ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.87.2009.1
sp. zn. 4 Tz 87/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. S., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 3 T 115/2008 a podle §268 odst. odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 3 T 115/2008, byl u obviněného A. S. podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině a trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008 a obviněný A. S. byl uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Trestního jednání se dopouštěl v době od 2. 8. 2008 do 26. 8. 2008 vloupáním do osobních automobilů. Jednání se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 4 T 43/2006, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který nabyl právní moci dnem 6. 4. 2006, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a uložený trest dne 28. 10. 2006 vykonal.
Za uvedená trestní jednání byl obviněnému A. S. uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 a §37a tr. zák. společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to dvou šroubováků připojených u spisu jako předměty doličné. Dále soud rozhodl o náhradě škody.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen ve výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 2 T 251/2008, který byl obviněnému doručen dne 12. 11. 2008 a rovněž výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 3 T 254/2008, který byl obviněnému doručen dne 5. 11. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 12. 2008.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 3 T 254/2008, byl obviněný A. S. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a byl mu uložen podle §180d tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. Trestní příkaz nenabyl právní moci neboť obviněný prostřednictvím obhájkyně proti němu včas podal odpor. Následně Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 3 T 254/2008, podle §231 odst. 1 tr. ř. za použití §223 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §172 odst. 2 tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného A. S. pro skutek v němž Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 v návrhu na potrestání ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 3 ZK 482/2008, spatřovalo trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Usnesení nabylo právní moci dnem 27. 1. 2009.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 2 T 251/2008, byl obviněný A. S. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jehož se dopustil jednáním ze dne 2. 7. 2008 a byl mu uložen podle §180d tr. zák trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců a dále zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 12. 11. 2008 a právní moci nabyl dnem 21. 11. 2008.
Konečně trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, byl obviněný A. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. jehož se dopustil jednáním ze dne 2. 8. 2008 vloupáním do osobního vozidla přesto, že byl v posledních třech letech odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 4 T 43/2006, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který nabyl právní moci dnem 6. 4. 2006, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a uložený trest dne 28. 10. 2006 vykonal. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 26. 9. 2008 a právní moci nabyl dnem 23. 10. 2008.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 3 T 115/2008, resp. proti jeho výroku o trestu, ve prospěch obviněného A. S. stížnost pro porušení zákona.
V této uvedla, že Obvodní soud si neopatřil spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn.. 3 T 254/2008, takže neměl dostatek potřebných podkladů k úvaze o trestu. Kdyby tak učinil, zjistil by, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 7. 2008, sp. zn.. 3 T 254/2008, byl s ohledem na obviněným A. S. podaný odpor zrušen a ukládání souhrnného trestu k tomuto trestnímu příkazu tak nepřicházelo v úvahu.
Postupem Obvodního soudu pro Prahu 3 v napadeném rozhodnutí byl tudíž porušen zákon v neprospěch obviněného A. S. a ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbydou svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jak již bylo uvedeno, podaná stížnost pro porušení zákona směřuje jen do výroku o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 3 T 115/2008, jemuž je vytýkáno, že nesprávně aplikoval ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. když obviněnému A. S. uložil souhrnný trest odnětí svobody za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 3 T 254/2008. Nejvyšší soud proto nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky §266 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, je-li trest ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo je-li uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Tvrzení stěžovatelky, že byl obviněnému A. S. uložen nesprávně souhrnný trest odpovídá skutečnosti. Ministryně spravedlnosti však přehlédla, že oproti jiným výrokům je podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu omezeno podmínkami ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. Stížnost pro porušení zákona lze podat proti tomuto výroku \"... jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele, nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.\" Tyto omezující podmínky platí pro podání stížnosti pro porušení zákona proti jakémukoli výroku o trestu, tedy i pro případy, kdy je namítáno nesprávné uložení souhrnného trestu.
Ze spisového materiálu bylo k osobě obviněného A. S. zjištěno, že má v rejstříku trestů třináct záznamů (první odsouzení z roku 1997, poslední z roku 2006) převážně pro páchání majetkové trestné činnosti, kdy mu byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, které vykonal. Je nepochybné, že s ohledem na výrazně snížený výchovný účinek trestů na obviněného nepřicházelo v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 115/2008 v úvahu uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pokud byl trest odnětí svobody uložen v dolní polovině zákonné trestní sazby ani zde nelze dospět k závěru, že by takovýto trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
S ohledem na mnohonásobnou recidivu obviněného je zřejmé, že z uvedených tří alternativních omezujících podmínek lze v jeho případě uvažovat pouze o první z nich, tj. že nepodmíněný trest odnětí svobody uložený mu napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 mimo jiné i za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. jímž byl nepravomocně uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 3 T 254/2008, by byl v případě ukládání trestu odnětí svobody nikoli za čtyři trestné činy, ale toliko za tři trestné činy, \"ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost.\" Jinými slovy, že trest odnětí svobody správně uložený za respektování ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. (za dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. a za jeden trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.), by se svojí výměrou výrazně lišil od výměry souhrnného trestu, který mu byl nesprávně uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 115/2008. Tento zřejmý nepoměr však podle přesvědčení Nejvyššího soudu dovodit nelze.
Ze shora podaného přehledu řízení vyplývá, že obviněnému A. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 3 T 115/2008, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků a trest propadnutí věci. Současně byl mimo jiné zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 254/2008, který ovšem vůbec právní moci nenabyl a trestní řízení skončilo zastavením trestního stíhání. V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 115/2008 tak byl obviněnému A. S. uložen trest za dvojnásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a),e) tr. zák., za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 2 T 251/2008) a za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (nesprávně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 3 T 254/2008). Pokud by byl obviněnému A. S. ukládán trest za důsledného respektování ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., t.j. za dva trestné činy krádeže a jeden trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění byl by v daném případě ohrožen trestem odnětí svobody až na dvě léta, přitom za respektování hledisek uvedených v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1, 2 tr. zák. hovořících o účelu a výměře trestu, by se nejevil souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců (t.j. trest uložený v dolní polovině zákonné trestní sazby) se zařazením do věznice s ostrahou, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků a trest propadnutí věci, jako trest uložený ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jako druh trestu uložený ve zřejmém rozporu s účelem trestu (§266 odst. 2 tr. ř.). Takový zřejmý nepoměr je totiž dán jen pokud druh trestu nebo výměra trestu podstatně nerespektují hlediska vyplývající pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák., nebo když uložený trest zásadně nezohledňuje individualitu odsouzeného jako objekt trestu a další okolnosti, pro které je stejný trest pro různé pachatele různě citelný. Ve zřejmém rozporu s účelem trestu je např. druh trestu, který vůbec nelze uložit, nebo trest, pro jehož uložení nebyly splněny podmínky stanovené příslušným ustanovením obecné části trestního zákona, trest uložený při horní hranici trestní sazby namísto správně uloženého trestu při dolní hranici trestní sazby a naopak, nebo jako podmíněný trest odnětí svobody, ač měl být vyměřen trest nepodmíněný, a naopak. Zde je možno poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1998, dle kterého neuložení souhrnného trestu, byť jsou splněny všechny podmínky uvedené v zákoně, samo o sobě neodůvodňuje závěr, že nesprávně uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměrům pachatele nebo že uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedených zjištění a úvah dospěl k závěru, že za této situace s přihlédnutím k ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 3 T 115/2008, nebylo možno při dodržení zákona podat. Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. stížnost pro porušení zákona podanou ve prospěch obviněného A. S. jako nepřípustnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata