ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1303.2009.1
sp. zn. 5 Tdo 1303/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2009 o dovolání poškozeného JUDr. P. E., správce konkursní podstaty úpadce L. B., a. s., Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 2 To 206/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 311/2008, v trestní věci obviněných Ing. V. V., Ing. D. V., M. M. a L. D., takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozeného JUDr. P. E. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 311/2008, byli obvinění Ing. V. V., Ing. D. V., M. M. a L. D. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 19. 4. 2004, č. j. 1 Zt 15/2003-76, když v žalobním návrhu označený skutek, kterým měli spáchat trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., není trestným činem. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený JUDr. P. E., správce konkursní podstaty úpadce L. B., a. s., Š., se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podal pouze poškozený JUDr. P. E., správce konkursní podstaty úpadce L. B., a. s., Š., odvolání, o kterém Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jenž rozhodoval jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 2 To 206/2009, tak, že toto odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou neoprávněnou.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 2 To 206/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 311/2008, podal poškozený JUDr. P. E., správce konkursní podstaty úpadce L. B., a. s., dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně rozhodl, pokud zamítl odvolání poškozeného s tím, že ani obvinění ani státní zástupce nenapadli zprošťující výrok rozsudku nalézacího soudu a odvolání poškozeného tak bylo podáno osobou neoprávněnou. Poškozený se však domnívá, že ve skutečnosti žalobce odvolání proti zmíněnému rozsudku okresního soudu podal a že pouze v důsledku administrativního nedopatření nebyla tato skutečnost odvolacímu soudu známa. Státní zástupce totiž v řízení před okresním soudem na podané obžalobě v plném rozsahu setrval a v závěrečném návrhu zhodnotil provedené důkazy tak, že obžaloba je důvodná s připuštěním úpravy právní kvalifikace, popřípadě úpravy výroku popisujícího delikt a navrhoval, aby obžalovaným soud při zjištění viny z trestných činů uvedených v obžalobě uložil obdobné tresty jako dřívějším rozsudkem okresního soudu, jenž byl posléze zrušen. Z tohoto procesního postoje státního zástupce tedy poškozený dovodil, že zde jednoznačně vyplynulo, že státní zástupce nemohl se zprošťujícím výrokem souhlasit a že jej napadl odvoláním pro jeho nesprávnost a to i za situace, že v průběhu hlavního líčení byl státní zástupce neobvykle pasivní, na což poškozený upozorňoval již dříve. Poškozený po vyhlášení rozsudku ze dne 20. 3. 2009, a to ještě před jeho doručením proti němu podal podrobně zdůvodněné odvolání, které zaslal na vědomí též Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku. Dále pak poškozený podrobně rozvedl své úvahy stran nesprávného posouzení jednání obviněného Ing. V. V. a poukázal na to, že soudu předložil důkazy, které prokazují povinnost tohoto obviněného opatrovat nebo spravovat cizí majetek z titulu funkce generálního ředitele ať již na základě manažerské smlouvy nebo generální plné moci. Předmětné důkazy, které mu byly soudem bez jakéhokoli vysvětlení vráceny, poškozený připojil k jím podanému dovolání a domnívá se, že jsou velmi významné a mají být zařazeny a žurnalizovány v trestním spise. Dále přiložil i kopii podání poškozeného, ve kterém upozorňoval na pasivitu státního zástupce.
Z výše uvedených důvodů poškozený v závěru dovolání navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a v řízení pokračováno.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání poškozeného JUDr. P. E. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že zákon ve svém ustanovení §265d odst. 1 písm. a), b) tr. ř. stanoví, že dovolání mohou podat jednak nejvyšší státní zástupce na návrh krajského či vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, a jednak obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně týká. Jiné osoby, jako například v tomto případě poškozený, oprávněny podat dovolání nejsou. Z toho důvodu státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání poškozeného JUDr. P. E., správce konkursní podstaty úpadce L. B., a. s., Š., odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť bylo podáno osobou neoprávněnou. Dále státní zástupce upozornil, že podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. může Nejvyšší soud učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., zejména zda bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Jak vyplývá z podaného dovolání, podal toto dovolání poškozený JUDr. P. E., jako správce konkursní podstaty úpadce L. B., a. s., Š.
Podle §265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat jen
a) nejvyšší státní zástupce, a to buď na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce, anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu (ve prospěch i v neprospěch obviněného), a
b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, přičemž obviněný tak může ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. učinit pouze prostřednictvím obhájce.
Je tedy zřejmé, že okruh osob, které mohou dovolání podat, je taxativně vymezen a nelze ho nad rámec zákona rozšiřovat. Dovolání tak může podat pouze obviněný a státní zástupce, neboť žádná jiná osoba není oprávněna dovolání podat.
Podal-li JUDr. P. E., který má v trestní věci obviněných Ing. V. V., Ing. D. V., M. M. a L. D. procesní postavení poškozeného, jako správce konkursní podstaty úpadce L. B., a. s., Š., podání, jehož obsahem je dovolání, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 2 To 206/2009, učinil tak jako osoba neoprávněná, a proto ho Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť se jím nemůže po věcné stránce zabývat.
Jen pro úplnost a nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že poškozeným namítané údajné administrativní pochybení ze strany odvolacího soudu spočívající v neprojednání odvolání státního zástupce, by muselo být řešeno v odvolacím řízení a nikoli dovolacím řízení na základě dovolání poškozeného, který není ve smyslu §265d odst. 1 tr. ř. osobou oprávněnou podat dovolání proti některému z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 1, 2 tr. ř. Ze spisového materiálu však nevyplývá, že by státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku podal proti zprošťujícímu rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 311/2008, odvolání. Nic takového se neuvádí ani ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání poškozeného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.