ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1044.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1044/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2009 o dovolání obviněného K. H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 50 To 133/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 153/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 32 T 153/2008, byl obviněný K. H. uznán vinným pod body 1) a 2) rozsudku trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) rozsudku pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 4) rozsudku trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické se sexuologickým zaměřením v ústavní formě.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 50 To 133/2009, zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu Plzeň město ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 32 T 153/2008, ve výroku o trestu a o uložení ochranného léčení a podle §259 odst. 3 tr. ř. odsoudil obviněného K. H. podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu uložil ochranné psychiatrické léčení se sexuologickým zaměřením v ústavní formě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 50 To 133/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výroku o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku o trestu. Dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že Okresní soud Plzeň-město nesprávně právně kvalifikoval skutek pod bodem 3) rozsudku tohoto soudu jako pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák. a dále je přesvědčen, že soud nesprávně hmotně právně posoudil okolnosti rozhodné pro výměru trestu. Obviněný předně namítl nesprávná skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě rozsudku. Poukázal na výpověď poškozené Ž. O., která se vyjádřila tak, že po té, co vyskočila z výtahu, ji nechal obviněný odejít do bytu. Za těchto okolností lze podle něj konstatovat, že dobrovolně upustil od dalšího jednání. Obviněný tvrdí, že z popisu skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně nelze učinit jednoznačný závěr o subjektivních znacích trestného činu. Posouzení subjektivní stránky jeho jednání musí odpovídat provedenému dokazování, přičemž s odkazem na výpověď poškozené Ž. O. nelze jednoznačně učinit závěr o tom, že měl v úmyslu vykonat na poškozené soulož. Obviněný na podporu svého tvrzení zmínil též závěry znaleckého posudku znalce z odvětví psychiatrie, z něhož údajně vyplývá, že je sporné, zda jeho jednání směřovalo k pohlavnímu styku. Upozornil na to, že znalec ve zmíněném znaleckém posudku učinil závěr, že jeho ovládací schopnosti v době spáchání trestného činu byly podstatně snížené. Obviněný je proto přesvědčen, že Krajský soud v Plzni jako soud odvolací učinil nesprávný právní závěr o tom, že jeho jednání směřovalo k dokonání trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák. a tvrdí, že skutek měl být správně právně kvalifikován jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky i proti druhu a výměře trestu. Podle jeho mínění Krajský soud v Plzni nesprávně aplikoval ustanovení §32 odst. 1 tr. zák., protože mělo být použito ustanovení §32 odst. 2 tr. zák.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil výrok o vině pod bodem 3) rozsudku Okresního soudu Plzeň město ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 32 T 153/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 50 To 133/2009, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, a aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o posouzení skutku pod bodem 3) citovaného rozsudku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a o uložení přiměřeného trestu.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že námitky obviněného jsou ve své podstatě jen opakováním argumentace, kterou obviněný uvedl v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Plzni se zabýval všemi výhradami obviněného a své rozhodnutí řádně a podrobně odůvodnil. Nejvyšší státní zástupkyně se ztotožnila s právním posouzením věci tak, jak je provedl soud prvního stupně i soud odvolací, přičemž odkázala na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který své závěry přiléhavě odůvodnil. Nejvyšší státní zástupkyně proto považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Dodala, že obviněný podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i výhrady ke stanovení druhu a výměry trestu. Tyto námitky však neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jsou mimo rámec i jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., včetně důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněnému nebyl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, eventuálně takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení, nikoli otázkami procesně právního charakteru. Je přitom zásadně vázán obsahem vad vytýkaných rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo. Jako námitku právního charakteru je nutno považovat námitku obviněného, že z popisu skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně nelze učinit jednoznačný závěr o naplnění subjektivního znaku pokusu trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. k §241 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud je v případě řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů. Z popisu skutku v tzv. skutkové větě pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně jasně vyplývá, že: „obviněný držel poškozenou pod krkem, říkal jí, aby nekřičela a opakovaně po ní požadoval, aby se s ním ihned vyspala …“. Z toho vyjádření je zřejmé, že úmysl obviněného jednoznačně směřoval k tomu, aby přiměl poškozenou k pohlavnímu styku, a to jak fyzickým nátlakem, když jí chytil pod krkem a zatlačil do výtahu, tak i výhrůžkami zabitím v případě, že nebydlí sama, neboť měl v úmyslu vykonat soulož s poškozenou u ní doma.
K této námitce obviněného Nejvyšší soud uvádí, že ačkoli jde o námitku právního charakteru, opřel ji o argumenty skutkové, jimiž napadá skutková zjištění soudů nižších stupňů. Obviněný tak, jak koncipoval své dovolání, nenamítl nesoulad popisu skutku s jeho právní kvalifikací, nýbrž změny právní kvalifikace namítaného skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně se snaží dosáhnout teprve v návaznosti na změnu skutkových zjištění. S cílem prosadit svou verzi skutkových zjištění, obviněný zpochybnil hodnocení provedených důkazů, a to výpovědi poškozené Ž. O., jakož i znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Takovéto námitky však nelze akceptovat v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že námitka obviněného týkající se subjektivní stránky trestného činu je zjevně neopodstatněná.
Obviněný uplatnil námitky i proti druhu a výměře trestu, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru Krajský soud v Plzni nesprávně aplikoval ustanovení §32 odst. 1 tr. zák. a po materiální stránce mělo být použito ustanovení §32 odst. 2 tr. zák. Námitky proti druhu a výměře trestu nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výhrady proti výroku o trestu lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů obviněný těmito námitkami nenaplnil jím uplatněný dovolací důvod ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněný se mylně domnívá, že Krajský soud v Plzni jako soud odvolací aplikoval ustanovení podle §32 odst. 1 tr. zák. Ve skutečnosti zmíněný soud neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení §32 odst. 1 ani odst. 2 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného K. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek