ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.9.2009.1
sp. zn. 4 Tz 9/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. března 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. R., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. R.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 87/99, který nabyl právní moci dne 6. 10. 1999, byl obviněný P. R. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že
1) v období od 16. 3. 1998 do 15. 1. 1999 neplnil svou vyživovací povinnost vůči nezl. synovi P. R., a nezl. dceři K. R., čímž za uvedené období dlužil na výživném částku 11.550,- Kč, a
2) v období od 11. 3. 1998 do 6. 5. 1999 neplatil příspěvek na výživu rozvedené manželky I. R., čímž za uvedené období zůstal dlužen částku 14.000,- Kč. Obviněný P. R. byl odsouzen za tyto trestné činy podle §213 odst. 1, §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, byl obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil tím, že
1) v období od 7. 5. 1999 do 30. 10. 2001, kdy mu bylo sděleno obvinění, neplatil příspěvek na výživu rozvedené manželky I. R., i když mu tato povinnost byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 1. 1996, č. j. 7 C 2387/95-13, ve výši 1.000,- Kč měsíčně se splatností vždy do každého 10. dne v měsíci předem k jejím rukám, a za toto období jí dluží částku 30.000,- Kč, a
2) že v období od 1. 7. 2000 do 30. 10. 2001 neplnil vyživovací povinnost ke svým nezl. dětem P. a K. R., ačkoliv mu rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 10. 1995, č. j. 15 C 2438/94-19, kterým mu bylo stanoveno platit výživné na nezl. syna P. ve výši 600,- Kč měsíčně a na nezl. dceru K. ve výši 450,- Kč měsíčně k rukám matky dětí I. R., když za toto období dluží na výživném celkem 17.850,- Kč, z toho 13.536,- Kč Okresnímu úřadu v R. n. K., přičemž neplacením výživného se děti dostaly do stavu nouze, neboť matka dětí nemůže nastoupit do zaměstnání a musí pečovat zejména o nezl. syna P., který je těžce tělesně a duševně postižený. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §213 odst. 3 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému P. R. doručen dne 2. 1. 2002 a nabyl právní moci dnem 15. 1. 2002 (nesprávně uvedeno 16. 1. 2002).
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. R. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 87/99.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, byl výrokem o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného P. R. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Dle zjištění Nejvyššího soudu byl obviněný P. R. v projednávané trestní věci odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 87/99, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem téhož soudu ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 2 T 87/99, uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin byl obviněnému nařízen usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. Nt 95/1999 (č. l. 57). Obviněný do současné doby z trestu ničeho nevykonal
Ze spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 2 T 119/2001, pak bylo zjištěno, že výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin byl obviněnému P. R. podle §336 odst. 2 tr. řádu nařízen usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. Nt 1705/2002 (č. l. 53). Obviněný však s výkonem trestu nezapočal.
V době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 28. 12. 2001, tak obviněný P. R. ještě ani nezapočal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 87/99.
Dle názoru Nejvyššího soudu je za této situace zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému P. R. trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací z rozsudku téhož soudu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 87/99, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 200 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného P. R.
Podle §2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 trestního řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 119/2001 vyplývá, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis téhož soudu týkající se předchozí trestné činnosti obviněného P. R. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou věděl, a to z opisu z rejstříku trestů (č.l. 41 spisu), z fotokopie rozsudku (č.l. 42 spisu), ale i z lustra na obžalobě (č.l. 46 spisu), že obviněný byl u téhož soudu odsouzen, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nacházela a zda již obviněný uložený trest obecně prospěšných prací vykonal, tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. R.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 200 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 2 T 119/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. R., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (tj. podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného P. R. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. R., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata