ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1278.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1278/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 dovolání, které v trestní věci obviněného B. B., podala obhájkyně obviněného JUDr. H. C., A. O., Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 5 To 236/2009, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 226/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 101 T 226/2008, byl obviněný B. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky. Současně byl zrušen výrok o trestu za skutky pod body 5) a 6) z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 16. 10. 2008, č. j. 102 T 70/2008-108, jenž nabyl právní moci 16. 10. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů specifikovaných na str. 4 rozsudku na náhradu škody.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného M. S.
Po pravomocném skončení věci k návrhu advokátky JUDr. H. C., která byla opatřením Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 101 T 226/2008, obviněnému ustanovena v jeho trestní věci obhájkyní, rozhodl uvedený soud usnesením ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 101 T 226/2008, o výši odměny a náhrady hotových výdajů obhájkyni obviněného v částce celkem 10.219,- Kč.
Proti konstatovanému usnesení podal obviněný B. B. stížnost.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 5 To 236/2009, bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. z podnětu stížnosti obviněného napadené usnesení v celém rozsahu zrušeno a nově rozhodnuto tak, že podle §151 odst. 3 tr. ř. byla JUDr. H. C. z A. O., Z., přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu obviněného v sazbě z tarifní hodnoty stanovené podle §7, §10 odst. 3 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v úhrnné výši 3.518,- Kč.
Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadla obhájkyně obviněného JUDr. H. C. dovoláním ze dne 7. 9. 2009 (včetně příloh), které doplnila dvěma podáními ze dne 29. 9. 2009 označenými „sdělení k výzvě soudu“ a „doplnění dovolání“. Jako důvod dovolání uvedla ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podáních obhájkyně namítla, že krajský soud v neveřejném zasedání, a to bez jakéhokoliv ověření faktického stavu, přisvědčil stížnosti obviněného. Soudu druhého stupně vytkla, že zkrátil její právo na spravedlivý proces, když ji k jednání o stížnosti obviněného nepřipustil ani jako účastníka řízení, který by se mohl k obsahu a důvodům stížnosti vyjádřit. V důsledku toho neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav. Vycházel tudíž z nesprávného hmotně právního posouzení a skutek – skutečný rozsah obhájcem realizované obhajoby – nesprávně právně posoudil. Obhájkyně konstatovala, že byla poškozena na svých právech, neboť úkony činila pro zajištění práv klienta a ke splnění povinností obhajoby. Poukázala též na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. I. ÚS 1980/08, který se týká dodržení spravedlivého procesu. V podrobnostech zdůraznila, že obviněný – klient si provedení všech úkonů, které ve věci provedla, vyžádal, činila je tedy na jeho žádost a náležitě je v souladu s advokátním tarifem vyúčtovala.
Z popsaných důvodů obhájkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a nově rozhodl tak, že se jí přiznává odměna a hotové výdaje včetně DPH za nutnou obhajobu obviněného ve výši podle faktury ze dne 6. 4. 2009, č. – adv., jak byly přiznány usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 27. 4. 2009, č. j. 101 T 226/2008-144, tj. v celkové částce 10.219,- Kč včetně 19% DPH. Přípisem ze dne 9. 10. 2009 vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce připomněl dosavadní průběh řízení a uplatněné dovolací námitky. V návaznosti na obsah podání konstatoval, že dovolání není přípustné, neboť podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Současně poukázal na ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Konstatoval, že z hlediska přípustnosti podaného dovolání je sice usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 5 To 236/2009, rozhodnutím soudu druhého stupně, avšak nelze je považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu znění §265a odst. 2 tr. ř. V tomto ustanovení jsou taxativně zakotvena rozhodnutí soudu druhého stupně, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je dovolání přípustné. Předmětem rozhodování krajského soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání jako nepřípustné a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Zákon v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. stanoví, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z citovaného ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze dovoláním napadnout, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky – musí jít o rozhodnutí soudu, které je pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci nabylo v řízení před soudem druhého stupně a zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat, a to pro účely dovolání, za rozhodnutí ve věci samé.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zjevné, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 5 To 236/2009, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o stížnosti obviněného B. B. do rozhodnutí o výši odměny a náhrady hotových výdajů obhájci, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu znění §265a odst. 1, 2 tr. ř. (není uvedeno v odstavci druhém tohoto ustanovení), a tudíž není proti němu dovolání přípustné. Pouze pro úplnost lze dodat, že dovolání nebylo podáno ani oprávněnou osobou ve smyslu znění §265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obhájkyně obviněného JUDr. H. C. odmítl, neboť je neshledal přípustným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k