ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.87.2008.1
sp. zn. 4 Tz 87/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2009 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. 9 To 52/2001 ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/1999, podle §275 odst. 4 tr. ř. rozhodl takto:
Obviněnému D. M. se p ř e r u š u j e výkon trestu odnětí svobody v trvání 8 a půl roku, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2001 sp. zn. 17 T 7/1999 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. 9 To 52/2001.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2001 sp. zn. 17 T 7/1999 byli obvinění D. M. a J. D. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., protože ve stručnosti řečeno oba ve vzájemné součinnosti v úmyslu získat finanční prostředky se podíleli na přípravě a uzavření dvou úvěrových smluv s K. b., a. s. P., pobočka T. ve výši 25 mil. Kč a 20 mil. Kč a poté předstírali K. b., že uzavírají smlouvy o dodávce zboží a služeb a za tím účelem nechali provádět platby z obou úvěrových účtů a po proplacení faktur od smluv odstoupili a peníze v hotovosti, případně poukazem na účet od dodavatelů odčerpali, a to způsobem podrobně uvedeným ve výroku odsuzujícího rozsudku, čímž způsobili K. b., a. s. P. škodu ve výši nejméně 24.301.942,50 Kč.
Za tuto a další v rozsudku uvedenou trestnou činnost byli oba obvinění odsouzeni k souhrnným trestům odnětí svobody v trvání 10 let, pro jejichž výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou a dále jim byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozovat živnosti podle zák. č. 455/91 Sb., o živnostenském podnikání, na dobu 8 let. Taktéž byli zavázáni k povinnosti uhradit poškozenému prokázanou škodu.
V důsledku odvolání obou obviněných ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, který svým rozsudkem ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. 9 To 52/2001 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech a náhradě škody a sám pak obviněným uložil tresty nové spočívající v souhrnných trestech odnětí svobody v délce 8 a půl roku, se zařazením do věznice s ostrahou a dále zopakoval tresty zákazu činnosti na dobu 8 let. Vydal i nový výrok ohledně nároku poškozeného na náhradu škody.
Proti posledně citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. M. podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona
V této poukázal, že z podnětu ústavní stížnosti obviněného J. D. byl nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 558/01 rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. 9 To 52/2001 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2001 sp. zn. 17 T 7/1999 v části týkající se viny i trestu obviněného J. D. zrušen pro rozpor s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 39 a čl. 36 odst. 1 téže Listiny.
Po zrušení původního odsuzujícího rozsudku Ústavním soudem bylo u Krajského soudu v Českých Budějovicích konáno pod sp. zn. 17 T 33/2003 hlavní líčení, v němž soud konstatoval, že důkazy nově provedené nepřinesly žádnou podstatnou změnu skutkového stavu, jenž při porovnání s právními názory Ústavního soudu zaujatými v předmětném nálezu mohly být hodnoceny jako skutečnosti naplňující znaky „uvedení v omyl“ nebo „způsobení škody velkého rozsahu“. Krajský soud ačkoli sám svůj právní názor na posuzování vzniku a výše škody nezměnil, při vázanosti právními názory Ústavního soudu zprostil obviněného J. D. z obžaloby trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., a to z důvodu §226 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 7. 2006.
Stěžovatel dále konstatuje, že návrh obviněného D. M. na obnovu řízení, v němž se domáhal zrušení původních odsuzujících rozhodnutí i ohledně jeho osoby, byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2006 sp. zn. 1 Nt 105/2006 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 9 To 7/2007 zamítnut s odůvodněním, že výklad právních norem odlišný od výkladu v době původního rozhodování soudu nelze hodnotit jako novou skutečnost ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř. Stejně tak není novou skutečností ani odlišný právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu, s čímž tento soud vyslovil ve svém usnesení ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. III. ÚS 1030/07 souhlas.
V důsledku výše uvedených skutečností a závěrů, které vedly ke zprošťujícímu rozsudku spoluobviněného J. D. a svědčí ve prospěch i obviněného D. M. pak ministr spravedlnosti podal ve prospěch posledně jmenovaného stížnost pro porušení zákona, v níž navrhl, aby Nejvyšší soud po vyslovení porušení zákona v neprospěch D. M. zrušil obě napadená rozhodnutí i ve vztahu k jeho osobě, včetně rozhodnutí obsahově navazujících, která tímto pozbudou svého podkladu, a věc poté přikázal soudu prvního stupně, aby o ní v potřebném rozsahu znovu jednal a rozhodl.
Podle §275 odst. 4 tr. ř. ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti. Po podání stížnosti pro porušení zákona tak může učinit i Nejvyšší soud.
Z předloženého spisového materiálu i z vlastního šetření vyplývá, že obviněný D. M., který t. č. vykonává uložený souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 a půl roku ve Věznici v P., přičemž se zápočtem vazby a vykonaného trestu odnětí svobody od 21. 1. 1998 do 17. 7. 2001, přerušeném podmíněným propuštěním ke dni 3. 10. 2003 a následným nařízením zbytku uloženého trestu odnětí svobody v délce 1022 dní, má k dnešnímu dni z celkově uloženého trestu odnětí svobody dosud vykonáno přibližně 6 a půl roku.
S ohledem na obsah podané stížnosti pro porušení zákona a nálezu Ústavního soudu ve věci původně spoluobviněného J. D., Nejvyšší soud dospěl k závěru, že do doby, než bude o podané stížnosti pro porušení zákona s konečnou platností rozhodnuto, se jako vhodné jeví přerušit obviněnému D. M. výkon uloženého trestu odnětí svobody.
Proto bylo Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání rozhodnuto ve smyslu §275 odst. 4 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec