ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.90.2009.1
sp. zn. 4 Tz 90/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Š., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009 a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. Š.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 1 T 114/2008, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., za což byl podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci, a to ohledně věcí podrobně specifikovaných v příslušném rozsudku a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost 3. S., s.r.o., se sídlem B., L., odkázána se svým uplatněným nárokem na náhradu škody ve výši 68.203,- Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 1 T 114/2008, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009, podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009, nabylo právní moci dne 27. 7. 2009.
Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Š. Vytkla v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Š.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že důvodem k postupu odvolacího soudu bylo zjištění, že řízení předcházející vydání odsuzujícího rozsudku trpí podstatnou vadou, jež má vliv na jeho zákonnost, tj. že obviněnému nebyl doručen návrh na potrestání. Z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích vedeného pod sp. zn. 1 T 114/2008 však vyplývá, že obviněnému daný návrh na potrestání doručen byl. Odvolací soud proto, dle názoru ministryně spravedlnosti, pochybil, když, aniž by odvolání obviněného věcně projednal, zrušil odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Š. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí o podaném odvolání.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl, avšak nikoli v neprospěch obviněného, ale v jeho prospěch.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že, jak již bylo uvedeno výše, Krajský soud v Ústí nad Labem stížností pro porušení zákona napadeným usnesením ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009, podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 1 T 114/2008 a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího vyplývá, že důvodem jeho shora uvedeného postupu bylo zjištění, že řízení předcházející vydání odsuzujícího rozsudku trpí podstatnou vadou řízení, která má vliv na jeho zákonnost – tj. že obviněnému M. Š. nebyl doručen návrh na potrestání a toto pochybení nebylo odstraněno ani před zahájením hlavního líčení. Navíc, dle názoru odvolacího soudu, z doručenky na č. l. 68 vyplývá, že poté, kdy bylo pátráno po pobytu obviněného a bylo zjištěno, že se nachází ve vazbě, bylo mu doručeno pouze předvolání k hlavnímu líčení (navíc nesprávný vzor č. 6a, byl-li v té době ve vazbě) a ustanovení obhájce JUDr. M. Ž.
Z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 114/2008 je zřejmé, že obviněnému M. Š. byl dne 18. 9. 2008 doručen do vlastních rukou nejen návrh na potrestání v dané věci, ale i předvolání k hlavnímu líčení na 3. 9. 2008 v případě, kdy lze hlavní líčení konat v nepřítomnosti (vzor č. 6a), a to v době, kdy byl obviněný na svobodě a zdržoval se v místě svého bydliště (č. l. 50 spisu). Hlavní líčení nařízené na den 3. 9. 2008 se nekonalo a bylo odročeno, neboť u obviněného nebylo doručení vykázáno – obviněný si obsílku převzal až dne 18. 9. 2008 z rukou Policie České republiky. Za situace, kdy obviněný měl již prokazatelně doručen návrh na potrestání, nebylo dne 8. 12. 2008 jeho opětovné doručení soudkyní na č. l. 68 spisu referováno při nařízení hlavního líčení na den 11. 2. 2009, přičemž až později bylo zjištěno, že obviněný byl v jiné trestní věci vzat do vazby.
Z ustanovení §196 odst. 1, 3 tr. ř. analogicky vyplývá, že návrh na potrestání je třeba doručit mimo jiné obžalovanému a jeho obhájci, a to nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm.
Podle ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku.
V případě projednávané věci došlo k situaci, že odvolací soud zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí z důvodu podstatné vady řízení (tj. že obviněnému nebyl doručen návrh na potrestání), která však nebyla dána. Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že obviněnému návrh na potrestání doručen byl, a to řádně v souladu s ustanovením §196 odst. 1, 3 tr. ř. V tomto ohledu se Nejvyšší soud České republiky ztotožnil s názorem ministryně spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, neztotožnil se však s názorem, že Krajský soud v Ústí nad Labem svým stížností pro porušení zákona napadeným rozhodnutím porušil zákon v neprospěch obviněného.
Jak již bylo uvedeno výše, Krajský soud v Ústí nad Labem odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž měl k takovému postupu zákonný důvod. Tím však rozhodl ve prospěch obviněného, nikoli v jeho neprospěch, neboť soud prvního stupně bude muset předmětnou věc znovu projednat a rozhodnout a obviněný bude mít opětovně možnost podat proti takovému rozhodnutí řádný opravný prostředek. Pro obviněného je příznivějším stádiem trestního stíhání řízení před soudem prvního stupně než řízení před soudem odvolacím na podkladě odsuzujícího rozsudku.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je tedy možno učinit závěr, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009, porušil zákon v ustanoveních §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. Š. Dále nesplnil svoji přezkumnou povinnost týkající se předcházejícího řízení uvedenou v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 4 To 462/2009 a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. Š.
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší soud České republiky vyslovil porušení zákona ve prospěch obviněného, rozhodl pouze tzv. akademickým výrokem podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř., aniž by zrušil napadené rozhodnutí nebo předcházející řízení. Vzhledem k dikci ustanovení §269 odst. 2 nemohl Nejvyšší soud České republiky postupovat podle tohoto ustanovení a zrušit napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející, neboť shledal jiné porušení zákona než v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.