pozdě. Tento postup je v rozporu s ustanovením §43 odst. 3 tr. řádu a stěžovatelka jej pokládá za nesprávný, neboť zhojit tímto způsobem pochybení soudu prvního stupně nebylo možné. Podle jejího názoru mohl odvolací soud odvolání poškozené pouze zamítnout podle §253 odst. 1 tr. řádu jakožto odvolání podané osobou neoprávněnou.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený výrok pod bodem II., jakož i výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. řádu, tj. aby ve věci sám rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Poškozená V. z. p. se k trestnímu řízení připojila s nárokem na náhradu škody dne 30. 7. 2008, kdy její zástupce do protokolu o „Poučení poškozeného v trestním řízení“ uvedl, že „se k trestnímu řízení připojuje“. Aby šlo o účinné připojení se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve smyslu ustanovení §43 odst. 3 tr. řádu, musí být nárok uplatněn řádně a včas, jak explicitně vyplývá z věty třetí citovaného zákonného ustanovení. Posuzovaný nárok byl uplatněn včas, tj. již ve stadiu přípravného řízení, avšak nikoli řádně, neboť v citovaném protokolu není uvedena alespoň minimální výše škody, jejíhož přiznání se poškozená domáhá (srov. příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu k této právní problematice obsaženou v R 8/1974, R 6/2001, R 43/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto pochybení poškozeného však mohlo být účinně zhojeno, pokud by okresní soud po nápadu obžaloby a při nařízení hlavního líčení důsledně postupoval v intencích ustanovení §46 tr. řádu a poučil poškozenou o jejích právech, jakož jí poskytl plnou možnost k jejich uplatnění. V této souvislosti bylo nezbytné podle §198 odst. 2 tr. řádu při nařízení hlavního líčení poškozenou o jeho konání vyrozumět a podle §196 odst. 1 tr. řádu doručit opis obžaloby. Jedině tak by poškozená mohla dodatečně konvalidovat nedostatečně specifikovaný nárok na náhradu škody, když by při zachování procesního postupu upraveného §206 odst. 2 tr. řádu mohla uplatnit nárok řádně i pokud jde o stanovení výše uplatňovaného nároku.
Nejvyšší soud konstatuje, že tato procesní zákonná ustanovení okresní soud nerespektoval a poškozenou o konání hlavního líčení nevyrozuměl, stejně tak jí nebyl doručen opis obžaloby a poškozenou tak zásadním způsobem na jejich zákonných právech zkrátil, neboť v dalším řízení již v důsledku tohoto pochybení V. z. p. procesní postavení poškozené nenáleželo.
Na tomto konstatování nemohly nic změnit ani dodatečně zaslané písemné podklady poškozené o skutečně způsobené výši škody a tentokrát již i řádně specifikovaná výše uplatňovaného nároku na náhradu škody ze dne 8. 1. 2009 (čl. 155-159), ani pokyn předsedkyně senátu odvolacího soudu ze dne 1. 6. 2009, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. 3. 2009 poškozené dodatečně doručen. Nelze souhlasit s názorem, jenž je ve výše zmíněném písemném pokynu Krajského soudu v Českých Budějovicích uveden, že totiž „dodatečným doručením rozsudku bude zachováno právo poškozené na podání odvolání proti chybějícímu výroku“.
Lhůta pro uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody uvedená v ustanovení věty druhé §43 odst. 3 tr. řádu je lhůtou procesní, kterou trestní řád nemůže navrátit, a to ani v situaci, kdy soud prvního stupně nesplní povinnost uvedenou v ustanovení věty první §198 odst. 2 tr. řádu a nevyrozumí poškozeného řádně a včas o konání hlavního líčení (srov. R 6/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud Krajský soud v Českých Budějovicích výrokem ad II. svého rozsudku ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 4 To 540/2009, doplnil k odvolání poškozené rozsudek okresního soudu podle §259 odst. 2 tr. řádu o výrok, jímž podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázal obviněného k povinnosti uhradit poškozené V. z. p. částku 3.919,- Kč, porušil zákon v obou citovaných zákonných ustanoveních.
Užití ustanovení §259 odst. 2 tr. řádu v posuzované trestní věci vychází z premisy, že V. z. p. měla procesní postavení poškozeného a nárok řádně uplatnila. Tento právní názor však nemá oporu v zákoně a z toho se odvíjející judikatury Nejvyššího soudu, na níž je výše odkazováno, neboť jak v důsledku nedostatečně specifikovaného nároku na náhradu škody samotnou poškozenou, tak v důsledku procesních pochybení soudu prvního stupně byl nastolen stav, že V. z. p. v tomto řízení procesní postavení poškozeného v intencích §43 odst. 3 tr. řádu nepříslušelo. Pokud podala odvolání, bylo s ním nutno naložit podle §253 odst. 1 tr. řádu jako s odvoláním podaným neoprávněnou osobou. Pokud naopak odvolací soud rozhodoval podle §228 odst. 1 tr. řádu, porušil zákon. Citované ustanovení explicitně stanoví „odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3), a nebrání-li tomu zákonná překážka…“. Jak Nejvyšší soud podrobně výše rozvedl, tyto zákonné překážky existovaly a zvolené doplnění rozsudku odvolacím soudem podle §259 odst. 2 tr. řádu neumožňovaly.
Nelze akceptovat námitky poškozené, které uplatnil její právní zástupce u veřejného zasedání, jež bylo konáno před Nejvyšším soudem o podané stížnosti pro porušení zákona, že totiž výsledné rozhodnutí je spravedlivé, a proto by měla být stížnost pro porušení zákona zamítnuta jako nedůvodná. Nejvyšší soud nemůže přisvědčit stavu, kdy konečného výsledku bylo dosaženo především v rozporu s ustanovením §1 odst. 1 tr. řádu. Účelem pozitivní právní úpravy procesních pravidel je dosáhnout stavu, aby procesní postup byl jednotný, předvídatelný a odvíjel se v rámci „fair“ pravidel, která nemohou být ad hoc měněna, byť v zájmu konečného přijatelného řešení.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že výrokem rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 4 To 540/2009, pod bodem II. a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §43 odst. 3, §228 odst. 1 a §259 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného D. S. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený výrok rozsudku zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí, která na tento zrušený výrok obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí podle §271 odst. 1 tr. řádu hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Rozhodoval tak o odvolání poškozené V. z. p., které podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako odvolání podané neoprávněnou osobou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á