ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1001.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1001/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. září 2009 o dovolání obviněného P. W. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 9 To 79/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 150/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. W. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 3 T 150/2008, byl obviněný P. W. uznán vinným pod bodem I. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., a pod bodem II. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., z části dokonaným a z části ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za jednání pod bodem I. byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 423/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod bodem II. výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu 5 roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 5. 2008, sp. zn. 22 T 60/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu směřující proti výroku o vině pod body II. 2), II. 6), a proti výroku o trestu.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 9 To 79/2009, bylo odvolání obviněného P. W. podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uvedl, že předsedkyně senátu Městského soudu v Praze jej označila za nenapravitelného recidivistu, že „obžalovanému to bylo jedno, prostě cítil kořist a zdála se mu prostě ta překážka v podobě dveří překonatelná a udělal cokoliv, aby se tam dostal.“ Dále podle obviněného po vyhlášení usnesení odvolacího soudu předsedkyně senátu mimo jiné uvedla, že u obviněného „apelovat na nějaký snad výchovný trest nebo snad nějakým způsobem mu přihlížet v jeho prospěch, vůbec nepřipadá v úvahu.“ Z těchto výroků předsedkyně senátu odvolacího soudu obviněný dovodil její podjatost a dodal, že jeho věc měla být posuzována nestranným a nezaujatým soudem. Právo na nestranné posouzení věci podle něj nelze aplikovat rozdílně u osob bez trestní minulosti a u osob s trestní minulostí, protože takový selektivní přístup by nepochybně mařil vlastní účel trestního řízení, kterým je mimo jiné předcházení a zamezování trestné činnosti, když nelze od obviněných, vůči kterým soud postupuje tímto selektivním způsobem očekávat, že budou dodržovat pravidla vynucovaná soudy za situace, kdy by samy tyto soudy nepostupovaly v souladu s procesními předpisy a nerozhodovaly věci spravedlivě.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že jeho vina nebyla prokázána beze všech pochybností, pokud jde o skutky uvedené pod body II. 2), II. 6) rozsudku soudu prvního stupně, neboť svědci nebyli důvěryhodní a nenacházeli se na místě činu v době, kdy měly být skutky spáchány. Skutky mohl spáchat někdo jiný, a protože jeho vina nebyla prokázána beze všech pochybností, měl soud postupovat podle zásady in dubio pro reo. V podrobnostech odkázal obviněný na obsah odvolání.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutku ad I. z hlediska otázky jeho souběhu se skutky ad II. Podle obviněného posouzení vztahů těchto skutků jak samostatných trestných činů mělo vliv na to, že soud nepostupoval při ukládání trestu podle §37a tr. zák. a neuložil obviněnému jediný trest odnětí svobody za všechny dílčí skutky, ale naopak uložil mu zvlášť trest za skutek pod bodem ad I. a zvlášť za skutky pod bodem ad II., což je pro obviněného nevýhodné a navíc výměra uložených trestů je podle názoru obviněného nepřiměřená.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 9 To 79/2009, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla k námitkám, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., že tyto námitky mají abstraktní ráz a nezakládají důvodné pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu JUDr. Burianové.
Námitky, které obviněný opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. týkající se skutků pod body II. 2), II. 6) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť jde o námitky, které směřují proti způsobu hodnocení důkazů, přičemž takovými námitkami není naplněn uplatněný dovolací důvod. Stejně tak námitky týkající se posouzení skutku jako dvou trestných činů nejsou opodstatněné. Podle nejvyšší státní zástupkyně je zcela irelevantní polemika obviněného v té části, v níž poukazuje na skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, přičemž aplikace §37a tr. zák. přichází v úvahu až tehdy, bude-li obviněný postaven před soud. Ohledně té části námitek, že soudy nehodnotily všechny okolnosti významné pro posouzení pokračování v trestném činu a omezily se pouze na posouzení časového odstupu mezi skutky ad I. a ad II., nejvyšší státní zástupkyně odkázala na úvahy rozvedené v odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze. Poukázala také na to, že mimo tyto závěry, které se týkají časové přetržky takřka 9 měsíců v páchání trestné činnosti, která vylučuje posouzení jednání obviněného jako pokračování v trestném činu, existuje v daném případě i předěl ve smyslu ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. Obviněný se trestného činu krádeže pod bodem ad I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu dopustil jednáním dne 1. 7. 2007 a pokračujícího trestného činu krádeže pod bodem ad II. jednáním v časovém rozmezí od 29. 3. 2008 do 2. 7. 2008. Mezi tím dne 6. 11. 2007 spáchal trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 423/2007. Sdělení obvinění ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 123/2007, je mezníkem, který ukončuje skutek při pokračování v trestném činu a obviněný se nemůže domáhat posouzení skutků, za které byl odsouzen, jako jednoho pokračujícího trestného činu. Protože nejde o pokračování v trestném činu, ale trestné činy jsou v souběhu, soud správně ukládal souhrnný trest za použití §35 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. W. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Navrhla, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známá a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Již ze zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu je zcela zřejmé, že námitky obviněného jej nenaplňují. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 150/2008 nevyplývá, že by obviněný postupoval ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle obviněného předsedkyně senátu odvolacího soudu měla o něm hovořit jako o nenapravitelném recidivistovi až při odůvodnění usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že je povinností soudu vyslovit při odůvodnění odsuzujícího rozhodnutí odsudek pachatele a poukázat na jeho trestní minulost. Z opisu rejstříku trestů je zřejmé, že obviněný byl již 15x soudně trestán za majetkovou trestnou činnost a ani výkon nepodmíněných trestů nevedl k jeho trvalé nápravě. Předsedkyně senátu pak tuto skutečnost demonstrovala tím, že jej označila za nenapravitelného recidivistu, což mělo v případě obviněného reálný podklad vzhledem k jeho četným odsouzením a páchání další trestné činnosti krátce po odpykání předcházejícího nepodmíněného trestu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je obsahově spojen s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud především poukazuje na to, že skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu přezkoumat rozhodnutí napadené dovoláním. Takovými skutkovými námitkami jsou námitky směřující proti nevěrohodnosti svědků u skutků pod body II. 2), II. 6) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. K námitkám nesprávného právního posouzení skutků, zda jde o souběh či pokračování v trestném činu, Nejvyšší soud odkazuje na správné a vyčerpávající odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 9 To 79/2009, na str. 4 – 6 tohoto odůvodnění. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není důvodem dovolání tvrzená nepřiměřenost trestu. Uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. proto nebyly námitkami obviněného naplněny.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. W. jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek