ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.722.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 722/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. V. L., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 9 To 139/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 2 T 45/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 2 T 45/2007, byl obviněný Ing. V. L. (dále jen „obviněný“) uznán vinným [v bodech 1) a 2)] dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a dvěma trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 9 To 139/2008, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Z. K. dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soud prvního stupně pochybil, jestliže hodnotil společenskou nebezpečnost skutku nikoliv jako materiální podmínku trestnosti, ale až když přikročil ke stanovení druhu a výměry trestu, a že soud druhého stupně se přítomností materiálního znaku trestného činu nezabýval vůbec. V této souvislosti shledal, že se soudy nižších stupňů vůbec nevypořádaly s jeho obhajobou argumentující nepatrnou nebezpečností jeho jednání pro společnost, která za individuálních okolností může zahrnout potřebu přeparkovat vozidlo nebo vyhledat lékaře. Uzavřel, že jelikož soud prvního stupně nevyhodnotil materiální znak trestnosti vedle znaků trestnosti formálních, jeho rozhodnutí trpí zásadní vadou, protože spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, resp. že ačkoliv tato vada nebyla vytčena v odvolání, jedná se nepochybně o vadu, jež má rozhodující vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno, a tudíž i rozhodnutí odvolací soudu trpí zásadní vadou, neboť odvolací soud nepřihlédl k vadě rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajské soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 9 To 139/2008, a rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 2 T 45/2007, zrušil, a věc vrátil Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Shledal, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá vadné hodnocení důkazů, na jehož základě soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému závěru o tom, že spáchal trestný čin. Následně konstatoval, že námitky obviněného o nenaplnění materiálního znaku skutkové podstaty, jíž je společenská nebezpečnost jeho jednání, lze pod uvedený dovolací důvod formálně podřadit. Vzápětí ovšem dodal, že tyto výhrady jsou zjevně neopodstatněné. Prohlásil, že s obhajobou obviněného se podrobně a konkrétně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně.
Dále uvedl, že z obsahu podaného dovolání je zjevné, že obviněný shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť spatřuje vady rozhodnutí soudu prvního stupně zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v tom, že soud odvolací zamítl opravný prostředek podle §256 tr. ř., aniž by odstranil vadu, kterou je předcházející rozhodnutí zatíženo. Uzavřel, že námitky obviněného uplatněné v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné, a není tudíž naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a seznal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v době, kdy rozhodnutím soudu druhého stupně pravomocně skončilo trestní stíhání obviněného, neměl obviněný obhájce. Usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 30. 5. 2008 (viz doručenka na č. l. 74 spisu). Pro úplnost lze poznamenat, že obviněnému bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno ještě dne 20. 2. 2009 (viz protokol na č. l. 108 spisu), toto doručení však nemělo žádný vliv na běh lhůty pro podání dovolání. V případě vícerého doručení témuž subjektu je totiž rozhodný (pro počítání lhůty k podání opravného prostředku) okamžik doručení prvního (viz rozhodnutí č. 41/1989 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).
K tomu je na místě dodat, že u obviněného nebyly v době pravomocného skončení trestního stíhání, v době doručení rozhodnutí soudu druhého stupně a po celou dobu běhu dovolací lhůty dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 a §36a odst. 2 tr. ř.
Poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením §60 odst. 2 tr. ř. a §265e odst. 1 tr. ř. připadl na středu dne 30. 7. 2008. Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce JUDr. Z. K. až dne 9. 4. 2009 (viz dovolání a obálka na č. l. 119 až 123 spisu).
Nejvyššímu soudu proto nezbylo než uzavřít, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř.
Na tomto závěru nemohou nic změnit skutečnosti, jež Nejvyšší soud z trestního spisu také zjistil. V přípisu ze dne 5. 6. 2008 (založen na č. l. 92 spisu), jenž nalézacímu soudu došel dne 10. 6. 2008 a jenž obviněný nepodal prostřednictvím obhájce, obviněný mj. uvedl: „Proto se “DOVOLÁVÁM“ k Nejvyššímu soudu ČR,…“ V přípisu ze dne 30. 6. 2008 (založen na č. l. 98 spisu), který byl nalézacímu soudu doručen dne 4. 7. 2008 a který rovněž obviněný nepodal prostřednictví svého obhájce, obviněný poznamenal, že: „Jsem přesvědčen, že mé “DOVOLÁNÍ“ k Nejvyššímu soudu ČR se nemine účinkem a bude spravedlivě posouzeno.“ V návaznosti na referát ze dne 20. 10. 2008 (založen na č. l. 98 spisu) bylo obviněnému zasláno sdělení soudu, v němž byl znovu (tak jako v rozhodnutí odvolacího soudu) poučen, že ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. může podat dovolání pouze prostřednictvím svého obhájce (toto sdělení si obviněný převzal dne 16. 12. 2008 viz dodejka na č. l. 98 spisu). Přípisem ze dne 24. 1. 2009 (založen na č. l. 100 spisu) obviněný opětovně (stejně jako v přípisech výše citovaných) požádal o přidělení zástupce ex offo. Usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 2 T 45/2007 (založeno na č. l. 109 spisu), byl podle §33 odst. 2 tr. ř. obviněnému v posuzované trestní věci přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Opatřením Okresního soudu Praha - východ ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 2 T 45/2007 (založeno na č. l. 111 spisu), pak byl obviněnému podle §39 tr. ř. ustanoven obhájce JUDr. Z. K. Toto opatření, včetně rozhodnutí soudů nižších stupňů, přípisů obviněného založených na č. l. 92 a 100 spisu a výzvy k odstranění vad dovolání ze dne 9. 3. 2009 (založena na č. l. 110 spisu), bylo jmenovanému obhájci doručeno dne 27. 3. 2009 (viz doručenka na č. l. 109 spisu).
V daných souvislostech je nutné v prvé řadě upozornit, že s ohledem na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, zákon výslovně stanoví, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, resp. že podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen(§265d odst. 2 tr. ř.). V tomto směru byl obviněný, jak již uvedeno, v rozhodnutí soudu druhé instance řádně poučen.
V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že přípisy obviněného ze dne 5. 6. 2008 a ze dne 30. 6. 2008 (v textu označené jako dovolání), jimiž se obviněný domáhal přezkumu v rámci dovolacího řízení, které nebyly podány prostřednictvím obhájce, nejsou způsobilé k tomu, aby o nich Nejvyšší soud rozhodl v dovolacím řízení. Podání obviněného, jež nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, nemá v dovolacím řízení žádné právní účinky, a to ani z hlediska případného zachování dovolací lhůty uvedené v §265e tr. ř. Učinil-li tedy obviněný takové podání sice ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně, ale dovolání podal prostřednictvím svého obhájce až po uplynutí této lhůty, jde o dovolání podané opožděně a jako takové ho dovolací soud odmítne podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 4/2004, pod č. 679).
Jinak řečeno, pokud v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) obviněný nepodá dovolání prostřednictvím obhájce, lhůta mu marně uplyne, a to i v případě, že v jejím průběhu sám adresoval příslušnému soudu vlastnoručně vyhotovené podání, jímž se domáhal přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu v dovolacím řízení.
Dále je nutno konstatovat, že ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., podle něhož, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci (a zákonnému zástupci), běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, se neuplatní, jestliže v době, kdy řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby. V takovém případě se opis rozhodnutí soudu druhého stupně doručuje toliko obviněnému, a to i tehdy, jestliže v průběhu dovolací lhůty soud obviněnému ustanovil obhájce (tím spíše to platí pro situaci, kdy obhájce byl ustanoven po skončení dovolací lhůty). Proto je z hlediska běhu lhůty k podání dovolání bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí napadeného dovoláním takto ustanovenému obhájci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 583/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 38/2007, pod č. 1015).
Na tomto místě je třeba znovu připomenout, že v předmětné věci v době, kdy řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby (ten nebyl dán ani po celou lhůtu k podání dovolání).
Za popsané situace proto nemělo na otázku běhu dovolací lhůty z hlediska obviněného vliv doručení rozhodnutí odvolacího soudu obhájci JUDr. Z. K. po jeho ustanovení obhájcem obviněného (v opatření, jímž k ustanovení došlo, je navíc nesprávně uvedeno, že jsou dány důvody nutné obhajoby podle §36a odst. 2 tr. ř.). Totéž platí i pro obhájci doručenou výzvu k odstranění vad dovolání. Tato výzva postrádala jakékoliv opodstatnění. Byla totiž reakcí na samostatná podání obviněného, která však, jak již shora vyloženo, nejsou dovoláním, přičemž postup podle §265h odst. 1 tr. ř. se váže výlučně na dovolání obviněného řádně podané prostřednictvím jeho obhájce. Ani tato výzva tak neměla žádné účinky z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání.
Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Pro úplnost lze ještě dodat, že vzhledem k rozvedeným skutečnostem nepřicházela v úvahu aplikace ustanovení §265e odst. 3 tr. ř., podle něhož je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody musel Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítnout. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně 24. června 2009
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý