ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1620.2008.1
sp. zn. 5 Tdo 1620/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání, které podal obviněný D. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 11 To 413/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 228/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 T 228/2004, uznán vinným trestnými činy neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. d) tr. zák., kterých se dopustil skutky blíže popsanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku soudu prvního stupně.
Za tyto trestné činy byl obviněný D. Č. odsouzen podle §118 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému týmž rozsudkem uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve zkušební době podmíněného odsouzení.
Obviněný D. Č. podal proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Trutnově odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 380/2006, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný D. Č. prostřednictvím svého obhájce dne 12. 2. 2007 dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 336/2007, tak, že z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 380/2006. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil rovněž všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na podkladě citovaného rozhodnutí dovolacího soudu se Krajský soud v Hradci Králové znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 11 To 413/2007, rozhodl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu tak, že z podnětu odvolání obviněného D. Č. částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. d) tr. zák. a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu poté odvolací soud rozhodl znovu ve věci tak, že zprostil obviněného podle §226 písm. b) tr. řádu obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 27. 12. 2004 pro skutek obsažený pod bodem 2. této obžaloby a posouzený jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. d) tr. zák. Za trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a který zůstal nedotčen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 336/2007, odvolací soud uložil obviněnému podle §118 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku, přičemž odvolání obviněného podané proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o vině trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 11 To 413/2007, podal obviněný D. Č. dne 6. 10. 2008 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle názoru obviněného nemohl být pachatelem trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 tr. zák., neboť ze zdravotních důvodů obviněný nebyl schopen v inkriminované době činit žádné právní úkony za obchodní společnost G., spol. s r. o., a výkonem jednatelských oprávnění pověřil svědka V. S. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný namítl, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, neboť odvolací soud měl obviněného zprostit obžaloby. Odvolací soud podle obviněného ani neuvedl důvody zamítnutí odvolání obviněného, takže jeho rozhodnutí považuje obviněný v uvedeném směru za nepřezkoumatelné.
Závěrem svého dovolání obviněný D. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného D. Č. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně přitom ve vztahu k dovolacím námitkám obviněného, které uplatnil ke skutku uvedenému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, odkázala na vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 1 NZO 207/2007. Jak dále uvádí státní zástupkyně, skutková zjištění obsažená v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu nejsou v nesouladu s právním posouzením skutku obviněného. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný D. Č. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný D. Č. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolací námitky, z nichž obviněný D. Č. dovozuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, však směřují proti výroku o vině trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jímž byl obviněný pod bodem 1. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 T 228/2004, který Krajský soud v Hradci Králové vůbec nepřezkoumával v odvolacím řízení konaném po dřívějším rozhodnutí Nejvyššího soudu a završeném vydáním rozsudku ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 11 Tdo 413/2007, proti němuž obviněný podal nyní dovolání. Přitom odvolací soud ani nebyl povinen přezkoumávat uvedený výrok o vině, protože ohledně něj Nejvyšší soud nezjistil v řízení o předchozím dovolání obviněného žádné vady, ponechal ho nedotčený a dřívější dovolání obviněného bylo v tomto rozsahu shledáno jako neodpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když obviněný zde vytýkal nedostatky zjištěného skutkového stavu nebo provedeného dokazování a uplatnil jiné námitky nesouvisející s právním posouzením skutku ani s jiným hmotně právním posouzením (viz str. 3 až 7 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 336/2007). Nejvyšší soud tedy odkazuje na své zmíněné dřívější rozhodnutí o dovolání obviněného, jímž byl odvolací soud vázán, takže pokud v nyní napadeném rozsudku uložil obviněnému trest za trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, postupoval správně a v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu.
Nad rámec uvedeného a k nově uplatněné námitce obviněného D. Č. o jeho údajné nezpůsobilosti být pachatelem trestného činu Nejvyšší soud připomíná, že pachatelem trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 tr. zák. může být kdokoli, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání. Jestliže takto neoprávněně podniká právnická osoba, uplatní se ustanovení §90 odst. 2 tr. zák., podle něhož pokud zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. Jak jednoznačně vyplynulo z provedeného dokazování v posuzované trestní věci, obviněný byl od 6. 11. 2000 jednatelem obchodní společnosti G., spol. s r. o. Od tohoto dne byl tedy zcela odpovědný podle §134 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „obch. zák.“), za obchodní vedení jmenované obchodní společnosti, tj. zejména za organizování a řízení její podnikatelské činnosti včetně rozhodování o personálních otázkách. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, která vyplynula ze skutkových zjištění (viz zejména č. l. 59 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 228/2004), že totiž obviněný fakticky zmocnil k uskutečnění některých pracovněprávních oprávnění svědka V. S. Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani tvrzení obviněného, pokud svou způsobilost být pachatelem trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. zpochybňuje s poukazem na údajné dlouhodobé zdravotní důvody. Obviněný nepochybně věděl, že obchodní společnost G., spol. s r. o., neměla k označené živnosti potřebné živnostenské ani jiné oprávnění. Přesto souhlasil s uzavřením pracovních smluv s celkem 17 zaměstnanci, jejichž prostřednictvím byla tato činnost vykonávaná. Jestliže tedy obviněný nebyl jako statutární orgán jmenované obchodní společnosti schopen v určité době zajistit výkon svých jednatelských oprávnění, mohl ze své funkce odstoupit. Takovou možnost nabízí statutárnímu orgánu ustanovení §66 odst. 1 obch. zák., podle kterého osoba, jež je statutárním orgánem nebo jeho členem anebo členem jiného orgánu obchodní společnosti, může ze své funkce odstoupit. I kdyby tedy námitky obviněného formálně naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohly by být s ohledem na výše vyslovené závěry shledány důvodnými.
Obviněný D. Č. dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v podstatě v jeho první alternativě, protože podle názoru obviněného bylo zamítnuto jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že v uvedené variantě jde o procesní dovolací důvod, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
Odvolání obviněného D. Č. ovšem bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno, a to zcela v intencích předcházejícího zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 336/2007, a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného ve vztahu k výroku o vině trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., protože neshledal odvolání důvodným. Odvolací soud se přitom správně vypořádal s nedostatky, které zjistil Nejvyšší soud v dřívějším dovolacím řízení, v němž na podkladě dovolacích námitek obviněného dovolací soud shledal právní vady napadeného rozhodnutí pouze ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a posouzenému jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. d) tr. zák. Protože citované usnesení Nejvyššího soudu se nikterak nedotklo právní kvalifikace skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, dospěl odvolací soud v Hradci Králové ke správnému závěru, který vtělil do výroku pod bodem III. v nyní napadeném rozsudku, když zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné. Nejvyšší soud tedy neshledal žádné porušení procesních podmínek stanovených pro takové rozhodnutí odvolacího soudu, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě. Navíc, jak vyplývá z dosavadní judikatury (viz rozhodnutí publikované pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr.), na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je dovolací soud oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumání výroků a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Tuto alternativu ovšem obviněný D. Č. ve svém dovolání nezmínil, takže se jí Nejvyšší soud při vázanosti dovolacími důvody (§265i odst. 3 tr. řádu) nemohl blíže zabývat.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. Č. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y