ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1624.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1624/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2009 o dovolání, které podala obviněná M. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 6 To 288/2008, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 108/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 33 T 108/2003, bylo podle §330 odst. 1 tr. ř. za použití §60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto tak, že obviněná M. T. (dále jen „obviněná“) vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, uložený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 33 T 108/2003, za trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák., který byl původně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla obviněná zařazena pro účely výkonu tohoto trestu do věznice s dozorem.
O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 6 To 288/2008, tak, že tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 6. 8. 2008 [§140 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Citované rozhodnutí Městského soudu v Praze následně obviněná napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Argumentovala, že v daném případě byly splněny podmínky pro ponechání podmíněného odsouzení v platnosti, resp., že nebyly dány důvody k přeměně trestu, neboť uhradila dlužné výživné a podstatně změnila způsob svého života. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 6 To 288/2008, zrušil a vrátil věc soudu k novému projednání.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Rozhodnutí, které v posuzované věci vydal Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení o přeměně trestu odsouzené M. T. není v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř. uvedeno. Z tohoto důvodu nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ani rozhodnutí Městského soudu v Praze, který zamítl podanou stížnost, neboť podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. se rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, považuje za rozhodnutí ve věci samé jen pokud takový opravný prostředek směřoval proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.
Protože dovoláním bylo napadeno rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle §265a trestního řádu nepřipouští, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a takto podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat usnesení soudu druhého stupně, kterým v dané věci byla zamítnuta stížnost obviněné směřující proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo podle §330 odst. 1 tr. ř. za použití §60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že obviněná vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, uložený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 33 T 108/2003, za trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák., který byl původně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem, ani toto rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1407/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 7 Tdo 470/2007).
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jimiž bylo soudy obou stupňů rozhodnuto ve věci obviněné výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedena nejsou.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněné podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý