ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1018.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1018/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. listopadu 2009 o dovolání obviněné Ing. M. R. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 3 To 34/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 8/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 53 T 8/2004, byla obviněná Ing. M. R. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a byla podle §250 odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. za použití §40 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a byl nad obviněnou vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost nahradit ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil škodu, kterou způsobila trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené společnosti S. T., s. r. o., se sídlem K., L., ve výši 9.481.267 Kč a poškozené společnosti Z. P., a. s., se sídlem H., V., částku ve výši 2.925.000 Kč na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná Ing. M. R. odvolání proti výroku o vině a státní zástupce podal odvolání proti výroku o trestu v neprospěch obviněné. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 3 To 34/2009, zamítl odvolání obviněné a státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázala zejména na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 3 To 102/2008, jímž zrušil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že vykazuje závažné vady, které spočívají především v nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění a v tom, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle obviněné se důkazní situace nijak zásadně nezměnila ani v případě nového rozhodnutí soudu prvního stupně a má za to, že nebyly odstraněny pochybnosti o její vině. Obviněná je přesvědčena, že zejména chybí důkazy svědčící o jejím podvodném úmyslu, tedy že měla vědět od počátku svého jednání o skutečné podstatě nezákonných odběrů lihu. Závěry soudů obou stupňů o její vině jsou podle ní založeny výlučně na rozporuplných výpovědích svědků J. P. a Ing. L. H. V celém řízení údajně nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval její vědomou aktivní účast na trestném jednání. Proto je obviněná přesvědčena, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů považuje obviněná za nelogické, když na jedné straně označil trestnou činnost obviněné za profesionální, a na druhé straně považuje její jednání za naivní, když sama realizovala obchody a nechala své jméno vepsat na příslušné dokumenty. Vzhledem k rozpornému hodnocení provedených důkazů má obviněná za to, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Pokud soudy dospěly k závěru, že se svého jednání měla dopustit po vzájemné domluvě s osobami vydávajícími se za MUDr. P. H. a P. Š., tak je přesvědčena, že tyto závěry jsou v příkrém rozporu s provedeným dokazováním.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby sám ve věci rozhodl a zprostil ji obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření uvedla, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Při posuzování oprávněnosti tvrzení obviněné o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Pokud jde o argumentaci obviněné předloženou v dovolání, nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že obviněná primárně zpochybňuje hodnocení důkazů a správnost skutkových zjištění, a konstatovala, že tyto námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s ostatními dovolacími důvody, byť neuplatněnými.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné Ing. M. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Obviněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla nesprávné hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, které podle ní dospěly k nesprávnému závěru o tom, že spáchala trestný čin. Nejvyšší soud shledal, že obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou. Ve skutečnosti obviněná uplatnila pouze námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněná je přesvědčena, že zejména chybí důkazy svědčící o jejím podvodném úmyslu, závěry soudů obou stupňů o její vině jsou podle ní založeny výlučně na rozporuplných výpovědích svědků J. P. a Ing. L. H. a dodala, že v celém řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval její vědomou aktivní účast na trestném jednání. Těmito námitkami však obviněná nenamítla nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze vytkla soudům nižších stupňů způsob, jakým hodnotily provedené důkazy, čímž napadla soudy učiněná skutková zjištění.
Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obviněná tak sice formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Obviněná považuje hodnocení důkazů soudy nižších stupňů za nelogické, mezi důkazní situací a skutkovými závěry spatřuje zásadní rozpor a je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však neshledal namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněné, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky, přičemž i právní posouzení skutku plně odpovídá skutkovému zjištění.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek