ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.449.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 449/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2009 dovolání, které podal obviněný S. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 8 To 159/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 109/2006, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 8 To 159/2008, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 3 T 109/2006, a to v části týkající se obviněného S. K., zrušují . Rovněž se ohledně jeho osoby zrušuje předcházející řízení, a to ode dne 17. 3. 2006. Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 10 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 3 T 109/2006, byli uznáni vinnými:
- obviněný S. K. pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák.,
- obviněný V. H. pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák.,
a to u obou obviněných na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni:
- obviněný S. K. podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let; podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu deseti let,
- obviněný V. H. podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 3 T 96/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vůči tomuto rozhodnutí podali obvinění S. K. a V. H. odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 8 To 159/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný S. K. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
V podání obviněný konstatoval, že trestní stíhání jeho osoby bylo vedeno jako stíhání uprchlého, aniž k tomuto postupu byly splněny zákonné podmínky, a proto i celé trestní řízení je nezákonné, neboť postupem soudů obou stupňů byl zkrácen na svých právech. V této souvislosti poukázal na znění §302 tr. ř., které stanoví, že řízení proti uprchlému lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Zdůraznil, že u jeho osoby nebyla splněna ani jedna z těchto podmínek. Sice se zdržoval v cizině, nikoli však proto, aby se trestnímu stíhání vyhnul, ale z důvodu, že je cizím státním příslušníkem, a tudíž se zdržoval ve své vlastní zemi. Jeho adresa v R. byla soudům obou stupňů známa. Na této adrese se zdržoval, jak vyplývá ze sdělení I. i z listin předložených jeho obhájcem, a nebyl tedy dán důvod pro vedení řízení proti uprchlému. V tomto směru obviněný poukázal na zprávu I. ze dne 3. 11. 2004, která je založena v trestním spise. Ve zprávě je výslovně uvedeno: „K Vaší žádosti ze dne 30. 9. 2004 I. M. sdělil, že K. S., se opravdu zdržuje na adrese: město R., N. ul.“.
Obviněný podotkl, že prvostupňový soud si byl rovněž vědom toho, že jeho adresa v R. f. je známa, neboť mu chtěl zaslat obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení cestou mezinárodní právní pomoci. Poté, co soudu bylo M. s. sděleno, že listiny nelze vzhledem k krátkému termínu obviněnému doručit, od tohoto postupu svévolně upustil a celou věc si zjednodušil rozhodnutím, že předmětné trestní řízení bude vedeno jako řízení proti uprchlému. Za nesprávnou a zavádějící obviněný označil argumentaci soudu prvního stupně, že z listin založených v soudním spise lze dovodit, že se nezdržuje na území Č. r., jeho současné místo pobytu je na území R. f., o probíhajícím trestním řízení ví, a přesto se k úkonům trestního řízení, o nichž byl přinejmenším zpraven obhájcem, vědomě nedostavoval a pobytem v cizině se trestnímu stíhání vyhýbal. Zdůraznil, že samozřejmě pobýval v R. f., ne však, aby se vyhýbal trestnímu stíhání, ale proto, že je jejím státním občanem. Jako nerozhodné označil to, zda byl o úkonech trestního řízení zpraven obhájcem či nikoliv, neboť písemnosti v trestním řízení je soud povinen podle ustanovení trestního řádu doručovat obviněnému. Zmíněné povinnosti se nemůže vyhnout tím, že ponechá na obhájci, aby mu sdělil např. termín konání hlavního líčení.
Dále obviněný označil za zavádějící argumentaci odvolacího soudu, pokud v odůvodnění napadeného usnesení na str. 5 uvedl, že skutečnost, že se zdržuje ve své vlasti, nevylučuje možnost konat proti jeho osobě řízení proti uprchlému a přitom odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/1995 Sb. rozh. tr. Poznamenal, že závěry, které byly vysloveny v konstatovaném judikaturním rozhodnutí, potvrzují jeho názor o nepřípustnosti vedení předmětného trestního řízení proti obviněnému jako proti uprchlému. V odůvodnění odvolacím soudem citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že skutečnost, že se pachatel zdržuje ve své vlastní zemi, nevylučuje možnost konat proti němu řízení proti uprchlému. Rovněž ale dodal, že musí být splněn zákonný požadavek, aby se obviněný pobytem v cizině trestnímu stíhání vyhýbal. K takovému závěru nestačí pouhé konstatování, že si obviněný nevyzvedává písemnosti, jež mu orgány činné v trestním řízení zasílají, ale je nutno rovněž dostupnými cestami zjišťovat, zda u něho skutečně jde o vyhýbání se trestnímu řízení. Obviněný podotkl, že v dané trestní věci Nejvyšší soud zjistil, že ohledně možnosti konat řízení proti uprchlému došlo k pochybení. Soud se totiž ani nepokusil obviněného obeslat, ale spokojil se s tím, že tak učinil prostřednictvím jeho obhájce. Přitom šlo o naprosto totožný případ jako u dovolatele, neboť soudy se nepokusily zaslat jeho osobě obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, a bez dalšího bylo rozhodnuto o tom, že trestní řízení se bude konat proti uprchlému. Obviněný upozornil, že odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení nesprávně uvedl, že se nedostavoval k soudu, ačkoliv byl řádně předvolán. Vytkl, že jeho osobě nebyla prvostupňovým a ani odvolacím soudem doručena jediná písemnost, přičemž soudy se o toto ani nepokusily. Již v přípravném řízení bylo v rozporu s právními předpisy vedeno řízení proti uprchlému, a proto se nemohl s výsledky vyšetřování seznámit.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i předcházející rozsudek prvostupňového soudu a věc vrátil státnímu zástupci do přípravného řízení.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně shrnula dosavadní průběh řízení a uplatněné námitky. Uvedla, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl uplatněn relevantně. Bylo totiž namítnuto, že došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení respektive ve veřejném zasedání tím, že proti obviněnému bylo vedeno řízení jako proti uprchlému, ačkoliv nebyly splněny všechny zákonem požadované podmínky.
Dále státní zástupkyně poukázala na zákonné podmínky, za kterých lze konat řízení proti uprchlému. V podrobnostech konstatovala na základě jakých skutečností v přípravném řízení státní zástupce učinil dne 17. 3. 2006, sp. zn. 1 ZT 96/2005, záznam, že ohledně obviněného bude vedeno řízení proti uprchlému. Zdůraznila, že adresa, na kterou nebylo možno obviněnému cestou právní pomoci doručit písemnost (ohledně seznámení s výsledky vyšetřování) a jež byla orgány R. f. označena za neexistující, přičemž jiné místo jeho pobytu se nepodařilo zjistit, nebyla totožná s adresou, na které byla jeho přítomnost doložena zprávou I. ze dne 3. 11. 2004 (chyběl údaj, že se S. K. zdržuje ve městě R.). Dodala, že i obhájce obviněného, který nesouhlasil s postupem podle §302 a násl. tr. ř., poukazoval na konkrétní adresu, na které se obviněný v R. f. stále zdržoval a na korespondenci s jeho osobou.
Ve vyjádření státní zástupkyně připomněla, že řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. je závažným zásahem do zákonných práv obviněného, neboť mu není umožněno je v plné šíři uplatnit. Proto je nezbytné, aby před rozhodnutím o takovém způsobu řízení byly vyčerpány všechny možnosti a zákonné nástroje pro objasnění otázky, proč není možné obviněnému doručit písemnosti vztahující se k probíhajícímu trestnímu řízení, byť prokazatelně věděl, že takové trestní řízení proti němu probíhá. Pro zahájení řízení proti uprchlému nemůže postačovat ani pouhé konstatování, že se nezdržuje v místě svého bydliště. Rovněž nepostačuje, že se místo bydliště obviněného nepodařilo – byť cestou právní pomoci – dohledat, přestože některé okolnosti svědčí o opaku, tj. o tom, že jeho osobou udávaná adresa pro doručování je správná. Vždy je totiž třeba činit další úkony a kroky, aby bylo zjištěno, na jakém místě se obviněný nalézá nebo proč se v místě svého bydliště nenachází, případně jaké je správné místo jeho pobytu.
V podání státní zástupkyně konstatovala, že Obvodní soud pro Prahu 10 naznal, že i po podání obžaloby bude proti obviněnému vedeno trestní řízení podle §302 a násl. tr. ř. V této spojitosti uvedl, že z obsahu podání obhájce a korespondence zaslané soudem obviněnému do místa jeho trvalého bydliště v R. f. je zřejmé, že se na našem území již nezdržuje. Současné místo jeho pobytu je v R. f., přičemž obviněný o probíhajícím trestním řízení v Č. r. bezpochyby ví, což potvrdil jeho obhájce. Přesto se k úkonům trestního řízení, o nichž byl přinejmenším obhájcem zpraven, vědomě nedostavoval. Z těchto skutečností soud prvního stupně dovodil, že pobytem v cizině se obviněný trestnímu řízení vyhýbá. I odvolací soud, a to k námitce uplatněné v odvolání, konstatoval, že řízení proti uprchlému je vedeno v souladu se zákonem, neboť obviněný se sice zdržuje ve své vlasti, ale zdržuje se zde proto, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Vyhýbá se úkonům trestního řízení a nedostavuje se ani k soudu, ačkoliv byl řádně obeslán, se zjevnou snahou se trestnímu řízení vyhnout.
Podle státní zástupkyně nebyly splněny podmínky uvedené v §302 tr. ř. pro konání řízení proti uprchlému, neboť orgány činné v trestním řízení zjevně nevyčerpaly všechny možnosti pro zajištění přítomnosti obviněného v řízení. Dodala, že rozhodnutí o konání řízení proti uprchlému bylo za popsané situace předčasné. Pokud bylo sdělení orgánů R. f. k pobytu obviněného negativní a z úředního záznamu I. a ze sdělení obhájce vyplýval opak, bylo třeba opětovně prověřit údaje ke správnosti adresy pobytu obviněného a znovu se pokusit o jeho obeslání. Jelikož obviněný je občanem R. f., tak z faktu, že mu nelze doručit písemnosti na jím uváděnou adresu, není možno jednoznačně dovodit, že by se pobytem v cizině vyhýbal trestnímu řízení. Státní zástupkyně zdůraznila, že pokud soud dovodil, že obviněný byl povinen dostavit se k úkonům trestního řízení jen na základě informací obhájce o konání takového úkonu, nejde o správnou úvahu. Za řádné doručení lze považovat pouze doručení iniciované orgánem, o jehož úkon se ve věci jedná. Jelikož ve vztahu Č. r. a R. f. neexistuje multilaterální ani bilaterální smlouva, kdy platné smlouvy neupravují formu justiční spolupráce spočívající v přímém doručování, je třeba v rámci doručování postupovat podle hlavy XXV. trestního řádu, tj. požádat příslušný orgán státu o provedení procesního úkonu, na jehož území má být proveden.
Z popsaných skutečností státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 10, případně přímo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
V dovolání je v podrobnostech namítáno, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, neboť nebyly splněny podmínky ustanovení §302 tr. ř. pro konání řízení proti uprchlému, což obsahově uplatněný důvod dovolání naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Z ustanovení §302 tr. ř. vyplývá, že řízení proti uprchlému lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Podle §305 věty první tr. ř. platí, že o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu.
Ve stručnosti lze připomenout, že trestní řád umožňuje vést výjimečně řízení v nepřítomnosti obviněného, kterého nelze postavit před soud, a který dokonce ani nebyl vyslechnut v žádném stadiu řízení, ani mu nebylo osobně sděleno obvinění z trestného činu, protože se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Řízení proti uprchlému lze konat jen proti obviněnému, jehož totožnost je známa, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou, nikoliv proti neznámému pachateli. Pachatel se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině zejména tehdy, opustil-li území republiky, případně zdržuje-li se v cizině v tomto úmyslu. Samotný pobyt v cizině ale není důvodem pro řízení proti uprchlému. Musí být zjištěn motiv, tj. snaha uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 1 Zt 30/2002, bylo podle §173 odst. 1 písm. a) tr. ř. přerušeno trestní stíhání obviněného a spoluobviněného V. H. stíhaných pro trestný čin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť pro nepřítomnost obviněného S. K. nelze věc náležitě objasnit. Toto rozhodnutí bylo mimo jiné odůvodněno tím, že obviněný se nezdržuje v Č. r., přičemž však nejsou dány podmínky pro konání řízení proti uprchlému, neboť cestou I. byly zjištěny poznatky, které nasvědčují tomu, že se zdržuje na konkrétní adrese v M., přičemž však tato možnost nebyla dosud jednoznačně potvrzena (č. l. 844 spisu).
Ve zprávě Policejního prezidia České republiky, odboru Mezinárodní policejní spolupráce, oddělení I. ze dne 3. 11. 2004, č. j., se uvádí, že k žádosti ze dne 30. 9. 2004 I. M. sdělil, že „K. S., s datem narození, se opravdu zdržuje na adrese: město R., N. K osobě nejsou žádné poznatky kriminálního charakteru“ (č. l. 845 spisu).
Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 1 Zt 30/2002, bylo podle §173 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání obviněných S. K. a V. H. stíhaných pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť pominul důvod přerušení. V odůvodnění rozhodnutí se konstatuje, že cestou I. bylo zjištěno, že obviněný S. K. se zdržuje na adrese svého trvalého pobytu v R. f. Vzhledem k tomu bude možno podniknout další kroky cestou právní pomoci směřující ke skončení věci a důvod přerušení proto pominul (č. l. 846 spisu).
Dále je zřejmé, že cestou právní pomoci byly orgány R. f. požádány o doručení písemnosti obviněnému S. K., jejímž obsahem bylo vyrozumění o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, a to na adresu: M., N., R. f. (č. l. 852 spisu).
Ze zprávy G. p. R. f. ze dne 20. 1. 2006, č.j., adresované Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky se podává, že v souladu s Evropskou konvencí o vzájemné spolupráci ve věcech trestního práva ze dne 20. 4. 1959 a Smlouvou mezi Svazem sovětských socialistických republik a Československou socialistickou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanskoprávních, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982, byly české straně zaslány materiály, které se týkaly vyřizování žádosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 o poskytnutí právní pomoci v trestní věci ČVS:, vedené proti S. K. Současně se konstatuje, že na základě údajů z evidence centrální adresní informační kanceláře H. s. v. záležitostí města M., není v evidenci M. a m. o. veden S. K. Uvedená adresa neexistuje, zjistit bydliště a jmenovanému doručit dokumenty nebylo na základě učiněných opatření možné (č. l. 870-871 spisu).
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 učinil dne 17. 3. 2006, sp. zn. 1 ZT 96/2005, záznam o konání řízení proti uprchlému. Z jeho obsahu plyne, že v trestní věci obviněného S. K. stíhaného pro výše uvedený trestný čin na základě sdělení obvinění ze dne 17. 9. 1999, ČVS:, a ze dne 15. 12. 1999, ČVS:, bude vedeno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. V záznamu se rovněž konstatuje: „v trestní věci byla vyžádána právní pomoc v R. f. za účelem doručení písemnosti obviněnému. Provedeným šetřením příslušnými orgány R. f. bylo zjištěno, že udávaná adresa, na níž se měl obviněný zdržovat, v M. neexistuje a jiné místo pobytu se zjistit nepodařilo“ (č. l. 872 spisu).
Následně obhájce obviněného JUDr. J. K. v podání ze dne 27. 3. 2006 upozorňoval státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, že neshledává důvod pro konání řízení proti uprchlému, neboť obviněnému doručoval doporučený dopis (na adresu shodnou ve sdělení I. M.) a ten potvrdil, že jej obdržel. Rovněž obhájci uvedl, že jej navštívila ruská policie, aby na požádání českých orgánů upřesnila jeho bydliště (č. l. 873 spisu). Dále v záznamu o prostudování spisu dne 19. 4. 2006 obhájce obviněného opět upozorňoval na správnou adresu obviněného S. K., což doložil fotokopií jeho občanského průkazu a namítl, že G. p. R. f. byly v tomto směru poskytnuty nesprávné údaje. Řízení proti uprchlému proto označil za vedené v rozporu se zákonem (vše na č. l. 882-885 spisu).
Po podání obžaloby se Obvodní soud pro Prahu 10 snažil doručit obviněnému předvolání k hlavnímu líčení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky, avšak požadavek nemohl být realizován. Nebyly totiž dodrženy potřebné náležitosti (chyběla předkládací zpráva pro příslušný soud v R. f. včetně překladu, opatřená otiskem kulatého razítka soudu a podpisem soudce). Do ciziny nelze zasílat tiskopisy obsahující upozornění na možnost předvedení, ukládající povinnost předložit občanský průkaz, obsahující pohrůžku pokuty apod. Termín jednání by měl být určen podle složitosti požadovaného úkonu účastníka v cizině s předstihem 4-8 měsíců (u evropských států) od data skutečného obeslání obsílky. Doručení na jednání konané dne 13. 6. 2007 bylo označeno za nereálné, jak na tuto a další zmíněné skutečnosti upozornilo Ministerstvo spravedlnosti České republiky přípisem ze dne 10. 4. 2007, č. j. 461/2007-MO-T/2 (č. l. 919).
Hlavní líčení, jež se mělo u Obvodního soudu pro Prahu 10 konat dne 13. 6. 2007, bylo z důvodu opětovného vyrozumění obhájce obviněného V. H. odročeno na den 13. 8. 2007 (č. l. 933-934 spisu).
U hlavního líčení konaného dne 13. 8. 2007 bylo vyhlášeno usnesení, že proti obviněnému S. K. bude podle §302 a násl. tr. ř. konáno řízení proti uprchlému. Rozhodnutí bylo zdůvodněno tím, že se obviněný „nezdržuje na území ČR, přičemž o trestním řízení ví, aniž by se k jeho úkonům dostavoval, proto existuje důvodný předpoklad, že se pobytem v cizině vyhýbá trestnímu řízení…“ (č. l. 938 spisu).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně na str. 4 mimo jiné konstatoval: „…trestní řízení proti obžalovanému S. K. bylo i po podání obžaloby vedeno podle §302 a násl. tr. ř. jako proti uprchlému. Jak z materiálů nashromážděných v přípravném řízení, tak z obsahu podání obhájce obžalovaného S. K. a z korespondence zaslané soudem obžalovanému do místa jeho trvalého bydliště v R. f. je zřejmé, že obžalovaný se na našem území již nezdržuje a že jeho současné místo pobytu je právě v R. f.. Přitom obžalovaný bezpochyby o probíhajícím trestním řízení ví, což potvrdil sám obhájce obžalovaného, a přesto se k úkonům trestního řízení, o nichž by jistě přinejmenším obhájcem zpraven, vědomě nedostavoval. Je tak nasnadě dovodit, že se pobytem v cizině trestnímu řízení vyhýbá.“
K odvolací námitce, že nemělo být konáno řízení proti uprchlému, Městský soud v Praze v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení na str. 5 uvedl: „Obžalovaný S. K. se sice zdržuje ve své vlasti, ovšem zdržuje se zde proto, aby se vyhnul trestnímu stíhání, neboť se vyhýbá úkonům trestního řízení a nedostavuje se ani k soudu, ačkoli byl řádně obeslán, se zjevnou snahou trestnímu řízení se vyhnout. Skutečnost, že obžalovaný se zdržuje ve své vlasti nevylučuje možnost konat proti němu řízení proti uprchlému, jak je patrno z rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněném pod č. 38 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek z roku 1995.“
Podle názoru Nejvyššího soudu nebyly v trestním řízení splněny zákonné požadavky, aby ohledně obviněného S. K. bylo konáno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., jak je důvodně namítáno v odvolání a ve vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku.
Již v přípravném řízení nepostupoval státní zástupce důsledně. Ze zprávy Generální prokuratury Ruské federace ze dne 20. 1. 2006, č. j. 35/2-2407-05, sice vyplývalo, že adresa uváděná ohledně obviněného neexistuje, avšak nejednalo se o totožnou adresu uvedenou v předchozím sdělení z I. M., na které byl obviněný S. K. dohledán, což bylo důvodem, aby státní zástupce vydal usnesení podle §173 odst. 2 tr. ř., jak je zjevné z výše popsané rekapitulace některých úkonů ve věci. Přitom na zmíněný nedostatek oprávněně a opakovaně upozorňoval i obhájce obviněného. Proto mělo být, a to prostřednictvím právní pomoci, obviněnému doručováno do R. f. na adresu, na které byla potvrzena jeho přítomnost. Současně je potřebné připomenout, že řízení proti uprchlému je závažným zásahem do práv obviněného, neboť jeho osobě není umožněno je uplatnit v plné šíři. Je tudíž nezbytné, aby před takovým rozhodnutím byly vyčerpány všechny možnosti a zákonné prostředky včetně objasnění otázky, proč není možné obviněnému doručit písemnosti vztahující se k předmětnému trestnímu řízení, což očividně učiněno nebylo.
Dále je potřebné konstatovat, že i Obvodní soud pro Prahu 10 postupoval chybně. Místo toho, aby podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby vrátil věc státnímu zástupci k došetření, neboť bylo třeba odstranit závažnou procesní vadu přípravného řízení (v důsledku chybného rozhodnutí o konání řízení proti uprchlému, byla obviněnému odňata možnost ve smyslu ustanovení §166 odst. 1 tr. ř. prostudovat v přiměřené době spisy a učinit návrhy na doplnění dokazování, byť u jeho obhájce byl tento postup dodržen).
Taktéž shora citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 8. 2007, sp. zn. 3 T 109/2006, jímž bylo podle §302 a násl. tr. ř. rozhodnuto ohledně obviněného S. K. konat řízení proti uprchlému, nelze považovat za odpovídající zákonu. Ze skutečnosti, že se obviněný nezdržuje na území Č. r., o trestním řízení ví a k jeho úkonům se nedostavuje, nelze dovozovat, že se pobytem v cizině vyhýbá trestnímu řízení, jak to učinil soud prvního stupně. V daném případě absentovalo nejen řádné a v souladu s trestním řádem realizované předvolání obviněného k hlavnímu líčení, které není možno nahrazovat (např. sdělením od obhájce), ale též skutkově náležitě podložený závěr, že obviněný jedná způsobem, který odůvodňuje aplikaci ustanovení §302 a násl. tr. ř. Nutno upozornit, že bylo nepřípustné doručovat obviněnému soudní písemnosti (předvolání k hlavnímu líčení) poštou, jak to učinil prvostupňový soud. Podle §427 odst. 4 tr. ř. platí, že doručení písemnosti osobě v cizím státě poštou je možné, jen stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Č. r. vázána. Jelikož ve vztahu Č. r. a R. f. není tento zákonný požadavek splněn, je doručování rozhodnutí a písemností z trestního řízení do R. f. úkonem právní pomoci, o jehož provedení je nutno cizozemský justiční orgán požádat.
Konstatované vady řízení nenapravil v odvolacím řízení ani Městský soud v Praze. Proto argumentaci, jak vyplývá z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení, že se obviněný zdržuje ve své vlasti, aby se vyhnul trestnímu stíhání, neboť se vyhýbá úkonům trestního řízení a nedostavuje se ani k soudu, ačkoli byl řádně obeslán, nelze akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 8 To 159/2008, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 3 T 109/2006, a to v části týkající se obviněného S. K. Rovněž ohledně jeho osoby zrušil předcházející řízení, a to ode dne 17. 3. 2006, kdy v důsledku záznamu státního zástupce bylo konáno řízení proti uprchlému, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Současně zrušil i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť zjištěná podstatná vada řízení byla založena již před podáním obžaloby.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k