ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.263.2009.1
sp. zn. 5 Tdo 263/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2009 o dovolání obviněného Ing. P. U. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 4 To 8/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 664/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 4 To 8/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc obviněného Ing. P. U. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 1 T 664/2002, byl obviněný Ing. P. U. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako člen představenstva a současně jako ředitel společnosti P., a. s., se sídlem v H., B., na majetek kteréžto byl dne 17. 9. 2001 prohlášen konkurs na základě usnesení Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 K 16/99, nepředal příslušné podklady nutné k zadokumentování majetku společnosti, jak stanoví §17 a následující zákona o konkursu a vyrovnání, ačkoliv byl správcem konkursní podstaty JUDr. R. Z. písemně dne 4. 10. 2001 vyzván k poskytnutí součinnosti a následně po opakovaných urgencích mu bylo usnesením Krajského soudu v Brně uloženo odevzdat správci konkursní podstaty příslušné podklady nutné k zadokumentování majetku společnosti a příslušné podklady a doklady řádně nepředal správci konkursní podstaty.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. P. U. odsouzen podle §126 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. P. U. proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 6. 2005 (v unesení odvolacího soudu se uvádí nesprávně 29. 1. 2008), č. j. 1 T 664/2002 214, rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 4 To 8/2008, tak, že toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 4 To 8/2008, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 1 T 664/2002, podal obviněný Ing. P. U. prostřednictvím obhájce JUDr. P. P. dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., neboť se domnívá, že jednak nebyl řádně vyrozuměn odvolacím soudem o konání veřejného zasedání a jednak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně namítl, že naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v tom, že obviněný nebyl soudem vyrozuměn o konání veřejného zasedání, na němž bylo dne 29. 1. 2008 projednáváno jeho odvolání, čímž bylo narušeno jeho právo se hájit v trestním řízení. O jednání soudu se obviněný dozvěděl až po jeho konání, kdy se rovněž dozvěděl, že k jednání byl přizván dřívější obhájce, který však údajně soudu sdělil, že před konáním veřejného zasedání byl vyškrtnut ze seznamu advokátů a nemohl nadále jako obhájce v trestním řízení vystupovat. Na to soud přiměřeně nereagoval, neoznámil obviněnému termín konání veřejného zasedání, takže ten neměl možnost zvolit si jiného advokáta k obhajobě v trestním řízení, ani neměl možnost se v řízení před soudem sám hájit.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že okresní soud zejména nevyhodnotil právně prokázaný fakt, že obviněný byl zproštěn na svoji žádost funkce předsedy představenstva, a. s., P. již 2. 11. 1998. Tento fakt sice soud konstatoval, dále se však již nezabýval dalším postavením obviněného ve společnosti, když svědkem V. bylo mimo jiné tvrzeno, že ve stanovách společnosti byla funkce ředitele společnosti vázána na funkci předsedy představenstva. Svědkyně K. například ve své výpovědi uvedla, že řízením společnosti byl pověřen svědek V. a ona asi od září 1998 od něho přijímala příkazy a věci, které měla udělat. Objasnit postavení obviněného ve společnosti v době od podzimu 1998 do doby, kdy měl být oslovován správcem konkursní podstaty, je naprosto zásadní, neboť toliko jako člen statutárního orgánu měl povinnosti vůči správci konkursní podstaty, přičemž je nutno brát v úvahu, že zápis v obchodním rejstříku je zápisem deklaratorním, nikoli konstitutivním. Odstoupivší či odvolaný člen statutárního orgánu nemá jakoukoli možnost ovlivnit promítnutí změn přijatých v orgánech společnosti do evidence obchodního rejstříku. Za zcela nesprávný a spekulativní považuje dovolatel závěr soudu o tom, že obviněný tím, že později měl snahu předat materiály správci konkursní podstaty, prokázal, že měl doklady k dispozici již dříve a mohl tyto doklady tedy správci konkursní podstaty nebo soudu předložit dřív. Zcela za hranicí materiální pravdy, kterou by trestní soud měl zjistit a touto se i řídit, je spekulativní tvrzení odvolacího soudu, že lze dovodit i to, že obviněný měl zájem ztížit správci konkursní podstaty výkon jeho funkce pro svou další podnikatelskou činnost ve firmách v objektu sídla firmy v H. Namísto podobných laciných tvrzení měl podle dovolatele soud zkoumat, kdo byl v roce 1998 až 1999 skutečně oprávněn společnost řídit, rozhodovat, kdo byl jejím statutárním orgánem, kdo podepisoval skutečně za společnost například návrh na prohlášení konkursu, kdo podepisoval výpovědi pracovníkům, kterých odešlo v první polovině roku asi 50, kdo podepisoval bankovní příkazy. Jestliže nic z toho nepodepisoval obviněný, ale jiný člen představenstva, pak měl mít soud minimálně pochybnosti o tom, kdo fakticky vykonával funkci statutárního orgánu a byl pánem ve společnosti.
V závěru dovolání obviněný Ing. P. U. navrhl, aby napadené rozsudky byly zrušeny a věc byla přikázána (v závislosti na rozsahu zrušovacího výroku) některému z dříve rozhodujících soudů, eventuálně aby sám dovolací soud rozhodl, že se obviněný zprošťuje obžaloby v plném rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. P. U. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá toliko námitka, že dovolatel již v inkriminované době nebyl předsedou představenstva společnosti P., a. s., a že podle stanov společnosti byla funkce ředitele společnosti vázána na funkci předsedy představenstva společnosti. Z toho potom dovolatel dovozuje, že neměl vůči správci konkursní podstaty žádné povinnosti. Skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. tedy nemohl naplnit. Dovolání však považuje státní zástupce v této části za zjevně neopodstatněné, neboť podle soudem učiněných skutkových zjištění měl obviněný materiály potřebné k úplnému a správnému zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty k dispozici a správci konkursní podstaty je nepředal ani po urgencích a usnesení Krajského soudu v Brně, kterým mu to bylo výslovně uloženo. Jelikož se trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 trestního zákona může dopustit kdokoliv, je zcela irelevantní, jaké konkrétní postavení ve společnosti P., a. s., obviněný v inkriminovanou dobu zaujímal.
K dalšímu namítanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že se k tomuto není schopen vyjádřit a proto ani nečiní závěrečný návrh, ale pouze podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) i g) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.
Dříve než se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. mohl zabývat přezkoumáním napadeného rozhodnutí a řízením mu předcházejícího, zkoumal, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadených rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání obviněného podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející.
Obviněný především uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný Ing. P. U. ve svém dovolání spatřoval naplnění tohoto dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v tom, že nebyl soudem vyrozuměn o konání veřejného zasedání, na němž bylo dne 29. 1. 2008 projednáváno jeho odvolání, čímž bylo narušeno jeho právo se hájit v trestním řízení. O jednání soudu se obviněný dozvěděl až po jeho konání, kdy se rovněž dozvěděl, že k jednání byl přizván dřívější obhájce, který však údajně soudu sdělil, že před konáním veřejného zasedání byl vyškrtnut ze seznamu advokátů a nemohl nadále jako obhájce v trestním řízení vystupovat. Na to soud přiměřeně nereagoval, neoznámil obviněnému termín konání veřejného zasedání, takže ten neměl možnost zvolit si jiného advokáta k obhajobě v trestním řízení, ani neměl možnost se v řízení před soudem sám hájit.
Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, že ve spise skutečně není založen doklad o tom, že by vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání vyhotovené na základě referátu kanceláři, založeného na č. l. 306 ve spise, bylo doručeno obviněnému. Na č. l. 307 je založena obálka s předmětným vyrozuměním, přičemž z údajů na ní uvedených vyplynulo, že obviněnému se tuto písemnost nepodařilo doručit a tento si ji nevyzvedl v úložní době do 14. 1. 2008, a proto byla tato písemnost podle razítka na zadní straně zásilky vrácena odesílateli dne 14. 1. 2008 jako nedoručená. Z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2008 vyplývá, že k veřejnému zasedání se obviněný Ing. P. U. nedostavil, přičemž bylo podle závěru zde uvedeného „doručení vykázáno“ (č. l. 309 spisu). Krajský soud v Brně zde zřejmě, ač to z uvedeného protokolu o veřejném zasedání zcela jasně nevyplývá, uplatnil fikci doručení. Takto odvolací soud postupoval i přesto, že ve spise je na č. l. 308 založen přípis (faxové podání) JUDr. V. U. ze dne 28. 1. 2008, kterým pisatel Krajskému soudu v Brně sdělil, že již není obhájcem obviněného a nevykonává již ani činnost advokáta, tudíž se jednak nemůže nařízeného veřejného zasedání jako obhájce obviněného zúčastnit, přičemž obviněný Ing. P. U. je v předmětné době podle telefonického sdělení na obchodním jednání na Slovensku a vyrozumění o veřejném zasedání mu nebylo doručeno, a proto si dovoluje požádat o odročení nařízeného jednání a předvolání obviněného.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na to, že vzhledem k tomu, že vyrozumění o konání veřejného zasedání nebylo doručováno obviněnému do vlastních rukou, což je upraveno v §64 tr. ř., vztahuje se ve smyslu §63 odst. 1 tr. ř. na doručování obviněnému právní úprava obsažená v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy platném a účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení §46 odst. 1 o. s. ř., týkajícího se doručování fyzickým osobám, písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem. Podle §46 odst. 3 o. s. ř., nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Jinou písemnost doručující orgán doručí vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá; není-li možno ani takto doručit, písemnost uloží. Podle §46 odst. 5 o. s. ř., byla-li písemnost doručována v místě, které není vedeno podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné, ledaže fyzická osoba požádala o doručování na adresu tohoto místa nebo je jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako jiné místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, nebo ledaže se prokáže, že se na tomto místě zdržovala v den, kdy nebyla zastižena, popřípadě kdykoli v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení. Podle §46 odst. 6 o. s. ř., byla-li písemnost doručována na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na ni, anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení.
K dodržení podmínek, za kterých se ve smyslu citovaných ustanovení považuje doručení uložením písemnosti za účinné, provedl Nejvyšší soud šetření prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Z odpovědi na dotaz na příslušnou pobočku České pošty v Břeclavi Nejvyšší soud zjistil, že první pokus o doručení předmětné zásilky obviněnému byl Českou poštou činěn dne 11. 1. 2008, což byl pátek. Ten samý den byla zásilka uložena a na obálce bylo dále uvedeno, že písemnost má být uložena do 14. 1., tedy do pondělí, přičemž tento den byla podle odesílacího razítka nacházejícího se na obálce také předmětná písemnost odeslána zpět odesílateli jako nedoručená. K dalšímu upřesňujícímu dotazu ohledně data, kdy skutečně Česká pošta odeslala předmětnou zásilku jako nedoručenou, tato soudu sdělila, že zásilka byla jako nedoručená odeslána z pošty až dne 15. 1. 2008, a pokud je na obálce otištěno razítko s datem 14. 1. 2008, tak toto razítko je chybné, za což se omlouvají. Své tvrzení Česká pošta však nijak nedoložila, pouze je uvedla ve svém sdělení ze dne 9. 1. 2009, založeném ve spise na č. l. 355. S ohledem na obsah tohoto sdělení, které není ničím doloženo, vznikají závažné pochybnosti o tom, zda byla vůbec dodržena úložní lhůta tří dnů, když podle razítka byla zásilka vrácena (odeslána) již dne 14. 1. 2008. Takovou pochybnost je nutno vykládat vždy ve prospěch obviněného, a proto je třeba uzavřít, že z hlediska úložné doby nelze učinit spolehlivý závěr, že tato byla dodržena a že tedy obviněný vůbec měl možnost si v uvedené úložní lhůtě uvedenou zásilku na poště vyzvednout, když v pátek nebyl prokazatelně na uvedené adrese zastižen a v pondělí, jako nejbližší pracovní den byla již zásilka zřejmě odeslána zpět Krajskému soudu v Brně. Tyto rozhodné skutečnosti byly již v zásadě zjevné z předmětné zásilky, a proto se jimi měl, a to i s ohledem na shora zmíněný přípis JUDr. V. U. ze dne 28. 1. 2008, Krajský soud v Brně při svém závěru o vykázaném doručení náležitě zabývat z hlediska splnění citovaných ustanovení občanského soudního řádu.
Dále vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně zřejmě ohledně účasti obviněného na veřejném zasedání dospěl k závěru, že ve vztahu k doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněnému došlo k fikci doručení, neboť obviněný si v úložní době předmětnou zásilku, obsahující právě toto vyrozumění, nepřevzal, ačkoli mu bylo přípisem JUDr. V. U. ze dne 28. 1. 2008 sděleno, že si ji ani vyzvednout nemohl, neboť v rozhodné době se nacházel mimo místo svého bydliště, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že mělo být odvolacím soudem také zkoumáno, zda se obviněný Ing. P. U. na adrese, kam bylo doručováno zdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v době do 3 dnů od uložení. Na základě shora uvedeného šetření Nejvyššího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi bylo ohledně přítomnosti obviněného na adrese, na níž mu bylo doručováno vyrozumění o předmětném veřejném zasedání, v rozhodné době zjištěno, že podle sdělení dovolatele ze dne 4. 12. 2008 se v době od 11. 1. 2008 do 15. 1. 2008 nezdržoval v místě svého bydliště. Ráno 11. 1. 2008 odjel pracovně na východní Slovensko a jednal ten den se společností M. N. S., s. r. o., v sobotu a v neděli měl soukromý program a v pondělí 14. 1. 2008 absolvoval řadu návštěv a jednání u obchodních partnerů v B., P., K., M. a H. Do B. se vrátil dne 16. 1. 2008. Tyto skutečnosti dovolatel posléze doložil, byť jen částečně, potvrzením od společnosti C., s. r. o., se sídlem v B., založeným na č. l. 359 ve spise, a potvrzením od společnosti E., s. r. o., založeným ve spise na č. l. 360, z kterých vyplývá, že ve dnech 14. 1. 2008 a 16. 1. 2008 se zdržoval na Slovensku.
Za této situace tak nelze souhlasit se postupem Krajského soudu v Brně, neboť obviněnému prokazatelně nebylo doručeno vyrozumění o konání předmětného veřejného zasedání, přičemž bylo zjištěno, že obviněný prohlásil, že v době pokusu o doručení a v průběhu celé úložní doby nebyl v místě svého bydliště, ale byl v té době na Slovensku. Navíc pokud by si odvolací soud tuto skutečnost zjišťoval tak, jak to posléze na vyžádání Nejvyššího soudu v rámci šetření provedl soud prvního stupně v řízení o dovolání, zjistil by, že obviněný byl schopen svá tvrzení o nepřítomnosti v místě svého bydliště alespoň zčásti doložit a prokázat. S ohledem na tyto skutečnosti a zejména nesprávný postup při doručování předmětné písemnosti ze strany doručující České pošty Břeclav, kterou nebyla ani dodržena úložní doba, fikce doručení vyrozumění o veřejném zasedání nemohla být v případě obviněného Ing. P. U. uplatněna.
Ze shora zmíněných důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání obviněného Ing. P. U. důvodným, neboť v uvedeném rozsahu byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení vztahující se k doručení vyrozumění o veřejném zasedání a tím možnosti obviněného zúčastnit se veřejného zasedání konaného o jeho odvolání a v důsledku toho i ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud proto z podnětu tohoto dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 4 To 8/2008, zrušil, přičemž s přihlédnutím k §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vytknuté vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení Krajský soud v Brně jako soud odvolací opětovně projedná odvolání obviněného a především jej o konání veřejného zasedání řádně a v souladu s ustanoveními trestního řádu, jakož i navazujícími ustanoveními občanského soudního řádu, vyrozumí, čímž mu poskytne možnost se k věci vyjádřit a využít všech svých práv, které mu jako obviněnému dává trestní řád.
Pokud jde o další shora uvedené a nikoli pouze skutkové dovolací námitky obviněného Ing. P. U. podřazené pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., týkající se právního posouzení skutku jako trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák., je v této fázi řízení přinejmenším předčasné se k nim vyjadřovat, poněvadž je již teď zjevné, že bude nezbytné, aby odvolací soud zopakoval veřejné zasedání a umožnil obviněnému, aby se jej mohl zúčastnit a uplatnit zde svá obhajovací práva, včetně možnosti vyjádřit se k rozhodným skutečnostem i navazujícím právním závěrům. Vzhledem k tomu, že nelze předjímat výsledek nového odvolacího řízení, nelze se prozatím ani vypořádat s výše uvedenými námitkami hmotně právního obsahu podřazenými pod uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2009
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.