ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.999.2009.1
sp. zn. 6 tdo 999/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 dovolání, které podal obviněný D. F. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 117/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 133/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. F. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 1 T 133/2008, byl obviněný D. F. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
1) dne 3. 9. 2006 v P., ul., nezjištěným způsobem vnikl kolem 22.00 hod. do bytu poškozené J. H. a ačkoliv byl J. H. vyzýván, aby byt opustil, neuposlechl, v bytě se nadále zdržoval přes její nesouhlas, v rámci slovního konfliktu J. H. vyhrožoval zabitím, v ruce držel lovecký nůž, chytil ji za triko pod krkem, dostrkal ji do ložnice, kde ji hodil na postel, snažil se ji bodnout nožem, který stále držel v ruce, poškozené se však podařilo ráně vyhnout, následně si obkročmo sedl na poškozenou, již ležící na zádech, levou rukou ji chytil pod krkem a opět se ji pokusil bodnout nožem, a to do horní poloviny těla, avšak poškozené se podařilo ránu opět vykrýt a nůž se tak zapíchl do matrace, nakonec se poškozené podařilo obviněného uklidnit tak, že jí uvolnil ruce a pustil ji a následně při opuštění bytu odcizil poškozené z kabelky nejméně mobilní telefon zn. Nokia 6030 v hodnotě 1.600,- Kč, včetně 3 ks SIM karet v hodnotě 750,- Kč, peněženku v hodnotě 70,- Kč, s obsahem 3.000,- Kč v hotovosti, čímž způsobil poškozené J. H. na odcizených věcech podle znaleckého posudku škodu ve výši 2.420,- Kč a odcizením finanční hotovosti ve výši 3.000,- Kč, celkovou škodu ve výši 5.420,- Kč,
2) v době nejméně od 2. 6. 2006 do 3. 9. 2006 se zdržoval na území Č. r., přestože mu byl uložen trest vyhoštění rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 52/2006 ze dne 29. 5. 2006, který nabyl právní moci dne 29. 5. 2006 s lhůtou vycestování z Č. r. nejpozději 2. 6. 2006.
Takto popsaným jednáním podle soudu prvního stupně obviněný spáchal:
- v jednočinném souběhu pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. [v bodě 2) výroku].
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §222 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 5. 2007, sp. zn. 2 T 156/2007, jakož i všechny další výroky obsahově navazující, pokud pozbyly podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 117/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny výroky) napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle jeho názoru „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Konstatoval, že soudy prvního i druhého stupně nevyčerpaly všechny zákonné možnosti pro správné a úplné zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak má na mysli ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Uvedl, že jako nepřezkoumatelné se mu jeví tvrzení soudu druhého stupně citované na str. 4 usnesení, že „při ohledání místa činu zjištěná díra v prostěradle potvrzuje pravdivost výpovědi poškozené“. Namítl, že soud neprovedl žádný důkaz směřující ke zjištění doby, kdy vlastně a kým byla tato díra v prostěradle učiněna, když v uvedeném směru zůstalo důkazní řízení neúplné. Nebylo vůbec prokázáno, zda nějaký útok nožem z jeho strany nastal. Pokud zjištěná krev nemá s předmětnou událostí nic společného, jak tvrdí poškozená, tak ani díru v prostěradle nemusel dovolatel učinit. Mohla být staršího data, anebo ji mohla dodatečně udělat sama poškozená, aby jej co nejvíce očernila. V této souvislosti obviněný namítl, že chybí jakýkoliv důkaz, např. nějakého odborníka, prokazující, že díru do prostěradla učinil právě on. Rovněž nebylo s jistotou prokázáno, zda vůbec v ruce držel nůž, neboť na něm nebyly shledány žádné daktyloskopické stopy dokazující skutečnost, že to byla jeho osoba, která se pokusila poškozenou bodnout. Podle obviněného měl i zde soud vyžádat názor odborníka. Současně shledal jako nesprávný názor soudu druhého stupně, že „držení poškozené obžalovaným pod krkem nemuselo mít nutně za následek vznik hematomu na krku“. Toto konstatování označil za pouhou domněnku, nepodloženou názorem odborníka. Obviněný vytkl, že lékařskou zprávu, jež obsahuje pouze údaje o hematomech na pažích poškozené, nelze vykládat zjednodušeně, a to jako důkaz prokazující pravdivost výpovědi J. H. a současně jako usvědčující důkaz v jeho neprospěch, pokud v ní není nic dalšího obsaženo, a soud nevyžádal doplněk zprávy. Taktéž označil za nepřezkoumatelné tvrzení odvolacího soudu na str. 4 usnesení, že „Před obvodním soudem nebyl proveden žádný důkaz svědčící o tom, že by na noži obžalovaného byly daktyloskopické stopy obžalovaného“.
Závěrem dovolání obviněný namítl, že soud nevyčerpal všechny kroky ke zjištění objektivní pravdy, neboť skutkový stav nebyl zjištěn úplně a bez jakýchkoliv pochybností, a tudíž je nesprávný závěr soudů o jeho vině, čímž došlo k porušení zásady vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vymezen v zákoně. Konstatoval, že jde o procesní důvod dovolání, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení řádně přezkoumáno, a poté podle §256 tr. ř. zamítnuto. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu proto nemohlo v předmětné věci nastat.
Dále státní zástupce uvedl, že Nejvyšší soud je v dovolacím řízení vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, když zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění), což se však v posuzované věci nestalo. Uzavřel, že dovolání, byť se formálně opírá o zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě, bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však obviněný žádný dovolací důvod neuplatnil.
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v mimořádném opravném prostředku námitky, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Podstatou dovolacích námitek obviněného je v podrobnostech tvrzení, že soudy obou stupňů nedostatečně a chybně zjistily skutkový stav věci, jímž je jeho osobě mimo jiné kladeno za vinu fyzické napadení poškozené J. H. v jejím bytě, a to i za použití nože, v čemž spatřuje porušení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Rovněž vytýká, že nebyly provedeny všechny k objasnění věci potřebné důkazy, což vše mělo vést k nesprávnému závěru o jeho vině. V namítaném směru ale nelze napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení posuzovat úplnost dokazování a postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i argumentačně doplnil Městský soud v Praze na str. 3 až 5 odůvodnění napadeného usnesení. Rovněž uvedl, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k