ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1033.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1033/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2009 o dovolání, které podal obviněný Mgr. R. P. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 114/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 2 T 114/2008, byl obviněný Mgr. R. P. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou na tři léta při současném vyslovení dohledu nad obviněným. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněné Mgr. K. K.
Jako pokus trestného činu posoudil Okresní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 1. 5. 2006 s účinností od 2. 5. 2006 uzavřel s obchodní společností K. p., a. s., pojistnou smlouvu o pojištění podnikatelských rizik se záměrem, aby škoda, která již předtím vznikla při jím prováděné rekonstrukci domu Mgr. K. K. v T., okr. O., mohla být uplatněna jako pojistná událost s nárokem na pojistné plnění, a dne 30. 5. 2006 pojišťovně oznámil, že dne 10. 5. 2006 došlo k této události, na podkladě které měla být Mgr. K. K. odškodněna částkou 245.460,- Kč za škodu na movitých věcech a částkou 660.724,- Kč za škodu na nemovitosti, avšak poté, co pojišťovna vyplatila Mgr. K. K. částku 100.000,- Kč jako zálohu na pojistné plnění, další pojistné plnění odmítla vyplatit.
Odvolání obviněného Mgr. R. P. a odvolání státního zástupce podané ohledně obviněné Mgr. K. K. byla usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 55 To 66/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný Mgr. R. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto dovolacího důvodu spatřoval v aplikaci ustanovení §250a odst. 4 tr. zák., neboť soudy za škodu, která hrozila z posuzovaného jednání, považovaly celý rozsah uplatněného nároku na pojistné plnění. Vyjádřil názor, že soudy měly za hrozící škodu považovat částku, kterou by pojišťovna na pojistném plnění skutečně vyplatila, pokud by uplatněný nárok akceptovala. Poukázal na praxi běžně spočívající v tom, že pojišťovny nenahrazují škodu ve výši, která je uplatněna, ale posoudí si škodu samy a vyplatí nižší než uplatněnou částku. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 580/2002. Obviněný Mgr. R. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí jeho věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Především je nutné konstatovat, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 580/2002, které bylo publikováno pod č. 29/2003 Sb. rozh. tr., se týká skutkově zcela odlišného případu. Šlo o právní posouzení skutku, který spočíval v tom, že pachatel při uplatnění nároku na náhradu škody z titulu havarijního pojištění uvedl, že k dopravní nehodě došlo jinak, a tím nadsadil škodu, která na jeho vozidle vznikla při dopravní nehodě, neboť do ní zahrnul i taková poškození vozidla, k nimž při nehodě nedošlo. Základní odlišnost uvedeného případu byla v tom, že pachatel měl uzavřené havarijní pojištění, dopravní nehoda byla skutečnou pojistnou událostí a s ohledem na nadsazení škody bylo jen třeba, aby od celkové výše uplatněného nároku na pojistné plnění byla odečtena částka reprezentující náhradu té škody, která při pojistné události skutečně vznikla, neboť v tomto rozsahu byla náhrada škody oprávněná. Od toho se posuzovaný případ obviněného Mgr. R. P. liší sice na jedné straně v tom, že byla uplatněna náhrada škody, o které nebylo zjištěno, že by co do rozsahu byla nadsazena, avšak na druhé straně v tom, že vznik této škody ve skutečnosti vůbec neměl povahu pojistné události, neboť škoda vznikla před tím, než obviněný uzavřel smlouvu o pojištění podnikatelských rizik. Právní názor, na kterém je založeno rozhodnutí č. 29/2003 Sb. rozh. tr., je proto ve věci obviněného Mgr. R. P. neaplikovatelný.
Pro posouzení skutku, jehož pachatelem je obviněný Mgr. R. P., je významné, že obviněný odpovídal za škodu, která v rámci jeho podnikání vznikla při rekonstrukci domu Mgr. K. K. proniknutím dešťové vody poté, co byla odstraněna střešní krytina a konstrukce a co nechal dům bez ochrany proti dešti. Zatečením dešťové vody došlo k silnému promáčení domu. Takto vzniklou škodu si Mgr. K. K. nechala posoudit znalci s tím, že podle jejich posudků škoda na movitých věcech nacházejících se v domě byla 245.460,- Kč a škoda na samotném domě byla 660.724,- Kč. Náhradu této škody Mgr. K. K. požadovala. V době, kdy škoda vznikla, nebyla odpovědnost obviněného kryta pojištěním podnikatelských rizik, neboť jeho dřívější pojištění zaniklo, obviněný neměl uzavřenou platnou pojistnou smlouvu a novou pojistnou smlouvu uzavřel až po vzniku škody. Obviněný si byl vědom toho, že nově uzavřená pojistná smlouva se na vzniklou škodu nevztahuje, a proto předstíral, že škoda vznikla až po uzavření této smlouvy. Uplatněný nárok na náhradu škody byl v celém rozsahu evidentně neoprávněný z toho důvodu, že škoda ve skutečnosti vůbec nevzešla z pojistné události. Za tohoto stavu je jasné, že posuzované jednání bezprostředně směřovalo k vylákání celé částky, která byla z titulu pojistného plnění uplatněna vůči pojišťovně, aniž bylo důvodu cokoli od této částky odečítat. Pokud by měl být na posuzovanou věc aplikován právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho usnesení ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 580/2002, musela by být od uplatněné výše náhrady škody odečtena částka, která byla uplatněna oprávněně. V posuzované věci obviněného Mgr. R. P. však jde o situaci, kdy uplatněný nárok na náhradu škody nezahrnuje žádnou částku, která by byla uplatněna oprávněně, a to právě proto, že uplatněný nárok se ani zčásti nezakládá na skutečné pojistné události kryté pojištěním. Nejvyšší soud se tedy ztotožnil se soudy obou stupňů v tom, že škodou hrozící z posuzovaného jednání obviněného byla celá částka požadovaná od pojišťovny ve formě uplatněného nároku na pojistné plnění. Tato škoda v celkové výši 906.184,- Kč je značnou škodou ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., a proto je právní posouzení skutku podle §250 odst. 4 tr. zák. správné.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Mgr. R. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec