ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1106.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1106/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2009 o dovolání obviněného J. N. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 3 To 155/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 40/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 3 T 40/2008, byli obvinění J. N., J. P. a P. B. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzeni obviněný J. N. podle §235 odst. 2 tr. zák., 35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a obviněné J. P. a P. B. k podmíněným trestům odnětí svobody. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku podali všichni obvinění odvolání, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 3 To 155/2009. Z podnětu těchto odvolání byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě podle §258 odst. l písm. b) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obvinění byli uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a odsouzeni obviněný J. N. podle §235 odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a obviněné J. P. a P. B. k podmíněným trestům odnětí svobody. Znovu bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř.
Jako trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění – a předtím až na odchylky týkající se přesnosti popisu skutku i podle zjištění Okresního soudu v Ostravě – spočíval v tom, že obvinění J. N., J. P. a P. B. dne 13. 9. 2007 kolem 12,30 hodin v M. O., M., společně bouchali na vstupní dveře bytu poškozené K. H. v 11. poschodí takovou intenzitou, že poškodili dveře v okolí zámku, následně se na výzvu poškozené vrátili zpět ke dveřím bytu, obvinění J. N. a J. P. ve snaze dosáhnout otevření dveří bytu poškozenou počali do dveří bytu opakovaně kopat, a to i přes informaci poškozené, že dveře nejdou odemknout, a za kopání do dveří a výhrůžek zabitím, rozkopáním bytu a jeho podpálením albánskou mafií, pokud jim dveře neotevře, obvinění J. N. a J. P. požadovali po poškozené vydání telefonu, a když se podařilo obviněnému J. N. dveře vykopnout, čímž vznikla poškozené škoda ve výši 4 751 Kč, všichni tři obvinění proti vůli poškozené vešli do bytu, přes její výzvy k opuštění bytu tam setrvali, obvinění J. N. a J. P. ve výhrůžkách pokračovali, přičemž obviněný J. N. na adresu poškozené pronesl, že ji vyhodí z balkonu, tímto způsobem se po poškozené znovu domáhali vydání telefonu a z bytu odešli krátce po příchodu K. M., dcery poškozené. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině napadeného rozsudku obviněná P. B. toliko v bytě poškozené přes její nesouhlas setrvala, do výhrůžek ze strany ostatních dvou obviněných se přímo nezapojila, ale nevyjadřovala žádný nesouhlas s jejich jednáním a sama se poškozené na telefon dotazovala. Z dalších zjištění uvedených ve výroku o vině napadeného rozsudku je patrno, že poškozená vnímala výhrůžky a přítomnost všech obviněných v bytě jako hrozbu, kterou obvinění mohli uskutečnit. Z odůvodnění obou rozsudků je zřejmé, že obviněný se po poškozené domáhal vydání mobilního telefonu, který se mu předtím ztratil.
Obviněný J. N. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl jeho se týkající odsuzující část rozsudku. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), k), l) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. namítl, že „soud odvolací i soud prvního stupně chybně právně posoudily zjištěný skutkový stav” (bod VI na str. 3 dovolání) a že „nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje ...i ve výroku o povinnosti nahradit ... škodu” (bod VI na str. 4 dovolání). Dále obviněný pod uvedený dovolací důvod zahrnul námitky proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, z nichž svá skutková zjištění vyvodily. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. obviněný spojil s námitkou, že „v rozsudku nebylo uvedeno, v čem spočívá subjektivní stránka trestného činu” (bod VII na str. 4 dovolání). Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. obviněný vázal na předcházející dovolací důvody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že podstatná část dovolání se opírá o námitky, které nejsou zákonným dovolacím důvodem, a že pokud se zakládá na námitkách, které svým obsahem odpovídají zákonným dovolacím důvodům, je dovolání zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti je zřejmé, že by jeho projednání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která by měla být z jeho podnětu řešena, není po právní stránce zásadního významu.
K důvodu dovolání podle 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistily soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám předkládá. Dovolání tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na další dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám napadajícím skutková zjištění soudů.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor tu je zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Krajský soud v Ostravě, a provedenými důkazy rozhodně nejedná. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly především svědecké výpovědi poškozené a její dcery a s jejich obsahem korespondující protokol o ohledání místa činu a fotodokumentace. Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině se odvíjely od toho, že svědeckou výpověď poškozené označil za nevěrohodnou. K tomu je třeba jen dodat, že soudy zaznamenaly mimo jiné i protichůdnost svědecké výpovědi poškozené oproti výpovědím obviněných, kteří popírali spáchání činu, a překlenuly tento rozpor logickými a přesvědčivě zdůvodněnými úvahami, v jejichž rámci poukázaly zejména na to, že svědecká výpověď poškozené koresponduje s tím, co po příchodu domů vnímala její dcera (svědkyně K. M.), a se zjištěními vyplývajícími z výsledků ohledání. Ohledání, o němž obviněný namítal, že jde o nepřípustný důkaz, bylo provedeno s určitým časovým odstupem poté, co poškozené dveře byly demontovány, avšak tato okolnost nečiní uvedený důkaz nepřípustným. Soudy se obsahem protokolu o ohledání zabývaly mimo jiné i se zřetelem k této okolnosti, pečlivě hodnotily povahu a lokalizaci jednotlivých poškození dveří a zjistily, že poškození dveří přesně odpovídá mechanismu popsanému ve svědecké výpovědi poškozené. Pokud soudy považovaly obhajobu obviněných za vyvrácenou, nelze jim vytýkat extrémní rozpor mezi jejich zjištěními a provedenými důkazy. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlas obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud se proto dále zabýval právním posouzením skutku, tak jak byl zjištěn v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Obviněný jen povšechně vytkl, že soudy chybně právně posoudily zjištěný skutkový stav, aniž blíže uvedl, který ze zákonných znaků toho či onoho trestného činu nebyl skutkovými zjištěními soudů naplněn. Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud jinou možnost než rovněž jen obecně konstatovat, že právní posouzení skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. je evidentně správné, a to z důvodů, které ve svých rozsudcích vyložily již oba soudy. Obviněný v dovolání výslovně zpochybnil důvodnost aplikace ustanovení §235 odst. 2 písm. b) tr. zák., tj. spáchání činu nejméně se dvěma osobami, avšak tato námitka je vázána na tvrzení obviněného, že spoluobviněná P. B. byla pouhým řidičem vezoucím ostatní dva obviněné do místa pobytu poškozené a jednání se nezúčastnila. Jde o námitku, která směřuje proti skutkovým zjištěním soudů ohledně účasti obviněné P. B. na činu, tedy o skutkovou námitku, která není dovolacím důvodem.
Pokud Krajský soud v Ostravě posoudil skutek též jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., lze s tím rovněž souhlasit až na to, že při posouzení skutku podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. nebylo důvodu aplikovat ještě ustanovení §238 odst. 2 tr. zák. Ostatně sám Krajský soud v Ostravě formuloval tzv. právní větu výroku o vině tak, že obvinění „neoprávněně vnikli do bytu jiného, při činu užili násilí a pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchali nejméně se dvěma osobami”. Tím jsou vyjádřeny zákonné znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. Okolnost, že obviněný „při činu užil násilí a pohrůžky bezprostředního násilí”, sice sama o sobě představuje naplnění znaků uvedených v §238 odst. 2 tr. zák., avšak pokud k ní přistupuje ještě okolnost, že obviněný „čin spáchal nejméně se dvěma osobami”, jsou tím naplněny znaky uvedené v §238 odst. 3 tr. zák. a ustanovení §238 odst. 2 tr. zák. se již neaplikuje, neboť kvalifikace podle §238 odst. 3 tr. zák. pokrývá i to, že obviněný „při činu užil násilí a pohrůžky bezprostředního násilí”. Posouzení skutku také podle §238 odst. 2 tr. zák. za uvedené situace znamená dvojí přičítání téže okolnosti. Uvedené pochybení však nemá v dané věci z hlediska obviněného prakticky žádný význam, zároveň se nejedná o otázku zásadního právního významu a projednání dovolání, v jehož rámci by byla zmíněná vada odstraněna, by evidentně nemohlo nijak zásadně ovlivnit postavení obviněného. Výsledkem takového projednání by byla jen zanedbatelná změna v právním posouzení skutku, přičemž je vyloučeno zmírnění trestu jak co do jeho výměry, nebot\' trest byl obviněnému uložen na spodní hranici zákonné trestní sazby, tak co do jeho nepodmíněnosti a způsobu jeho výkonu.
Ve vztahu k výroku o náhradě škody obviněný vytkl „jiné nesprávné hmotně právní posouzení” (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), avšak neuvedl žádné hmotně právní ustanovení týkající se náhrady škody, které bylo podle něho porušeno. Obviněný v tomto ohledu jen namítal, že žádnou škodu nezpůsobil. Tím v podstatě jen opakoval své námitky založené na tvrzení, že se nedopustil jednání, pro které byl uznán vinným. Tyto námitky pro svou ryze skutkovou povahu jsou mimo rámec dovolacího důvodu. Dovolacímu důvodu by odpovídaly pouze námitky, které by byly koncipovány tak, že při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy, bylo výrokem o náhradě škody porušeno nějaké ustanovení hmotného práva, jímž se řídí náhrada škody (např. některé z ustanovení §420 odst. l a násl. obč. zák.).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
O situaci, na kterou se vztahuje citované ustanovení, jde tehdy, jestliže soud nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem jeho rozhodnutí. V posuzovaném případě Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání obviněného zrušil ohledně něho rozsudek Okresního soudu v Ostravě a sám ve věci obviněného znovu rozhodl výrokem o vině, který obsahuje skutkovou část, právní větu a zákonné označení trestného činu, dále výrokem o trestu a způsobu jeho výkonu a konečně výrokem o náhradě škody. Tím Krajský soud v Ostravě rozhodl v celém rozsahu o tom, co bylo předmětem jeho rozhodnutí. V rozsudku Krajského soudu v Ostravě proto žádný výrok nechybí ani není neúplný. Obviněný ostatně neúplnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě v tomto smyslu nenamítal.
Obviněný vytkl, že „ve skutkové větě postrádá vyjádření subjektivní stránky trestného činu”. Tím ovšem není namítán chybějící nebo neúplný výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. k) tr. ř., ale vada výroku o vině, která není pod tento dovolací důvod podřaditelná.
K důvodu dovolání podle 265b odst. l písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. nebyl v posuzované věci vůbec uplatnitelný, protože se týká jen případů, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku. Odvolání obviněného totiž nebylo zamítnuto (§253 odst. l tr. ř., §256 tr. ř.) ani odmítnuto (§253 odst. 3 tr. ř.). Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě podle §258 odst. l písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci nově rozhodl. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě tedy je evidentně jiným typem rozhodnutí, než který lze napadat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Pod tento dovolací důvod nelze zahrnout žádnou z námitek obviněného.
Závěrem k dovolání obviněného
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. f) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. N. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec