ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1095.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1095/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2009 o dovolání obviněného J. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 11 To 164/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 30/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 3. 2009, sp.zn. 3 T 30/2009, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Trutnově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. P. dne 6. 12. 2007 ve 13.00 hodin na silnici v obci K. L., okr. T., jako řidič nákladního automobilu zn. Mercedes Benz 814, nerespektoval maximální povolenou rychlost pro jízdu v obci, rychlostí 80 km/h projížděl mírnou nepřehlednou pravotočivou zatáčku, poté, co v protisměru spatřil osobní automobil zn. Škoda Felicia combi, které předjíždělo nákladní automobil zn. Tatra T 815, reagoval náhlým intenzivním brzděním, při němž na mokrém a kluzkém povrchu došlo ke smyku a pohybu vozidla obviněného do protisměru, kde se levou přední částí čelně střetlo s vozidlem zn. Škoda Felicia combi, které mezitím dokončilo předjíždění nákladního automobilu zn. Tatra T 815, a bylo odraženo na přední část tohoto vozidla, přičemž řidič osobního automobilu zn. Škoda Felicia combi MUDr. K. T. utrpěl závažná zranění, jimž na místě podlehl.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 11 To 164/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu spatřoval v tom, že skutek byl posouzen jako trestný čin a že měl být posouzen jen jako přestupek. Vyjádřil názor, že k nehodě nemohlo dojít, pokud by poškozený neprováděl nebezpečný předjížděcí manévr, který dokončil jen proto, že mu to umožnil řidič nákladního automobilu zn. Tatra T 815. Obviněný se podle svého přesvědčení dostal se svým vozidlem do smyku v důsledku náhlé překážky, kterou vytvořil poškozený. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že shodně s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily oba soudy, a že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný namítal nesprávné zjištění skutkového stavu věci. To podle obviněného vyplývalo z toho, že soudy nedostatečně hodnotily znalecký posudek z oboru silniční dopravy, který sám předložil, a vycházely z posudku znalce, kterého v přípravném řízení přibral policejní orgán. Okresní soud v Trutnově se znaleckým posudkem, který předložil obviněný, zabýval poté, co jím provedl listinný důkaz, porovnal ho se znaleckým posudkem, který vypracoval přibraný znalec, a v souladu s obsahem obou posudků konstatoval jejich shodu v základním zjištění týkajícím se rychlosti jízdy obviněného, zaznamenal jejich odlišnost ve stanovení rychlosti jízdy poškozeného a překlenul tento základní rozpor mezi oběma posudky logickou a adekvátně vysvětlenou úvahou, že jde o rozpor, který nemá na posouzení viny obviněného podstatný vliv. Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby do skutkového základu napadeného usnesení jakkoli zasahoval, neboť takový zásah může být jen zcela výjimečný, pokud ho odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. V dané věci se o žádný takový rozpor rozhodně nejedná, neboť rychlost jízdy obviněného byla spolehlivě zjištěna, aniž se v tomto ohledu posudky obou znalců rozcházejí, a průběh nehody byl spolehlivě zjištěn z výpovědí svědků, kteří ho sledovali, a z objektivně zjištěných okolností zachycených v protokole o nehodě v silničním provozu (včetně připojeného plánku místa a fotodokumentace).
Bez ohledu na to, jakou rychlostí jel poškozený při předjíždění nákladního automobilu zn. Tatra T 815, zůstává příčinou střetu přítomnost vozidla obviněného v levé polovině vozovky, tedy v protisměru, kam se obviněný dostal v důsledku náhlého intenzivního brzdění v reakci na předjížděcí manévr poškozeného. Potřeba náhlého intenzivního brzdění ovšem primárně vyplynula z toho, jakou rychlostí obviněný jel, tedy z toho, že šlo o rychlost 80 km/h. V této spojitosti nejde jen o to, že obviněný překročil limit 50 km/h stanovený pro rychlost jízdy v obci, ale také o to, že uvedenou rychlostí jel v nedostatečně přehledné, byť mírné, pravotočivé zatáčce. Ostatně skutečnost, že ke střetu došlo z hlediska obviněného v protisměrné polovině vozovky, svědčí o tom, že pokud by obviněný jel tak, aby nedostal své vozidlo do smyku a do protisměru, ke střetu by vůbec nedošlo, protože poškozený mezitím dokončil předjíždění a vrátil se na svou polovinu vozovky. Namítaná okolnost, že dokončit předjíždění poškozenému umožnil řidič nákladního automobilu zn. Tatra T 815, který podle zjištění Okresního soudu v Trutnově najížděl vpravo na krajnici a mimo vozovku, kde se nakonec s vozidlem převrátil, je v tomto kontextu bezvýznamná, nehledě na to, že řidič nákladního automobilu zn. Tatra T 815 vybočením vpravo ve skutečnosti reagoval na pohyb vozidla obviněného do protisměru, nikoli na předjížděcí manévr poškozeného. Rozhodně nelze akceptovat názor obviněného, že poškozený vytvořil překážku. Poškozený se svým vozidlem nebyl překážkou provozu na pozemních komunikacích podle §2 písm. ee) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, ale byl účastníkem provozu na pozemních komunikacích podle §2 písm. a) citovaného zákona.
V souladu se zjištěními týkajícími se způsobu jízdy poškozeného soudy učinily správný závěr, že jednání obviněného bylo – právě vedle jednání poškozeného – jednou z příčin střetu vozidel a smrtelného následku nehody, a na tomto podkladě vyvodily odpovědnost obviněného za trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí mimo jiné ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt. Znaky uvedeného trestného činu posuzovaný skutek evidentně naplňuje. Nejde proto jen o přestupek spočívající v překročení povolené rychlosti jízdy, nýbrž o odpovědnost za smrtelný následek, který z tohoto překročení vzešel, byť jen jako jedna z příčin, tedy o odpovědnost za trestný čin. Tomu, že příčinou smrtelného následku bylo také jednání samotného poškozeného, soudy daly odpovídající výraz v právním posouzení skutku potud, že porušení ustanovení §4 písm. a), b), c), §18 odst. 1, 4 zákona o silničním provozu, které jinak konstatovaly, neposoudily jako „porušení důležité povinnosti uložené podle zákona“ ve smyslu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §224 odst. 2 tr. zák. Na právním posouzení skutku proto není co měnit.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec